Náš muž v Evropě

Jak se Češi připravují o vliv v Bruselu

Evropská unie je pro Česko velmi důležitá a super důležitá je Evropská komise, což je něco jako „evropská vláda“. Každý stát v ní má jednoho komisaře. Není komisař jako komisař. Někdo rozhoduje důležité věci, někdo je tam jenom do počtu. Čeští politici si přitom neustále stěžují, že náš komisař či komisařka nejsou tak důležití, jak bychom si prý zasloužili. Jenže mohou si za to také sami, jak to vidíme právě nyní.

Už teď, více než rok před vznikem nové Komise, totiž začíná výběr kandidátů. Je to skvělé, protože to umožňuje vládním stranám vybrat toho nejlepšího kandidáta, který pak bude mít možnost získat v Komisi, jak se říká, silné portfolio. Tedy mohlo by to být skvělé, protože takhle se u nás nepřemýšlí. V rámci neformální koaliční dohody má post komisaře propachtováno hnutí Starostové a nezávislí (STAN) s určitým slovem Pirátů. Starostové ovšem nevybírají úplně podle politické síly, pracovitosti a rozhledu dané osobnosti.

Zatím má STAN tři kandidáty: ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka a místopředsedu Starostů Jana Farského. Určitou šanci na silné portfolio má jen Síkela, kterého zahraniční partneři oceňují za jeho práci během českého předsednictví Unie. I když ani Síkela není moc silná politická figura a nějaký génius. Mikuláš Bek a Jan Farský jsou ještě o třídu níž. Bek se proslavil zatím pouze tím, že se skoro s nikým nestýká a nemluví a Farský je nejvíc známý kvůli svému průšvihu s pokusem pracovat v parlamentu „distančně“z USA, kam jel studovat.

Podle toho se s kandidáty bude jednat při sestavování Komise. V Česku se pak zvedne poprask, že máme na starosti méně důležité věci, že Bek má dostat na starosti demografii či že pro Farského bude obnoven zbytečný post komisaře pro mnohojazyčnost. Všichni pak proklejí zlý Brusel a nikdo si netroufne říci, že zakopaný pes je v naší slabé nabídce. Protože my přece za nic nemůžeme.