Tajemství staveb v poušti
V severní Arábii zbudovali pravěcí pastevci množství pravoúhlých kamenných dvoran. Nejnovější výzkumy odhalily, že obřady v těchto tzv. mustatilech měly lidem z mladší doby kamenné zajistit dostatek dešťů a prosperitu stád.
Slovo mustatil lze z arabštiny přeložit jako „pravoúhlý“. Archeologové je používají k označení záhadných pravěkých staveb, které se podařilo objevit na rozsáhlém území Saúdské Arábie teprve v sedmdesátých letech minulého století. Mustatil tvoří dvě kamenné plošiny spojené dvěma rovnoběžnými zdmi dlouhými až šest set metrů. Vznikla tak jakási dvorana ve tvaru dlouhého obdélníku, do které se vstupovalo úzkou bránou u jedné z plošin. V severní Arábii objevili vědci kolem šestnácti set mustatilů. Většina vznikla mezi roky 5800 a 4800 př. n. l., a o tři tisíciletí tak předstihly výstavbu prvních egyptských pyramid či megalitické svatyně Stonehenge.
Účel mustatilů začínají vědci chápat až v poslední době. První systematické vykopávky odstartovaly teprve v roce 2017. Významně se na nich podílejí australští archeologové vedení Melissou Kennedyovou a Hughem Thomasem ze Západoaustralské univerzity v Perthu. Ti nyní publikovali ve vědeckém časopise PLOS ONE výsledky průzkumu mustatilu, který leží asi pětapadesát kilometrů východně od současného arabského města al-Ula. Výsledky studie poodkryly řadu tajemství, která tyto stavby obestírají.
Mustatil nesoucí kódové označení IDIHA-F-0011081 má zdi dlouhé sto čtyřicet metrů. Vědci vedení Kennedyovou a Thomasem tam objevili spoustu zvířecích kostí. Patřily převážně domácímu skotu. Časté byly nálezy lebek bez spodní čelisti nebo samotných rohů. V mustatilu narazili archeologové také na kosti koz. To dokazuje, že stavitelé mustatilů chovali dobytek a základ jejich obživy závisel na pastevectví.
Vědci našli také kosti gazel a z toho vyvozují, že stavitelé mustatilů ještě zcela neopustili život lovců a sběračů. Zvířecí kosti byly ukládány do speciálně zbudovaných komor. Uprostřed komory se tyčil sloupovitý kámen, tzv. betyl. Většina kostí byla naskládána kolem něj. Jako betyly sloužily nejen uměle vztyčené kamenné sloupy, ale i příhodně tvarované přírodní skalní útvary. V předislámské Arábii byly kulty spojené s betyly časté. Lidé je uctívali jako sídla božstev.
Nebožtík nárokoval území
V jedné komoře mustatilu našli archeologové ostatky dospělého muže ve věku mezi třiceti a čtyřiceti roky. Příčiny smrti nedokázali z dochovaných kostí vyčíst. Z polohy ostatků je nicméně zřejmé, že nebožtík byl nějakou dobu pochován na jiném místě a do mustatilu byly jeho ostatky přeneseny až dodatečně. V blízkosti stavby se v té době nenacházelo žádné lidské sídlo, a nebožtíka tak bylo nutné transportovat na poměrně velkou vzdálenost. Vědci z toho usuzují, že uložení muže do mustatilu mělo pro tehdejší lidi velký význam.
Z odlehlosti mustatilů od pravěkých sídel Kennedyová, Thomas a spol. vyvodili závěr, že stavby byly poutními místy, kam lidé přicházeli, aby se zúčastnili náboženských obřadů. Jejich nedílnou součástí byly oběti zvířat, především skotu. Zdá se, že většinu obětí tvořili mladí býci, což svádí k myšlence, že rituály měly zajistit lidem i zvířatům plodnost a sílu.
Z datování kostí a rohů uložených v mustatilu vyplývá, že sem lidé přicházeli opakovaně, ale jen po dobu odpovídající zhruba jedné generaci. Mustatily tak měly zřejmě omezenou „životnost“. Po nějakém čase už je lidé nechtěli dále používat a zbudovali kamennou dvoranu na novém poutním místě. To by vysvětlovalo obrovský počet mustatilů.
Je možné, že výstavba mustatilu sloužila pravěkým pastevcům i ke stvrzení nároku na dané území. V pozdějším období, tedy v pátém tisíciletí před naším letopočtem, převzaly tuto úlohu pohřebiště. V této souvislosti je zajímavá kostra muže uložená do mustatilu. K tomuto pohřbu došlo v době, kdy už „životnost“stavby vypršela a pro obřady se zvířecími obětmi nesloužila. Je tedy možné, že pohřeb byl předzvěstí doby, kdy „záborovou“funkci mustatilů nahradila pohřebiště.
Kult dešťů a vody
V době, kdy pravěcí pastevci stavěli mustatily, vypadala severní Arábie jinak než dnes. Byla mnohem bohatší na srážky. Tekly tu řeky, vznikala jezera a po deštích se voda valila údolími, zvanými vádí, a shromažďovala se v dočasných vodních nádržích. O tom svědčí výmluvně i chov skotu, který je na pastvu a pravidelný přístup zvířat k vodě podstatně náročnější než chov koz.
V době výstavby mustatilů se ale klima v oblasti měnilo na sušší. Doby hojnosti střídalo období nejistoty. V případě delšího sucha se dostávali pastevci a jejich stáda do problémů. To je asi také důvod, proč mustatily vznikaly a proč se v nich odehrávaly rituály, při kterých byla obětována zvířata symbolizující sílu a plodnost.
Pravěcí obyvatelé severní Arábie zřejmě podnikali pouti do mustatilů právě v dobách, kdy je sužoval nedostatek srážek. O tom, že stavby měly jasnou spojitost s vodou, vypovídají výsledky výzkumu australských archeologů, kteří na leteckých snímcích hodnotili pozici mustatilů s ohledem na konfiguraci okolního terénu.
Přitom se ukázalo, že podélná osa obdélníkové stavby ukazuje do míst, kde byl před sedmi tisíciletími vody dostatek, tedy do vádí, kterými proudila voda po silných deštích, nebo ke břehům trvalých i dočasných jezer. Také osa mustatilu IDIHA-F-0011081 zevrubně prozkoumaného týmem Kennedyové a Thomase směřovala k pobřeží dnes už zaniklého jezera.
Podélná osa stavby ukazuje do míst, kterými před sedmi tisíciletími proudila voda po silných deštích, nebo k břehům trvalých i dočasných jezer.