Nejúspěšnější propadák dějin
Vneděli umřel v Salt Lake City Dick Fosbury. Bylo mu 76 let, celý život se zabýval stavbou běžeckých a cyklistických stezek v horách, jednou kandidoval do Kongresu státu Idaho a před pětapadesáti lety se navždy proslavil nejúspěšnějším propadákem dějin. V roce 1968 vyhrál na olympiádě v Mexiku zlatou medaili ve skoku do výšky, když skočil 224 centimetrů stylem, jemuž všichni říkali Fosburyho flop.
Nejpodstatnější totiž nebylo, jak vysoko skočil, nýbrž jak to skočil. Rozběhl se k laťce jako do zatáčky, odrazil se zády k ní a po hlavě vylétl vzhůru. Nad laťkou se hrozně prohnul, divně mrsknul nohama a pak zády dolů žuchnul do doskočiště. Vedle elegantních skokanů bočním stylem valivým zvaným strédl (straddle) vypadal jako nějaké UFO. Když takhle poprvé skákal na závodech, o kterých stálo za to psát do novin – bylo mu tenkrát sedmnáct a byly to středoškolské přebory v Oregonu –, napsal o něm reportér lokálních novin Medford Mail-Tribune, že když skáče, vypadá jako ryba, co se mrská na dně loďky (a fish flopping in a boat).
A co víc, anglické slovo flop má ještě je jeden význam: propadák, fiasko, neúspěch. Fosburyho styl byl nejen směšný, ale taky se příčil zdravému rozumu – copak se někdo normální může pokoušet překonat laťku ve výšce tím, že se před ní otočí zády a skočí hlavou napřed s vyhlídkou, že si při dopadu zlomí vaz? Tenkrát se skákalo buď do hromady písku nebo do pilin, takže ta vyhlídka byla hodně pravděpodobná – takový styl si přece žádné jiné pojmenování nezasloužil!
Jenže ten vyčouhlý hubený kluk, který do té doby skákal jen podprůměrně, najednou začal vyhrávat. Pravda, párkrát to vzal hlavou do rantlu doskočiště, ale vaz si nezlomil a naštěstí nad krkolomností nezlomil hůl ani jeho školní trenér Dean Benson. Dokonce ho napadlo dát mu do doskočiště místo písku obří vak plný odřezků měkké a bezpečné molitanové pěny. Zbytek už je historie: olympiáda, zlato, světová sláva.
Fosburyho flop byl tenkrát v osmašedesátém pro celý svět prvořadá událost a mnozí dodnes tvrdí, že to byla jedna z největších sportovních inovací vůbec. V Československu ho sice oprávněně zastínilo pět medailí Věry Čáslavské a její politické gesto, když při jednom z ceremoniálů odvrátila s odporem hlavu od sovětské vlajky, ale zbytek zeměkoule rozhodně víc zaujal flop studenta z Oregonu. Mimochodem i on medailovou ceremonii doprovodil politickým gestem, když poté, co dozněla americká hymna, sevřel ruku v pěst na znamení podpory hnutí za občanská práva.
Co bylo dál? Fosbury nechtěl být sportovní celebritou, ale prostě vyhrát olympiádu, což se mu díky odvaze i vytrvalosti povedlo. Vrátil se do Oregonu, dostudoval a rozhodl se, že chce žít jen obyčejný život, což se mu taky povedlo.
A poučení z nejúspěšnějšího propadáku dějin? Chce to odvahu, ale bezpečný dopad je k nezaplacení.