Japonsko proti Číně i Rusku
Japonský premiér Fumio Kišida chce dát japonské zahraniční politice nový rozměr. Tokio se otevřeně chopilo role demokratické protiváhy Moskvy i Pekingu.
Když se minulé úterý vydal japonský premiér Fumio Kišida na překvapivou návštěvu Kyjeva, jen o 900 kilometrů dál si v Moskvě čínský lídr Si Ťin-pching potřásal rukou s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Kišida se tak zapsal do historie, byť jeho návštěva Ukrajiny a setkání s tamním prezidentem Volodymyrem Zelenským se plánovaly měsíce a šéf japonské vlády byl posledním z lídrů skupiny ekonomicky nejvyspělejších zemí G7, který se na Ukrajině ukázal. Dokonce více než rok po začátku války.
Tokio slíbilo Kyjevu pomoc v hodnotě půl miliardy dolarů (asi 11 miliard korun). Zbraně sice Japonci nepošlou, nedovoluje jim to pacifistická ústava, poskytnou ale Ukrajině vojenské vybavení – už dříve to byly drony, neprůstřelné vesty, helmy, stany a zdravotnické potřeby. Větší část peněz pak míří na obnovu energetické infrastruktury.
Kišidova spanilá jízda
A zatímco čínský lídr přijel ubezpečit Putina o neomezené podpoře jen pár dní poté, co na něj Mezinárodní trestní tribunál vydal zatykač kvůli únosům dětí z Ukrajiny, Kišida ukázal, že ruská agrese není (jak tvrdí Putin) válkou proti Západu, ale je nepřijatelná i v Asii. Svou evropskou misi japonský premiér zakončil v Polsku, kde se setkal se svým protějškem Mateuszem Morawieckým a prezidentem Andrzejem Dudou, kterým poděkoval za jejich pomoc Ukrajině.
Japonci se na stranu napadené země postavili okamžitě, jejich odpor proti ruské invazi byl hlasitý
a podpořili i sankce. V Japonsku se také přes značné kulturní odlišnosti usadili i ukrajinští uprchlíci, kterým Japonci připravili vřelé přijetí. Což je v zemi, jež je k migrantům spíše rezervovaná, ojedinělé.
Důvod? Tokio se obává, že něco podobného hrozí Tchaj-wanu, jenž se může dle Kišidy stát „druhou Ukrajinou“. Peking ostrov považuje za svůj klíčový zájem a rád by ho připojil k pevninské Číně. Ta navíc pořádá manévry v Jihočínském moři a ve Východočínském moři s Japonci vede spor o ostrovy Senkaku. Angažuje se ale i v jihovýchodní Asii, Africe a Jižní Americe v rámci Nové Hedvábné stezky.
S Ruskem má zase Japonsko nedořešený spor o Kurilské ostrovy.
Jako první asijský lídr (a první japonský premiér), který dorazil do Kyjeva, tak Fumio Kišida jasně ukázal, že vliv Číny hodlá vyvážit
právě Japonsko. Předpoklady má dobré – jedná se o třetí nejsilnější ekonomiku na světě. Druhou je právě Čína. Summit skupiny G7 se navíc letos v květnu koná v Hirošimě.
ANALÝZA
Kišida se tak podle analytiků snaží dát japonské zahraniční politice vlastní otisk. Jako exministr zahraničí ve vládě loni zavražděného Šinza Abeho tak nejenom kráčí v jeho stopách, ale zjevně se snaží svého předchůdce překonat.
Abe pozvedl význam Japonska na mezinárodní scéně – během téměř osmiletého druhého mandátu navštívil přes 80 zemí. Usiloval o změnu pacifistické ústavy, a byť se to nepovedlo, Japonsko posílilo svou armádu hlavně kvůli hrozbám ze strany Severní Koreje.
Fumio Kišida to ovšem nebude mít jednoduché. Japonsko je
spíše rezervovaným světovým hráčem. Nemůže poskytnout Kyjevu smrtící zbraně a nemalý vliv má také jeho geografická poloha – je zkrátka příliš daleko na to, aby se mohlo aktivněji angažovat. Vše navíc ztěžuje i přebujelá byrokracie.
Přirozená protiváha
Protiváhou Pekingu a Moskvě se Japonsko snaží být i v Indii, kde se Kišida před návštěvou Ukrajiny sešel s tamním premiérem Nárendrou Módím. Indie se s Čínou ostřeluje na himálajské hranici, ruskou agresi ale Dillí doposud neodsoudilo.
Německu, jehož kancléř Olaf Scholz naopak přijel v polovině března už podruhé za rok za Kišidou do Tokia, jde zase o snížení obchodní závislosti na Číně a energetické na Rusku. Jde o obrat proti politice bývalé kancléřky Angely Merkelové, která jezdila téměř
každý rok do Číny, v Japonsku ale byla za 16 let pouze třikrát.
Kišidova spanilá jízda odstartovala v půli března pozváním jihokorejského prezidenta Jun Sok-jola do Tokia poté, co Soul vyjádřil přání o narovnání vztahů s Japonskem. Ty jsou poškozené chováním Japonců v obsazené Koreji mezi lety 1910 a 1945, kdy Jihokorejce posílali na nucené práce a ženy nutili k prostituci pro japonské vojáky.
Vztahy se pak ještě zhoršily za předchozího jihokorejského prezidenta Mun Če-ina, když v roce 2018 Soul na japonských firmách soudně vymáhal odškodnění za nuceně nasazené občany. Důsledkem byla značná omezení ve vzájemném obchodu.
Zájmy Číny a hrozby KLDR ale donutily dlouholeté rivaly jednat. Jun Sok-jol je prvním jihokorejským prezidentem, který navštívil Tokio po 12 letech.