Ruská energetická zbraň selhala
Politici v Moskvě jsou zklamaní, oni si totiž opravdu vážně mysleli, že mají Evropu v hrsti
Už víc než rok odolává Ukrajina ruským okupantům a svět se za tu dobu radikálně změnil. V řádu týdnů se odehrávají změny, které jindy trvají roky. Nečekaně rychle padl i mýtus, že Evropa bez plynu a ropy z Ruska zmrzne a ocitne se na kolenou. „Už to, jak se Evropa dokázala vypořádat s Ruskem, s jeho energetickou zbraní, je úžasný příběh,“říká
zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro otázky energetické bezpečnosti
Václav Bartuška v rozhovoru pro LN.
Čekal jste, když před rokem Rusové zaútočili na Ukrajinu, že se do roka dokážeme obejít bez energií z Ruska? A že ceny přitom klesnou na předválečnou úroveň?
LN
Věřil jsem, že se Evropa zvládne obejít bez ruské ropy a plynu, i když to bude složité. Před rokem jsem říkal, že nás čekají tři složité zimy. Zatím jsme úspěšně zvládli tu první, ještě není všemu konec. Ale zvládneme to. O tom jsem byl přesvědčen tehdy a jsem i teď.
LN Jaká rizika máme ještě před sebou?
Hlavně rizika geopolitická, protože se evidentně ve světě začaly dít věci. Nejenom v Evropě, ale především mimo Evropu se dnes odehrávají události, které mohou mít na nás dopad ještě v mnoha dalších oblastech. Celkově se počínaje covidem v roce 2020 ve světě něco láme a my ještě zdaleka nevidíme, co všechno se změní.
LN Co máte na mysli?
Za prvé probíhá proměna globalizace. Buď její úplný zánik, nebo minimálně její přeměna. Začíná být evidentní nové dělení světa, ať ve vztahu USA–Čína, nebo Evropa–Rusko. V dobách klidu se historie odvíjí jakoby pomalinku, v průběhu desetiletí. Teď v řádu pouhých týdnů či měsíců. A často jde o zásadní proměny.
Například?
LN
Vezměte si, že kdybychom dělali tento rozhovor před dvěma lety, už vaše druhá nebo třetí otázka bude směřovat k plynovodu Nord Stream. A půlka otázek by se více méně točila kolem něj. A dnes? Nord Stream 1 i Nord Stream 2 už nejsou od loňského 26. září tématem. Maximálně můžeme spekulovat o tom, kdo je vyhodil do povětří, ale jako zásadní téma evropské energetiky jsou jednoduše pryč. A přitom patnáct let dominovaly debatě v EU. A další příklad – Německo nejprve převzalo kontrolu nad firmou Gazprom Germania 4. dubna 2022 a následně ji v listopadu znárodnilo. A mezitím 16. září loňského roku německá vláda převzala pod nucenou správu rafinerie a všechny podíly Rosněfti v Německu, největší ruský majetek v zahraničí. V jiných dobách by to byla událost roku! Ale nyní to zapadlo jak drobná zpráva pod čarou. Tohle vše se odehrává ve světě okolo nás a nepochybně to zdaleka ještě není konec.
LN Takže rizika, která máme ještě před sebou, možná ani neznáme...
Ano. A v příštích letech nás čeká ještě mnoho velkých překvapení.
Může nastat třeba dřívější konec ropovodu Družba? Jeho zastavení dřív, než ruskou ropu z něj dokážeme plně nahradit ze západu přes ropovod TAL z Terstu?
LN
Musíme počítat s tím, že se Družba může zastavit klidně i zítra. Tak to zkrátka je. I když to není úplně zásadní otázka dnešního světa.
LN Pro Českou republiku by ale asi zásadní byla.
Možná. V roce 2019 stála Družba dva měsíce, od dubna do června, protože
ruská ropa byla špinavá, plná organických chloridů. Byly zastaveny dodávky k nám, na Slovensko, do Maďarska, Polska, východního Německa, ale i do Běloruska a na Ukrajinu – a všech sedm zemí tento výpadek zvládlo. Nikdo není nenahraditelný.
Ale chtěl bych zde připomenout něco jiného. Globální změny jsou tak rozsáhlé, že vlastně to, co má vážný dopad na konkrétní zemi, je často z pohledu ostatních světových hráčů úplně marginální. Uvědomme si třeba, že Evropa v uplynulém roce v podstatě vysála všechno LNG (zkapalněný zemní plyn), které bylo ve světě volně k dispozici. Přepláceli jsme carga, která měla jet do Japonska či do Koreje, ale také
je schopen nás ekonomicky zničit, kdybychom se nějak rozkmotřili. Že má energetickou zbraň, kterou nás může totálně odstavit. A to se rozhodně nestalo. Myslím, že Rusko je nyní zaskočené, co se vlastně odehrává. S tím mýtem, že Evropa zmrzne a ocitne se na kolenou, v Moskvě počítali coby s neochvějnou jistotou. A jsou tam nyní zklamaní. Oni si opravdu naprosto vážně mysleli, že mají Evropu v hrsti. Přitom když si člověk porovná, jak zaostalá je Rusko země, že nic nevyrábí, tedy kromě zbraní a trablů, a stojí v podstatě jen na vývozu svých surovin, tak je jejich sebedůvěra fascinující. Fakt, že jsme tohle zvládli, je něčím, na co my Evropané můžeme být hrdí.
Ano. Ale nečekejme, že se Rusko položí kvůli sankcím, to rozhodně ne. Severní Korea je pod sankcemi desítky let, a přesto dokáže stavět balistické rakety – za cenu, že jejich obyvatelstvo hladoví. Sankce samotné žádnou zemi ještě nepoložily. A nepoloží.
LN Jaký mají tady význam?
