V lednu operace, teď šampionát
Eliška Březinová se po měsících trápení ocitla v japonském krasobruslařském ráji
Sedmadvacet let je v sólové kategorii krasobruslařek už vyšší věk. Málokterá vydrží na vrcholné úrovni tak dlouho. Ale Eliška Březinová je tu stále. A po sezoně mnohých problémů se dnes vrací na scénu na mistrovství světa v Saitamě.
Mezi 35 ženami, které pro šampionát splnily kvalifikační kritéria, najdeme pouze osm, jejichž letopočet narození nezačíná číslicí 2. Březinová je z tohoto společenství druhá nejstarší. Pouze jedenatřicetiletá Daša Grmová přišla na svět ještě dřív než ona.
Ovšem Slovinka se většinou drží u dna výsledkových listin.
Březinová se naopak probila na desáté místo na mistrovství Evropy 2019 a loni zazářila osobním rekordem i v krátkém programu na olympiádě v Pekingu, díky kterému byla průběžně dvanáctá.
Tehdy s úsměvem vykládala: „Vůbec jsem nebyla nervózní. Poprvé v životě jsem si řekla: Prostě udělej, co máš a všechno odskákej, je to jednoduché a ty víš, jak to udělat.“
Také Jozef Sabovčík, který jí pomáhá s přípravou, byl nadšen: „Já vždycky věděl, že Eliška na takové výkony má. Šlo jen o to, aby si věřila i sama.“
Po hrách neuvažovala o ukončení kariéry. Z Masarykovy univerzity v Brně má titul magistry v oboru kondiční trénink a aplikovaná kineziologie, ale ona chtěla být ještě krasobruslařkou.
Její poolympijská sezona však byla dlouho hlavně o trápení. „V podstatě od září jsem měla zraněné koleno,“líčí. V prosinci obsadila na mistrovství republiky „až“druhé místo za o deset let mladší Barborou Vránkovou. Poprvé od roku 2016 tak byla sesazena z českého trůnu, což zároveň znamenalo, že ji svaz nenominoval na ME.
Proto se rozhodla pro radikální řez. Obrazně i doslova. „Šla jsem s kolenem na operační zákrok,“vypráví. „Proto, aby náhodou neruplo ještě víc. A také proto, abych se případně ještě dokázala připravit na mistrovství světa.“
Koncem ledna začala opět pozvolna trénovat. A vyplatilo se.
Pro světový šampionát sice byla původně vedena jen jako česká náhradnice, jenže Vránková nesplnila v žádném ze závodů bodový limit, jenž mezinárodní federace ISU pro start na MS požaduje.
Březinová ho z podzimní Grand Prix splněný měla.
A tak dostala zelenou.
Vrátila se na místo, které v ní probouzí vzpomínky a je i dokladem její krasobruslařské dlouhověkosti. „Startovala jsem v Saitamě už v roce 2014,“vzpomíná. „Bylo to tehdy mé druhé mistrovství světa a první, kde jsem se dostala do finále. I když se štěstím, protože v krátkém programu se v silnějších rozjížďkách jedna holka rozsypala.“
Po sezoně, kdy se kvůli zdraví občas nacházela v psychickém pekle, si nyní může užít ledový ráj. „Hala tu má kapacitu 27 tisíc diváků a bývá úplně plná. A japonští fanoušci jsou úžasní.“
Poženou hlavně své hvězdy, obhájkyni titulu Sakamotovou a vítězku Grand Prix Miharovou, pro něž by měly být největšími konkurentkami v boji o titul Belgičanka Hendrickxová a korejské ženy.
A Březinová? Jejím maximem na MS jsou dvě 18. místa.
„Snažila jsem se trénink postavit tak, abych měla v Saitamě stabilitu skoků, která mi při přípravném závodě v Rumunsku ještě chyběla. Takže úspěchem pro mě bude čistá jízda. Pak ať se děje, co se má dít.“
U ledu nebude v Saitamě její bratr Michal, i když měl původně z Ameriky v roli kouče přiletět, a tak ji bude jako obvykle doprovázet otec Rudolf a přítelem na telefonu zůstane Jozef Sabovčík.
Při skladbě od Eurythmics jim chce udělat radost. A říct si o postup do finále.