Nemilosrdný prezident
Prezident Zeman byl prezident nemilosrdný. Navíc nectil své vlastní zásady. Toto tvrzení lze doložit na příkladu udělování milostí.
Institut milosti v žádném případě nemůže být chápán jako feudální přežitek. Právě naopak. Je zakotven a využíván prakticky ve všech právních systémech světa. Samozřejmě i v zemi s nejstarší demokracií. Nikdo se příliš nepozastavuje nad skutečností, když americký prezident omilostní všechny své spolupracovníky, kteří mají, nebo by mohli mít, problémy se zákonem. Vedle těchto účelových aktů však udělí stovky milostí, které plní svůj lidský účel a smysl.
Miloš Zeman hned po svém nástupu do prezidentské funkce, zřejmě aby se zalíbil veřejnosti a získal si vytouženou popularitu, nařídil ministerstvu spravedlnosti zamítat všechny žádosti o milost mimo těch, kdy dotyčná osoba čelí blízké smrti. Takto extrémně úzce vymezené podmínky znemožnily předkládat žádosti, které by si udělení milosti ze zásadních humanitárních či jiných důvodů zcela jistě zasloužily.
Tvrdou a neempatickou zásadu by bylo možné akceptovat a tolerovat (nikoliv pochopit) za předpokladu, že by byla uplatňována striktně a bez výjimek. A právě jasně účelové porušování vlastních pravidel svědčí o Zemanových povahových vlastnostech i o přístupu k mimořádnému institutu, který měl k dispozici. Prezident dá milost svému zaměstnanci a známému jen proto, že údajně nevěří v jeho vinu, dá milost člověku doživotně odsouzenému za vraždu také proto, že pochybuje o jeho zavinění, na druhé straně programově a systémově oslyší ty, kteří se ocitli kvůli justičnímu systému či nepříznivé souhře okolností v bezvýchodné situaci.
Ústava říká, že prezident odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení. Z toho plyne, že se jedná o jeho výsadní právo. Kompletní přesunutí agendy na ministerstvo spravedlnosti a stanovení nepřiměřeně tvrdých podmínek (milost výhradně „pár dní před smrtí“) sice zákon umožňuje, ale jedná se pouze o populistické gesto. Zřejmě chtěl na veřejnost udělat dojem tím, že nebude žádnému „zločinci“promíjet či ulehčovat jeho trest.
Milost. Agenda, která by se měla vrátit na Hrad
Většina významných právníků se shoduje v názoru, že institut milosti patří do moderního právního státu a neodporuje jeho principům. Podle některých by mělo jít především o akt milosrdenství, tedy akceptování důvodů zdravotních, rodinných a sociálních, podle jiných také o mimořádný prostředek k odstranění tvrdosti zákona a nápravě případných justičních chyb a omylů.
Ústavní soud k této věci uvedl: „Jde o osobní právo prezidenta, jehož samotný výkon a způsob jeho užívání je stejně tak pouze a výlučně závislý na jeho osobě a s jeho osobou spjatý.“Jedná se o „originální pravomoc prezidenta republiky, kterou vykonává osobně ve vlastní pravomoci…“(Usnesení sp. zn. III. ÚS 327/99)
Institut milosti umí smysluplně napravovat tvrdost zákona a sloužit humanitárním účelům. Může se například jednat o dlouhodobě krutě týranou ženu, která v zoufalství a v náhlém psychickém zkratu zabije svého trýznitele. Může se jednat o recidivistku, která spáchala drobné kriminální delikty, a hrozí, že její děti skončí v dětském domově, protože jí soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody.
Konkrétních příkladů bych mohl popsat mnoho. Například po čtrnácti letech od spáchání majetkového trestného činu má více než sedmdesátiletý, vážně nemocný muž nastoupit na devět let do vězení. V jeho případě se tak fakticky jedná o trest na doživotí. Může mít takový verdikt jakýkoliv výchovný či nápravný účel?
Nevyléčitelně nemocnému muži středního věku, jehož vina je obestřena řadou pochybností, soud již několikrát odložil nástup trestu, protože uvěznění by ho s největší pravděpodobností ohrozilo na životě. Oba popsané případy by si dle mého názoru udělení milosti zasloužily.
Nemilosrdného prezidenta však osudy takových lidí nezajímaly. Omilostnil jen ty, kteří měli „do dvou týdnů zemřít“, nebo své známé a kamarády. Doufám však, že současný nově zvolený prezident nebude tak krutý, ani se nebude chtít tímto způsobem zalíbit masám a milosti v odůvodněných případech udělovat bude. Jedním z prvních kroků by mělo být zrušení nesmyslných podmínek, které Zeman zadal ministerstvu spravedlnosti, a přitom se jimi sám neřídil. Jsem přesvědčený, že tato agenda patří výlučně hlavě státu a jeho úřadu. To znamená, že by se měla vrátit na Hrad a měla by být dostatečně využívána v souladu se svým smyslem a účelem.
Říká se, že když je někdo jediný, kdo může udělat dobrou věc, například odstranit křivdu a pomoct v nouzi, udělat by to měl. Prezident je jediný, kdo disponuje významnou a ojedinělou mocí udělovat milosti. Věřme tedy, že tuto svou pravomoc bude vždy spravedlivě a v dostatečné míře využívat.