Česko hledá ústavní soudce
Vybere liberální hradní panel pestrou paletu nových členů Ústavního soudu?
Jak dnes ví i středoškoláci a středoškolačky, Ústavní soud je pro demokratický právní stát klíčový. Proto je naprosto zásadní otázkou, kdo je a bude ústavním soudcem.
Ústavních soudců máme ze zákona patnáct. Připomeňme, že soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu na dobu deseti let. Jenom letos bude končit sedm soudců.
Nový prezident zde hýří aktivitou, za což si jistě zaslouží drobnou pochvalu. Již údajně zahájil proces výběru nových ústavních soudců. Mimo jiné prohlásil, že brzy obešle 23 institucí, aby mu předložily své kandidáty. Což je možná trochu nezvyklé, ale nový Hrad a nová doba si klade nové výzvy a patrně žádá i nové postupy.
Následné návrhy bude probírat tzv. konzultační panel, který povede ústavní právník Jan Kysela. Ústavní soudce prý prezident jmenuje ve chvíli, kdy bude panovat shoda mezi Senátem a jeho konzultačním panelem.
Karta transparentnosti
Na první pohled zajímavá myšlenka. Avšak hned se vkrádá několik otázek. Dle čeho bylo stanoveno zmíněných dvacet tři institucí, které Petr Pavel (nebo snad Jan Kysela) vybral? Jistě možno namítnout, že to je věc prezidenta, nicméně pokud se hraje karta transparentnosti, tak by i toto mělo být široké veřejnosti vysvětleno. Doposud nebyl vlastně ani zveřejněn plný seznam zmíněné třiadvacítky doporučujících institucí.
Totéž se týká tzv. konzultačního panelu – údajně má mít sedm členů. Předsedou má být s největší mírou pravděpodobnosti jmenován zmíněný ústavní právník Jan Kysela, dále vážený hradní panel budou tvořit bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Ivana Janů, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, ústavní právník Marek Antoš, ústavní právník David Kosař a bývalý místopředseda Senátu Jiří Šesták.
Na první pohled panelu sice nemožno vytknout, že by byl genderově nevyvážený – obsahuje tři ženy ze sedmi,
nicméně při bližším pohledu zjistíme, že všechny zúčastněné ženy mají přídavek „bývalá“. Což samozřejmě není kritika těchto dam, ale nominujícího subjektu. Přičemž pánové – Antoš, Kosař a Kysela – jsou právníci mladšího věku, pod 50 let, pouze Jiří Šesták je starší – letos mu bude 67 let. Dodejme, že Šesták není právníkem – je původní profesí mj. herec a spisovatel.
Laskavý čtenář si možná poklepává na hlavu – proč zde autor tolik řeší věk a pohlaví? Není to jedno? V tomto kontextu je to určitě na místě, ostatně Petr Pavel vyslal jasný signál, že výběr ústavních soudců bude zohledňovat i věkovou a genderovou vyváženost, stejně jako hodnotovou a názorovou různorodost, aby nebyl soud složen pouze z konzervativců či liberálů.
Bez názorové plurality
Zmíněný prezidentův panel ovšem nebudí zrovna dojem názorové plurality. Jistě opět je věcí hlavy státu, koho do panelu posadí, avšak když se na jednu stranu mluví o pestrosti Ústavního soudu, tak je z prapodstaty věci těžko myslitelné, aby jej vybralo těleso, které je složeno z obdobně smýšlejících „liberálních“osob. Pozor, autor zde rozhodně neříká, že je panel složen z méně kvalitních odborníků, avšak určitě mohl být složen názorově a právně-filozoficky pestřeji. Pro vyváženost by panelu jistě prospěla jména jako například Stanislav Křeček, Jan Kudrna, Daniela Kovářová, Pavel Varvařovský, Marek Benda, Tomáš Sokol, Petr Průcha, Petr Hajn, Lucie Hrdá, Klára Samková, Markéta Selucká, Pavel Holländer nebo Zdeněk Koudelka.
V panelu také postrádám právníky dlouhodobě odborně působící v zahraničí, jako jsou například Jiří Malenovský nebo Aleš Pejchal.
Sečteno – jak může de facto liberální panel vybrat skutečně hodnotově pestrý soud?
Před čím ovšem nutno varovat, je skutečnost, aby prezidentu Pavlovi s výběrem nových soudců radili a pomáhali ti dnešní, kteří by si nepřímo spoluvybírali své kolegy. To by bylo popřením principu dělby moci.
V panelu také postrádám právníky dlouhodobě působící v zahraničí jako například Jiří Malenovský nebo Aleš Pejchal
Jan Kysela v ofsajdu?
Poznámka na závěr – do ne zrovna komfortní situace se dostal i samotný Jan Kysela, jako součást (dokonce předseda) zmíněného prezidentova konzultačního panelu těžko může věrohodně navrhnout/schválit sám sebe. Což je pro náš právní stát možná i škoda.
Nicméně zmíněný ústavní právník je relativně mladý – a má na post soudce soudu soudů ještě hodně (profesního) času. Ne nadarmo se říká, že skutečně kvalitním ústavním právníkem se člověk stává zpravidla až po 55. roku věku, čest výjimkám. Pakliže Jan Kysela dal nyní přednost pomoci prezidentovi před prestižním místem v Brně, budiž mu to ke cti.
Na úplný závěr nutno zdvořile připomenout, že i když hradní panel za pomoci 23 návrhových platforem navrhne kohokoliv, politická odpovědnost nadále půjde za prezidentem republiky. Jinak to nejde!