Zemřel poslední český pilot RAF
Emil Boček byl držitelem mnoha vyznamenání. Před měsícem oslavil sté narozeniny, ke kterým mu blahopřál i král Karel III.
Měsíc poté, co oslavil 100. narozeniny, včera zemřel válečný veterán Emil Boček, poslední žijící český stíhací pilot britského Královského letectva (RAF).
Odešel tak poslední přímý aktér významné kapitoly československého zahraničního odboje za druhé světové války. Mnozí jeho spolubojovníci z RAF museli po komunistickém převratu emigrovat, někteří skončili ve vězení, případně žili v ústraní a bez poct, jichž se jim – stejně jako Bočkovi – dostalo až po roce 1989.
Boček byl držitelem mnoha vyznamenání, blahopřejný dopis mu ke 100. narozeninám poslal i britský král Karel III.
Legenda
Podle prezidenta Petra Pavla prožil obdivuhodný život a stal se legendou a příkladem pro mnohé. „Zpráva o úmrtí generála Emila Bočka mě zasáhla. Jeho trvalý optimismus a úsměv vedl k dojmu, že tomu tak bude vždycky,“uvedl Pavel na Twitteru. „Boček se dožil požehnaného věku a byl a bude příkladem hrdinství pro nás i další generace. Jeho odchod znamená, že máme mnohem větší zodpovědnost, abychom nikdy nezapomněli, za co hrdinové jako on bojovali,“řekla ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
LN proto otiskují Bočkův medailonek, který vyšel v rubrice Příběhy hrdinů ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem:
Jako bojový pilot byl Boček k 310. čs. stíhací peruti RAF zařazen
20. října 1944. Absolvoval téměř tři desítky operačních letů nad nacisty dosud okupovanou částí Beneluxu a Německem.
Účastnil se mimo jiné operace Varsity, tedy leteckého zajištění spojeneckého překročení Rýna. Více než tři měsíce po skončení
války, 13. srpna 1945, přistál se spitfirem spolu s dalšími československými letci na ruzyňském letišti. V březnu 1946 odešel do civilu.Vrátil se k řemeslu, které před válkou opustil. Před únorem 1948 vlastnil v Brně autoopravnu, kterou však po nástupu nového režimu musel „dobrovolně“nechat znárodnit a předat podniku Mototechna. Tam pak pracoval. Zřejmě i díky tomu se mu vyhnula perzekuce ze strany nového režimu. V té době byl i velmi slibným motocyklovým závodníkem. Potom se ale oženil, založil rodinu a se závoděním přestal. Od roku 1957 až do odchodu do důchodu pracoval jako soustružník v brněnském Ústavu přístrojové techniky.
Cesta do války
Nedlouho po vypuknutí 2. světové války začal se starším kamarádem Bořivojem Sedlákem (1922–1980), který později sloužil u Čs. samostatné obrněné brigády, plánovat cestu do zahraničního odboje.
V roce 1939 odešli společně z domova. Po řadě komplikací, kdy byl na Slovensku a především
Zpráva o úmrtí Emila Bočka mě zasáhla. Jeho trvalý optimismus a úsměv vedly k dojmu, že tomu tak bude vždycky.
v Maďarsku za ilegální přechod hranic vězněn (ve vězení „oslavil“i své 17. narozeniny, narodil se 25. února 1923 v brněnských Tuřanech), se Bočkovi podařilo dostat do Francie. Po téměř čtyřměsíční cestě byl 16. dubna 1940 prezentován v jihofrancouzském Agde, kde se formovaly jednotky čs. zahraniční armády.
Účastnil se ústupových bojů, byl evakuován do Británie, kde se v polovině srpna přihlásil k letectvu. V dubnu 1941 byl zařazen jako mechanik k 312. čs. stíhací peruti RAF. Později byl vybrán k pilotnímu výcviku.