Nemocnice jsou líhně bakterií

Mikrobioložka Václava Adámková z Všeobecné fakultní nemocnice zase připomíná acinetobakterie, které už odolávají dokonce všem obvykle podávaným antibiotikům. „Možnosti léčby jsou proto velmi omezené,“přiznává primářka oddělení klinické mikrobiologie.

Třeba ventilátorovou pneumonii, což je zápal plic získaný při napojení na dýchací přístroj, nepřežije podle Vlastimila Jindráka dokonce třetina lidí. Akutnímu průjmu, který způsobila bakterie Clostridium difficile, podlehne sedm procent hospitalizovaných pacientů. A infekce močového ústrojí mají na svědomí dvě procenta úmrtí.

Ztráta deset miliard

Dopady pociťují i samotné špitály. Péče o infikované je totiž stojí miliardy – lidé zůstávají déle na lůžku a spotřebují víc materiálu. „Bylo vyčísleno, že nemocniční pneumonie prodlouží hospitalizaci pacientů v průměru o sedm dní a zvýší finanční náklady o více než čtyřicet tisíc amerických dolarů (zhruba 955 200 korun – pozn. red.) na pacienta,“uvádí zpráva Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Pražská Nemocnice Na Homolce si dokonce udělala vlastní studii. Spočítala, že se nemocniční infekcí nakazila asi desetina jejích pacientů. Ta spolykala téměř polovinu všech nákladů na léčení. Největší kus rozpočtu přitom ukrojili ti, kteří museli být kvůli nákaze ve špitále déle než padesát dní. Takových měla nemocnice jen asi procento, vydala za ně ale pětinu všech peněz. Jejich úmrtnost navíc přesáhla dvaadvacet procent.

„Přepočítáme-li to na celé Česko, utratí naše zdravotnictví za péči spojenou s komplikujícími infekcemi kolem deseti miliard ročně,“podotýká expert na zdravotnictví Pavel Vepřek. Pro představu: pokud by se všichni pacienti s nemocničními infekcemi svezli na jedno místo, musel by se o ně celý rok starat pražský Motol a ještě k tomu Nemocnice Na Bulovce.

Odborníci proto apelují na lékaře a sestry: bedlivě dodržujte hygienu, dezinfikujte si ruce a nenoste žádné šperky. Hana Bláhová z Bulovky souhlasí. „Důležitá je hlavně prevence – tedy používání jednorázových pomůcek, řádný úklid všech povrchů, mytí rukou vhodnou dezinfekcí nebo dodržování režimů vstupních filtrů na jednotkách intenzivní péče a operačních sálech,“uvádí.

Podle Rastislava Maďara je také dobré nezdržovat pacienta zbytečně dlouho na lůžku – nemocnice by proto měly dávat přednost miniinvazivním metodám před otevřenými operacemi. Mikrobioložka Václava Adámková pak dodává: „Zcela zásadní je pravidelný screening osídlení pacienta. Pokud při něm zdravotníci objeví rezistentní bakterie, je nutné přijmout taková opatření, aby se zabránilo jejich přenosu na další pacienty.“

Do budoucna by mohlo pomoci i krátkodobé očkování proti nejrozšířenějším nemocničním infekcím. „K vývoji vakcín, které by pacienta chránily po dobu chirurgického zákroku a následného pobytu v nemocnici, se nyní upíná velká pozornost,“dodává vakcinolog Roman Prymula. Některé zvažované vakcíny už jsou podle něj dokonce v klinických studiích.

Nemocniční nákazy totiž podle odborníků úplně vymýtit nelze. „Vždy byly, jsou a budou součástí poskytování zdravotní péče. A to na celém světě,“říká Maďar. Jeho slova potvrzují i odhady Světové zdravotnické organizace, podle kterých se výskyt těchto infekcí všude odhaduje na pět až deset procent.

Chybějící hlášení jsou časovanou bombou

Oficiálně vykazovaná data jsou ale často o dost nižší. Ne všechny nemocnice je totiž podle Maďara přiznávají. „Například v Česku musí špitály povinně hlásit jen úmrtí na tyto nákazy, nikoliv jejich obecný výskyt,“vysvětluje.

Přitom pokud se nějaké zdravotnické zařízení problematikou nemocničních nákaz dostatečně nezabývá a nemá fungující systém hlášení a analýzy příčin, je to podle něj doslova časovaná bomba. „Všichni odborníci se proto raději nechají hospitalizovat v nemocnici, která hlásí pětiprocentní výskyt nemocničních nákaz, než v takové, která hlásí půl procenta. Tam to totiž zjevně neodpovídá realitě a nemocnice nemusí mít dostatečně podchycená riziková místa.“