V Bruselu začala hra o trůn
Šéf eurolidovců Manfred Weber chce podle některých zdrojů konec šéfky Komise Ursuly von der Leyenové
Rok před příštími volbami do Evropského parlamentu rozehrál předseda evropských lidovců (EPP) Manfred Weber vysokou politickou hru. Nejde při ní o nic menšího než o to, kdo bude po roce 2024 kontrolovat klíčové unijní instituce, nejen parlament, ale zejména Komisi.
Cílem politika, který je členem bavorských křesťanských sociálů (CSU), je zabránit, aby po nejbližších eurovolbách vznikla většina tvořená sociálnědemokratickými, zelenými a liberálními uskupeními. Součástí EPP jsou zejména křesťanskodemokratické a umírněné proevropské strany. Ty desítky let výrazně spoluovlivňovaly dění v Evropské unii. Za rok jim ovšem hrozí, že o rozhodující pozici přijdou.
Weber se proto ohlíží po nových možných spojencích. Jeho první volbou se zdá být italská premiérka Giorgia Meloniová. Celá řada komentátorů, kteří podrobně sledují dění v Bruselu, si všimla, jak nápadně často se Weber v minulých měsících se šéfkou strany Bratři Itálie (FdI) schází.
V hledáčku je i ODS
Meloniová je navíc i předsedkyní strany Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Ta na
rozdíl od Weberových lidovců sdružuje strany, které nepodporují další integraci Evropské unie. Zpochybňují i některé prestižní politické projekty současné Komise, jako například plán na takzvaný Zelený úděl, a také odmítají vstřícnou migrační politiku.
Členy ECR jsou mimo jiné i česká Občanská demokratická strana (ODS) a zejména polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS).
Podle portálu Politico by se Weber mohl pokusit „vylomit“některé z těchto stran, které se neprojevují tak radikálně, z rodiny evropských konzervativců. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o ODS, ale zejména o straně Meloniové, a to navzdory jejím kořenům v postfašistickém hnutí.
Italská premiérka totiž dokázala vyvrátit mnohé z původních obav, které nástup její vlády loni vyvolal. Země se třetí největší ekonomikou v Unii v zásadě pokračuje ve směru nastoleném předchozím proevropským kabinetem premiéra Maria Draghiho, ať už jde o zadlužování státu či podporu válčící Ukrajině.
I samotný Weber se snaží alespoň řečnicky budovat mosty k evropským konzervativcům. Již koncem loňského roku mnohé pozorovatele překvapil varováním před údajně hrozící novou migrační krizí v Evropě. Tehdy vyzýval Komisi, aby zajistila silnější ochranu vnějších hranic EU včetně výstavby hraničních plotů placených z unijního rozpočtu. To dosud Komise striktně odmítala.
Předseda EPP se také několikrát kriticky otřel o ambiciózní klimatické cíle Komise, především s ohledem na další budoucnost spalovacích motorů a s tím související budoucnost evropského automobilového průmyslu.
Těmito stanovisky však zaskočil mnohé ze svých spolustraníků. Jim se sbližování s Meloniovou příliš nelíbí z důvodů, kvůli nimž v minulosti odmítali spolupracovat s maďarskou vládní stranou Fidesz premiéra Viktora Orbána.
Odveta za nenaplněné ambice?
Portál Politico ovšem před časem vyslovil domněnku, že za Weberovými aktivitami mohou být i osobní motivy, zejména snaha o odplatu. Před posledními eurovolbami v roce 2019 byl právě on celounijním lídrem EPP s tím, že zůstanou-li křesťanští demokraté v Bruselu a Štrasburku nejsilnější frakcí, bude Weber kandidátem na předsedu Evropské komise.
Jeho ambice ovšem zkřížili premiéři členských zemí, kteří se nechtěli nechat připravit o možnost rozhodnout o obsazení nejdůležitější pozice v EU. Zejména francouzský prezident Emmanuel Macron pak svého času prosadil – s požehnáním tehdejší německé kancléřky Angely Merkelové – Ursulu von der Leyenovou, takže Weber vyšel na prázdno.
O to větší pozornost vzbudilo, když šéf EPP naznačil, že von der Leyenová by nemusela mít druhý pětiletý mandát v čele Komise jistý. Z Weberova okolí jako hlavní důvod zazníval, že stávající šéfka Komise šla v uplynulých letech příliš často na ruku Zeleným a liberálům, zatímco výhrady z vlastních řad čili lidovců ignorovala.
Jako o možné alternativní kandidátce se proto spekuluje o současné předsedkyni Evropského parlamentu Robertě Metsolaové. Politička z Malty by pravděpodobně daleko lépe splňovala požadavek na kandidáta s konzervativnějším profilem. Zároveň by také stále platilo, že i příští Evropskou komisi povede žena.