Když všichni vyšetřují

Původní televizní tvorba dnes rovná se detektivky. Chrlí je komerční stanice i veřejnoprávní televize. A nutno říct, že už je dost únavné pozorovat české herectvo, jak permanentně vyšetřuje, navléká si pásky, leze do terénu, čeká, co zjeví laboratoř, vyslýchá svědky a donekonečna opakuje „něco nám uteklo“a tak podobně. A nedej bože aby se do toho zapletly tajné mise, mezinárodní mafie nebo mysteriózní záhada, která sugeruje, že v Česku je to jeden démon vedle druhého a brodíme se v nadpřirozenu, to se už pak dostáváme k jinému žánru, komedii.

Jak se daří zločincům po celé zemi

Konstatujme, že Případy 1. oddělení na ČTi Devadesátky tamtéž se této bídě vymykaly, ale představují to, co by mělo být samozřejmé – dobře odvedenou řemeslnou práci a netřeba před nimi padat na kolena. Většina produkce je ale bohužel dost chabá a na vině jsou hlavně jalové, špatně napsané scénáře plné klišé a s dialogy podle stále stejného mustru. Především jim ale chybí kýžené tajemství a napětí a jejich krkolomné zápletky jsou občas na úrovni klukovské hry na četníky a zloděje.

Česká televize se také zhlédla v německých a francouzských cyklech, které rozplétají mordy v příslušném městě, okresu, kraji. Ale i Němci a Francouzi mají stejné potíže s tím, natočit dobrou detektivku, protože co pořád také mají všichni ti scenáristé vymýšlet. Prostě není z čeho brát, když je poptávka tak vysoká. Dramaturgové pořád čekají, že jim krimi budou trhat rekordy ve sledovanosti, jenže taková nadprodukce a ještě k tomu slabá jednoduše otráví. Takže se Česká televize po německém a francouzském vzoru vrhla na to, aby předvedla, jak se daří zločincům po celé republice. Po Plzni, Ostravě a Krušných horách nás nyní jako místem zločinu oblažuje Českými Budějovicemi.

Posledně zmíněný seriál je hodně nepovedený, nejdéle v desáté minutě zkušený milovník krimi spolehlivě uhodne, oč jde a kdo je vrah. Jen vyšetřující parta hic vraští čela a nic nechápe ještě dalších čtyřicet minut. Hlavně že u toho divák může obdivovat krásy zámku na Hluboké, zámku v Blatné, případě přírodu jihočeských toků. Judit Bárdos má určitě jedny z nejkrásnějších očí a může hrát tajemnou femme fatale, ale jako kriminalistka třímající revolver a mluvící s podivným akcentem se pohybuje na hranici směšnosti. O tajemné misi šéfa mord party, kterého ztvárňuje David Novotný, se raději nebudeme šířit, to je vycucané z prstu až běda.

Když během každého dílu běhá vpravo na obrazovce oznámení, že dílo by bez nás, co platíme ze zákona televizní poplatky, nevzniklo, vážně to potěší. Víra v samospasitelnost televizních detektivních seriálů je ale už dlouho neotřesitelná, takže je s podivem, že se vedle nich a natahovaných melodramů profiltruje i něco jiného, u čeho se divák občas i zasměje nebo jinak potěší. Jako třeba Prušinovského Dobré ráno, Brno! nebo právě startující Pachlova Volha.

Proč nenatočí výtečné kriminálky Kapitána Kida?

Zajímavé je, že v televizi nakonec nevyjdou ani adaptace solidních kriminálních románů. Třeba televizní inscenace podle detektivky Michaely Klevisové, která patří k domácím top autorům žánru, až překvapivě vyzněla nemastně a neslaně a úplně postrádala napětí.

Mezi českými autory zůstává i dnes klasikem Jaroslav Velinský, jinak Kapitán Kid. Jeho „bezděčnému detektivu“Otakaru Finkovi, který vyšetřuje na vlastní pěst jako soustružník v jedné pražské fabrice v 50. a 60. letech, nesahají nově stvoření televizní detektivové ani po kotníky. Těžko pochopit, že nikdo nemá zájem Velinského vpravdě výtečné kriminálky natočit, nad upachtěnými původními scénáři se opravdu vysoce tyčí. A to má Kapitán Kid ještě řadu se zestárlým Finkem po roce 1990, který si zařídí soukromou detektivní kancelář.

A kdo to neví, tyhle detektivky v paperbackovém vydání, které Velinský vydával pro okruh známých a kamarádů až do své smrti, se dnes některé v bazaru prodávají i za čtyři tisíce. Těžko pochopit, že je někdo znovu nevydá. A pokud jde o jejich filmovou podobu, kdoví, jak by to zase dopadlo, kdyby je dostali do ruky příslušní scenáristé.