Být připraven na zklamání
Je slabostí Západu, že si nevytyčil ohledně Ukrajiny cíl
Co když prohrajeme? Nebo co když válka skončí tak, že s tím nebudou spokojeni Ukrajinci ani většina z nás? Většina válek nekončí jasným vítězstvím jedné strany. Tohle bude podle všeho jedna z nich.
Publikované názory v hlavních městech Západu ohledně vývoje války se podle Wolfganga Münchaua z Eurointelligence.com posouvají. Dnes máme konsenzus v Londýně, Washingtonu i Berlíně na tom, že válka potrvá ještě několik let. Žádná strana nemá převahu vojáků ani vybavení, aby mohla docílit rozhodujícího vítězství.
Stačí si vzpomenout na mnohé úvahy z loňského roku. Třeba penzionovaný americký generál Ben Hodges měl jasno v tom, že Ukrajina směřuje nezvratným odhodláním k převaze. Po roce víme s jistotou, že vojenští analytici a experti vědí mnohem méně, než si myslí, že vědí. Předvídání vývoje války je věštění z kávové sedliny. To, že se válka ocitne v patové situaci, je jen jeden ze scénářů. Ale v tuto chvíli se jeví jako racionální to předpokládat.
Jedním z důvodů, proč se současná očekávání na Západě tak posunula, je všeobecná neschopnost shodnout se na válečných cílech. Münchau si všiml, že se mluví o čtyřech.
Putina do Haagu
Bývalý britský premiér Gordon Brown nedávno napsal do deníku The Guardian, že cílem musí být postavit ruského prezidenta Vladimira Putina před mezinárodní soudní tribunál v Haagu (který na něj mimochodem včera vydal zatykač). To se ale ve skutečnosti rovná požadavku na změnu režimu v Rusku. Jak jinak by se mohl Putin dostat do Haagu? Představa, že Putina uneseme, je nesmyslná. Takže by bylo třeba, aby v Moskvě došlo k puči, a také by se musela dostat v Rusku k moci vláda, která bude ochotná Putina vydat. Leckdo z politiků na východě EU s tím souhlasí. Podle Münchaua je ale jasné, že tenhle vývoj nechce ani francouzský prezident Emmanuel Macron, ani německý kancléř Olaf Scholz.
Druhý ambiciózní cíl je, že Rusko vrátí všechna okupovaná ukrajinská teritoria včetně Krymu, který Rusko anektovalo v roce 2014.
Třetí, omezenější cíl znamená, že se Rusko stáhne na linii z 23. února loňského roku, tam, kde Putin před rokem válku začal. Autor si všímá toho, že německý kancléř Olaf Scholz není schopen veřejně podpořit ani tohle. Pouze opakuje, že Rusko nesmí vyhrát. Tím kancléř signalizuje, že je patrně ochoten přistoupit na cíl číslo čtyři, kterým je ušmudlaný kompromis. Určitá dvojznačnost a nečitelnost je něco, co drží současnou západní alianci na pomoc Ukrajině pohromadě. Ale ta samá dvojznačnost se stane přítěží, až se budou blížit závěrečné kapitoly války.
Červené linie
Místo jednotného cíle máme červené linie. Nejčervenější linií je, že si nepřejeme dostat se do přímé konfrontace s Ruskem. USA, Británie ani Německo nechtějí poslat na Ukrajinu bojová letadla. Ta by vyžadovala podpůrné týmy ze Západu, které by musely operovat na ukrajinských letištích. NATO by se tak dostalo do akutního nebezpečí přímé konfrontace s Ruskem.
Druhá červená linie spočívá v tom, že evropské státy mohou poslat na Ukrajinu jen to, co samy mají, minus to, co samy potřebují. A mají toho méně, než by šlo vyčíst z oficiálních čísel. Některé evropské země jako Německo, Itálie a Španělsko svoje vojenské rozpočty poněkud fikslují. Třeba velká část tanků Leopard 2 nebo stíhaček Eurofighter nefunguje. Existují indicie, že bundeswehr místo nakupování nových součástek kanibalizoval existující vybavení. Z tanků se vymontovávaly části, aby se opravily jiné tanky.
Třetí červená line se projevuje v tom, že žádná evropská země nechce jednat sama na vlastní pěst, aby se nestala ruským cílem. Když německý kancléř Olaf Scholz nakonec souhlasil s vysláním tanků Leopard 2 na Ukrajinu, dal si záležet na tom, aby byl zajedno s dalšími evropskými lídry. Ohledně dodávek tanků se v evropských hlavních městech významně „mávalo ctnostmi“(virtue signalling). Napříště lze očekávat, že Scholz bude ještě zdrženlivější. Přitom veřejná podpora dodávek zbraní na Ukrajinu začíná oslabovat. Například v Německu chce ve vojenské podpoře Ukrajiny pokračovat pouze 33 procent lidí, proti je 48 procent. V USA je pro dodávky zbraní stále 48 procent lidí, proti je jen 23 procent. Ale i tady podpora klesá. Ještě v květnu podporovalo dodávky zbraní na Ukrajinu 60 procent Američanů. Nelze se zcela spolehnout, že nadšení pro vojenskou a finanční pomoc Ukrajině přežije americké prezidentské volby v roce 2024. Pokud Amerika omezí pomoc, Německo také. Na to Putin sází.
Určitá dvojznačnost a nečitelnost je něco, co drží současnou západní alianci na pomoc Ukrajině pohromadě
Co se stane
Münchauův scénář je, že zákopová válka bude pokračovat. Ofenziva Ukrajiny bude úspěšná, ale málo. Poroste tlak na mírovou dohodu. Ukrajina získá zpět hodně, ale ne všechno. Ukrajina se nestane členem NATO. EU bude rekonstruovat Ukrajinu, ale se členstvím se uvidí. Putin zůstane u moci a nebude žádný tribunál. Sankce skončí. Rusko a Čína upevní svoji alianci. Putin se soustředí na novou prioritu: plnou anexi Běloruska.