Omezují ekonomickou sílu Ruska. Rusko má opravdu v úmyslu okupovat zdaleka nejen Ukrajinu, je ve válce se Západem jako takovým. A rozhodně má plány podstatně větší, než si připouštíme. Takže zabránit tomu, aby Rusko bylo schopné vést útočnou válku i vůči nám, je v tuto chvíli zcela zásadní. Proto sankce máme.
LN Nejprve by ale musel Putin uspět na Ukrajině…
Pokud někdo chce věřit tomu, že Ukrajina je jeho posledním územním požadavkem, je hodně naivní. To, co mají Rusové v úmyslu, je obnova impéria v plném rozsahu. To zdaleka není jen Ukrajina a bývalý Sovětský svaz, včetně třeba Pobaltí nebo Moldavska. Jejich záměry jsou daleko radikálnější, ani se tím nijak netají. Ohrožené se cítí i Finsko a Švédsko, proto chtějí vstoupit do Severoatlantické aliance. Putin své záměry říká otevřeně celou dobu.
LN Dokáže si Rusko sehnat příjmy na vyzbrojování jinde? Třeba tím, že se pokusí nahradit evropský výpadek exportu svého plynu a ropy v plné míře třeba dodávkami do Indie a Číny?
Rusko má už dnes jako hlavní zákazníky Indii a Čínu. Nicméně není to, myslím, pro Rusko úplně šťastné. Tito dva odběratelé si velmi zakládají na tom, že jsou schopni dostat mimořádně příznivé slevy. Diskont, za jaký jim Rusko prodává ropu, je dnes okolo 30 dolarů za barel, často ještě větší v případě Číny. Mít Indii a Čínu jako své hlavní zákazníky není pro Kreml žádný med.
LN Platí to i pro dodávky ruského plynu?
Ještě víc. Do Indie nemá kudy plyn dodávat, kromě omezených objemů LNG. A Čína má jasnou politiku, že žádný dodavatel zemního plynu nesmí překročit 20 procent jejich spotřeby. Když ještě před začátkem války ruský a čínský prezident podepsali 4. února 2022 dohodu o přátelství bez hranic, byla současně sjednána i smlouva, že Rusko navýší dodávky plynu do Číny o deset miliard kubíku plynu ročně. Pro představu – jedná se zhruba o roční spotřebu České republiky. To opravdu není nic ohromujícího. Čína je naprosto nesentimentální, jejím hlavním zdrojem zemního plynu je kromě domácí těžby především LNG z Austrálie a USA.
LN Nemůže to být riziko pro Evropu, co se dodávek týče? Že by nám Asie přeplatila dodavatele a LNG, na kterém jsme teď místo Ruska závislí, by nám pak chybělo nebo hodně zdražilo?
Evropa soupeří o dodávky s celou řadou zemí Asie. Tak to loni bylo a dál také bude. Čína v tom není nijak unikátní.
LN Jaký vývoj se dá očekávat v Rusku? Může dojít na změnu vedení státu, zhoršení nebo zlepšení přístupu k okupaci Ukrajiny nebo k Evropě?
Změna ve vedení Ruska? Tu bych rozhodně neočekával. Nebuďme naivní. Rusko se rozhodně v nejbližších letech měnit nebude.
LN Ani se tam nedá očekávat nějaký odpor vůči válce ze strany občanské společnosti, byť její role je tam zatím malá?
Přesněji řečeno, je nulová. Musíme se vždycky připravovat na ten horší scénář. A tím je dlouhá, desítky let trvající konfrontace s Ruskem. Jestli se přihodí něco lepšího, nečekaně, náhodou, tak to bude milé. Ale nemůžeme spoléhat na náhodu.
LN Troufl byste si odhadnout, jak dlouho může válka na Ukrajině ještě trvat? A jak dlouho vydrží jednota a pomoc ze strany Západu?
Řekl jsem loni v únoru, když válka začala, že bude trvat roky. Je to pro obě strany boj na život a na smrt. A co se týče ochoty Západu podporovat Ukrajinu, zde se nic měnit nebude. Evropa i Spojené státy vnímají ruskou válku jako existenciální zápas. Ukrajina je možná mnoha zemím lhostejná, ale není jim lhostejná jejich vlastní bezpečnost. A cítí se teď ohrožené, viz třeba Švédsko a Finsko, které ještě před dvěma roky vnímaly Rusko jako partnera.
Nehrozí ale, že v některých zemích se dostanou k moci lidé, kteří dnes pod záminkou boje za mír vystupují na podporu Ruska a proti pomoci Ukrajině? Česko není výjimkou.
LN
To uvidíme v příštích měsících. Jde o všechno. Naší zemi i Západu. Nemáme k dispozici oddechový čas, že bychom na chvíli postáli opodál a počkali, jak to dopadne. Máme demokratický systém a většina populace vnímá Rusko jako hrozbu.
LN Ti zmínění „bojovníci za mír“jsou jen malou částí populace?
Jsem přesvědčen, že ano. Ale to, co se v poslední době odehrává ve světě, od covidu po ruskou válku na Ukrajině, jsou zásadní proměny, které logicky znervózňují mnoho lidí. Tomu rozumím. Pod nohama se nám otřásá svět a bylo by s podivem, kdyby to lidé zvládali bez problémů, bez obav. Žili jsme třicet let v pocitu věčného míru a ten je najednou pryč. Ukázalo se, že co jsme brali jako samozřejmost, rozhodně samozřejmostí nemusí být. A že záleží jen na nás, zda jsme schopni mír udržet. Jenže udržet mír znamená zbrojit. Vrací se paradoxy studené války, opět platí, že chceš-li mír, musíš se připravovat na válku. Chápu, že to je pro řadu lidí těžké akceptovat.