Proč neprší slaná voda
Chemikářka Adéla Marschallová Rumlerová vysvětluje, jak smysluplně, efektivně a zároveň zajímavě učit chemii
Kvytvoření kladného vztahu dětí k chemii je potřeba, aby se jí nebály, aby jí porozuměly a hlavně pochopily, proč se ji ve škole učí. K tomu napomáhají experimenty. Ty se jejich učitelé mohou naučit třeba v jednom z patnácti center, jež pro chemikáře v letošním školním roce otevřela VŠCHT ve spolupráci s Elixírem do škol, který už několik let úspěšně provozuje desítky center zaměřených na fyziku a informatiku. „My učíme učitele, jak to dělat jednoduše a efektivně,“říká Adéla Marschallová Rumlerová, která jedno z center vede.
LN Proč a kdy vůbec vznikla chemická centra Elixíru do škol?
Už řadu let pod Elixírem do škol fungují fyzikální a „digi“centra. Mnoho pedagogů se zaměřením na chemii chodilo do fyzikálních center a fyzikářům jsme jejich inspirativní komunitu záviděli a moc si přáli mít centra i pro chemikáře. Prvních deset center se otevřelo v září a dalších pět v lednu – což je veliký úspěch. Všechna jsou plná a další zájemce bohužel musejí odmítat. Já sama jsem plánovala otevřít jen jedno centrum, ale přihlásilo se tolik zájemců, že nakonec mám dvě: pro MŠ a 1. stupeň a v jiném termínu pro 2. stupeň a SŠ.
Co si učitelé ze setkání odnesou?
LN
Snažím se pedagogy co nejvíce inspirovat a předávat vše, co se mi ve výuce daří. Propojit daná témata s běžným životem, dát jim co nejvíce nápadů do běžné výuky, aby se žáci neučili bezduchou chemii, ale chápali, co se kolem nich děje. Chci, aby učitelé předali dětem praktické informace, proč např. teflonová pánev nepatří do myčky, proč se vám tableta do myčky přilepí na vlhkou ruku nebo proč neprší slaná či špinavá voda. Pro pedagogy jsou připraveny pracovní listy, do kterých si mohou vpisovat své poznámky. Často si z centra učitelé odnášejí i nějaký dáreček, např. chemikálie, vědecké hračky nebo stojánek se zkumavkami z 3D tisku. Mým cílem je, aby si i pedagogové z prvního stupně vybavili svou malou laboratoř, jelikož když s dětmi bádáte, je vhodné používat reálné pomůcky a nazývat vše správnými pojmy.
LN Jak probíhají jednotlivá setkání?
Centrum se koná pravidelně v odpoledních hodinách jednou za měsíc. Každé setkání má dopředu známé téma, na něž soustředím připravené experimenty. Zařazuji jak demonstrativní pokusy, tak experimenty, které si pedagogové prožijí sami na sobě. Po skončení setkání rozešlu odkazy na pomůcky a online dotazník pro zpětnou vazbu, aby každé bádání bylo ušité na míru. Pokusy většinou volím tak, aby byly s využitím dostupných pomůcek. Pedagog
je tedy může se svými žáky kdykoliv zopakovat. Vzdělávání je akreditované MŠMT a díky sponzorům zadarmo.
LN Myslím, že jen málo dětí má na základní škole rádo chemii. Čím to je?
Obecně je tento pohled zakotven někde v minulosti, jelikož za dob mého mládí opravdu chemie nepatřila k těm milovaným předmětům. Dříve byla výuka přírodních oborů postavena dost na drilu, děti se učily definice, které slovo od slova odříkaly, ale nechápaly, a za to byly ohodnoceny. Já se například musela naučit celou periodickou soustavu prvků nazpaměť (teď nemyslím jen značky prvků, ale i jejich umístění ve skupinách
a periodách), místo toho abych se v ní naučila číst a našla v ní ten krásný systém. Je to, jako by se dítě učilo mapy zpaměti místo toho, aby mu učitel zeměpisu ukázal, jak se v nich orientuje. A na tohle bohužel ve školství narážíme i v dnešní době a rozhodně nejde jen o výuku chemie.
Vše je o učiteli, který daný předmět vyučuje, a o přístupu k žákům. Pokud ho výuka nebaví, je jasné, že nebaví ani děti. Je důležité si uvědomit, jaký cíl máme. Stačí nám splnit tematický plán a pokračovat dál? Nebo si zjistíme, zda žáci látce porozuměli, a vrátíme se k učivu, kde se nám polovina třídy ztratila, a zkusíme to vysvětlit jinak, abychom pokračovali s novým tématem a nikdo nebyl ztracen?
Mnozí učitelé si stěžují, že jim chybí vybavení laboratoří, chemikálie nebo laboratoř ani nemají, a proto pokusy dělat nemohou.
LN
Za mě je toto pouze výmluva či nedostatečný přehled o možnostech dělat jednoduché pokusy bez laboratoře. Když jsem začínala učit na ZŠ, neměla jsem laboratoř ani digestoř. K dispozici byla pouze klasická třída. Nebyla zde ani časová dotace navíc pro laborky nebo dělení třídy. Ale věděla jsem, že učit chemii bez pokusů nebudu. Pak je potřeba najít takové experimenty, které jsou bezpečné, ideálně s potravinovou chemií, kdy v podstatě přestěhujete svou kuchyni do školy (sůl, cukr, mouku, olej, ocet, jedlou sodu...). Myslím, že každý, kdo učí, ví, o čem mluvím. Dále si seženete propanbutanový vařič, nějaké chemické nádobí a je to. Existuje nespočet bezpečných a jednoduchých pokusů, na nichž žákům experimentálně ukážete probíranou látku. Opravdu není třeba mít drahé přístroje, nebezpečné chemikálie a plně vybavenou laboratoř, abyste si děti získali.
Dá se podle vás konkrétně chemie učit výhradně pomocí experimentů?
LN
Pokusy jsou pro děti fascinující, ale pokud jim nerozumíte, vypadají spíše jako kouzla. Na YouTube děti mohou sledovat pokusy jako film, třeba na kanálu „5 Minute Crafts“. Velkým nedostatkem je pro mě ale absence jakéhokoli vysvětlení.
Pokusy jsou sice vizuálně krásné, ale na děti to celé působí jako show, což není úplně účelem toho, co od pokusů očekáváme. Experiment by měl v dětech vzbudit zájem a touhu pochopit, na jakém principu funguje. Porozumět mu natolik, aby ho mohly bezpečně zopakovat a chápaly, co se při něm děje. A k tomu všemu je potřeba teorie, která ruku v ruce s experimenty teprve začne dávat smysl. S věkem se samozřejmě pohled na jeden a ten samý pokus prohlubuje, žáci mají více znalostí a dovedou jít do hloubky.