Lidi trápí myšitida i mobilový loket

Lékaři a fyzioterapeuti se setkávají s podobnými problémy u zdánlivě odlišných zaměstnání. Která práce vás zaručeně semele?

Jestli se vás odchod do důchodu týká až za několik desítek let, možná ještě není pozdě na změnu kariérního směřování. I s ohledem na to, která zaměstnání nás psychicky i fyzicky opotřebují dříve. „Bezesporu má na fyzický stav člověka vliv dlouhotrvající fyzicky náročnější práce, jakou mají například stavaři, zemědělci, sportovci a ostatní, ale poslední dobou si začínáme všímat dopadu celkové změny doby, ve které žijeme, i na složení našich pacientů,“zamýšlí se fyzioterapeutka FYZIOkliniky Mgr. Iva Bílková. Časy se mění.

„Čím dál častěji se setkáváme s pacienty, kteří primárně nemají manuální či jinak fyzicky náročnou práci, naopak jsou to lidé, kteří tráví většinu pracovní doby v kanceláři bez dostatečné kompenzace v podobě přirozeného pohybu či pravidelného cvičení,“vypráví fyzioterapeutka. „Spadají sem zejména kancelářské profese jako IT pracovníci, účetní, ale také profese s výraznou psychickou zátěží – manažerské posty, lékaři, právníci, profesoři a podobná zaměstnání.“

Odbornice na poruchy pohybového systému Bílková také poukazuje na to, že typy nemocí a defektů pohybového aparátu, které ve své praxi řeší, jsou stále stejné, mění se ovšem jejich příčiny. Místo tenisového loktu tu máme loket mobilový, syndrom karpálního tunelu dříve způsobovala například dlouhodobá práce s vrtačkou nebo sbíječkou, zatímco dnes se chorobě mezi fyzioterapeuty přezdívá „myšitida“.

Naši tělesnou schránku tedy devastuje nejen těžká manuální práce, ale na druhou stranu i sedavé zaměstnání s nedostatkem pohybu a také povolání s vysokou mírou stresu. Kromě možné změny kariérního směřování, případně rekvalifikace na méně náročné povolání se můžeme snažit dopady jednostranně zaměřené práce kompenzovat: sportem a cvičením ve volném čase, fyzioterapiemi, odpočinkovými koníčky a péčí o zdraví. Částečným řešením může také být ve vyšším věku postupné utlumování pracovního záběru, větší podíl práce z domova nebo snížení pracovního úvazku.

Práce na směny vás vyždímá

Odborníci uznávají, že v průběhu posledních desetiletí se výrazně snížila fyzická náročnost práce pro většinu obyvatelstva.

Z tohoto pohledu by tedy pozdější odchod do důchodu byl teoreticky možný, ovšem i když velká část pracovníků zastává kancelářské profese, rozhodně to nejsou všichni. PhDr. Tamara Starnovská, výživová terapeutka a dlouholetá nutriční sestra, upozorňuje na některá úskalí pozdějšího odchodu do důchodu: „Podle mě to není reálné pro směnné provozy, zejména s nepravidelnými směnami. Velkou zátěží pro organismus je i práce v nepříznivých podmínkách, jako je horko, zima nebo vlhko.“

Kromě práce ve směnných provozech Čechy zatěžují i rizikové pracovní podmínky v zaměstnáních, která spadají do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie náročnosti. (Viz grafika níže na této straně.)

Nejčastější nemocí z povolání je v České republice dlouhodobě syndrom karpálního tunelu. Ten může vzniknout z dvojí příčiny: jedna z nich je přetěžování zápěstí, především při práci na počítači. Druhá příčina je dlouhodobé vystavení rukou vibracím. Statistiky během posledních několika let narušil covid-19, který je za určitých podmínek také uznáván jako nemoc z povolání.

Nezdraví zdravotníci

Pokud ho pomineme, po syndromu karpálního tunelu následuje kontaktní alergický ekzém, kterým trpí nejčastěji pracovníci ve výrobě motorových vozidel, zdravotníci a zaměstnanci provozů, kde se pracuje s chemikáliemi, barvami a detergenty. Zdravotníci také často podlehnou infekčnímu onemocnění, které přenáší parazit zákožka svrabová – svrabu.

Přenáší se kontaktem s kůží infikovaného člověka nebo s kontaminovaným předmětem, nejedná se o zanedbání hygieny. Celkově patří zdravotníci mezi nejohroženější skupiny, co se týče rizika poškození zdraví v práci.

Další dvě nejčastější nemoci z povolání postihují plíce. Chronický zánět průdušek neboli astma je způsoben reakcí na podněty v okolním prostředí. Nejčastěji jde o prach, pyly, plísně, roztoče, případně chemické látky. Kašel a dušnost, které astma provázejí, zhoršuje také znečištěné ovzduší, kouření a stres.

Dlouholetí horníci se často potýkají s pneumokoniózou, lidově nazývanou zaprášení plic. Vzniká vdechováním prachu, který způsobuje záněty plicních sklípků. Příznaky i způsobem vzniku se příliš neliší od silikózy – tou trpí zaměstnanci provozů, kde se opracovávají horniny s obsahem křemenu, například lamači kamene, pískovači nebo kameníci.

Následující nemoci v žebříčku můžeme většinou zařadit mezi poruchy pohybového aparátu z přetěžování nebo vibrací, nemoci kůže a obtíže dýchacího ústrojí. Méně často se objevují infekce jako borelióza nebo salmonelóza, rakovinné bujení z vystavení rakovinotvorným látkám nebo záření, případně poškození sluchu hlukem. Podceňovat bychom neměli ani riziko úrazů.