Intenzivní koupel v pocitech
Brněnské HaDivadlo pokračuje v posilování česko-slovenské a ukrajinské blízkosti s inscenací Požár v šťastném Rakousku.
Adaptaci bestselleru Felix Austria (2014) ukrajinské autorky Sofije Andruchovyč připravil slovenský režisér Eduard Kudláč ve spolupráci s Ivou Klestilovou, bývalou členkou souboru HaDivadla. Nezvyklá inscenace zanechá dojem díky srážce tří odlišných perspektiv a divadelních stylů.
Inscenace Požár v šťastném Rakousku je první spoluprací mezi HaDivadlem a režisérem Eduardem Kudláčem – divadelním experimentátorem, dramatikem a fotografem, jehož domovskou scénou je Mestské divadlo Žilina. Projekt uvedený v den prvního výročí běsné ruské války spadá také do dnů připomínajících třicet let od česko-slovenského státního rozvodu. Udržování či vytváření podobných vazeb je nesmírně důležité. HaDivadlo už dalo amatérským ukrajinským běžencům prostor ve speciálním působivém projektu Než skončí válka. Jako jediná tuzemská scéna titulkuje oba vzpomínané kusy do ukrajinštiny.
Dechberoucí rodinná sága
Rakousko-Uhersko a vztah dvou žen přerůstající v toxickou blízkost je tady literárním i dramatickým návratem do někdy idylicky nahlížených časů. V optice současnosti naznačuje i cosi o hledání nové, svobodné budoucnosti Evropy. Magická próza vyšla v brněnském nakladatelství Větrné mlýny, stále zářivější hvězda ukrajinského literárního nebe (v HaDivadle bude mít autorka i tematickou besedu a čtení) ji zalidnila
všedně nevšedními postavami a postavičkami, jejichž životy plynou a rozplývají se na pozadí epochy, která jejich potomkům obrůstá mýtem o šťastném Rakousku, které se ocitlo v názvu inscenace.
Autorka sepsala dechberoucí rodinnou ságu a vyklenula v ní oblouk mezi minulostí, přítomností i budoucností. Z jiné triády sestavil Kudláč svoji znepokojivou a uhrančivou inscenaci, při níž jsem intenzivně myslel na slavný Bergmanův film Fanny a Alexandr, který také účtuje s epochami a je plný magie, mýtů a fantazie. V románovém díle v překladu Petra Ch. Kaliny je důležitým prvkem právě čas, který čtenáře vede zpět na přelom 19. a 20. století do rakousko-uherské Haliče, historické země ve východní Evropě, rozdělené mezi dnešní Polsko a Ukrajinu. Místní ani časové souvislosti nyní Kudláč ve své inscenaci nezdůrazňuje, dominantní osou je
podivný (taky metaforický) vztah dvou hlavních hrdinek, nevlastních sester i paní a její služebné. Bez historismů, bez aktualizací se ocitáte ve svíravém světě podivných optik, hrdinů, perspektiv i divadelních žánrů.
Prazvláštní pocit tajemna
Režie nejdříve bezmála dlouhou hodinu diváka koupe ve skrumáži pocitů a změti překrývajících se replik, náladotvorné hudby. Je skutečně až nesnesitelné koukat na poloprázdnou scénu v dýmovém oparu, kdy jednající herci nemluví, mlčky popocházejí a z reproduktorů se vrší šeplavé výpovědi opisující stav dvou ženských niter. O to více vás však po této naoko bezbřehé scénické lyrice zasáhne realistický obrázek pohřební hostiny, v níž Kudláč naráz do publika naplno vychrstne znepokojivé téma sesterského vztahu služebné a dědičky rodinného sídla. Díky zajímavě komponovaným
a nepoměrným třetinám večera vás postupně stále silněji prostupuje znepokojivá nálada, máte až tísnivě podvědomé pocity právě jako z Bergmanových filmů, zažíváte znepokojující bizarnost magického realismu a prazvláštní pocit tajemna. V závěrečném, třetím dílu s výstupem obou hlavních hrdinek, které si na pódiu ze sražených stolků ozářené jen čtyřmi neonovými trubicemi ve slabé chvíli poměřují síly, se už dostáváte takřka mimo prostor a čas. Vyvstává před vámi přízračná snovost, rozkrýváte skutečné charaktery postav a zažíváte jakoby noční můru v podání ukrajinské služebné Stefanie a bohaté dědičky Adely.
Opravdu podivnou atmosféru tady konstruktivně dotváří také výtečná hudba Petera Machajdíka i jedinečná prostá scénografie Evy Kudláčové Rácové, kterou tvoří vlastně jen několik pojízdných stolů. Obě složky jsou zcela v souladu s naznačenou koncepcí režie a zdůrazňují onu nevyzpytatelnou magičnost. Byl jsem zasažený podivnou energií dvouhodinového večera: vykoupal mě v nezvyklých, originálních pocitech, aniž by zatemnil nebo rozostřil sdělnost celku, který se naplno složí až na samotný závěr. Tato autorská adaptace má opravdu mnoho nezvyklé energie, kterou protagonistky Táňa Malíková a Magdalena Straková na publikum přenesly včetně zadírajících se otázek ohledně oddanosti, svědomí, iluzí a snů, čiré samoty i hledání svobody.
Sofija Andruchovyč, Eduard Kudláč, Iva Klestilová: Požár v šťastném Rakousku Režie: Eduard Kudláč HaDivadlo, premiéra 24. 2.