Automobilový velký skok
Nová emisní norma Euro 7 je pro výrobce významnější než elektromobilita
Vevropském automobilovém průmyslu to v poslední době intenzivně vře. V roce 2035 se ho má totiž týkat zákaz prodeje vozů se spalovacími motory, a i když se ještě bojuje za možnost zachování alternativy v podobě motorů na syntetická paliva, většina automobilek ví, že bude muset poměrně rychle „přepřáhnout“na elektromobilitu.
Aby toho nebylo málo, řítí se na automobilky ještě další problém v podobě normy Euro 7. Nová emisní norma, která má začít platit od roku 2025, byla donedávna ve stínu debaty o povinném zavedení elektromobility o deset let později. Jenže jak upozorňovali mnozí představitelé automobilek i odborné veřejnosti, chystaná norma je pro dané odvětví možná ještě zásadnější než ona elektromobilita.
Navzdory tomu se o ní začíná více mluvit až teď, což je trochu děsivé. Šílený je totiž už samotný fakt, že automobilky se novou normou mají podle všeho začít řídit 1. července 2025, přitom v současnosti stále ani zdaleka není známá konkrétní podoba předpisu. To znamená, že až se úředníci konečné podoby doberou, budou mít automobilky velmi málo času na její zavedení do praxe.
Obrovské investice
Jistě, již teď se mohou vlastně chystat „na nejhorší“, tedy na to, že Euro 7 bude platit v aktuálně navržené hodně přísné podobě, jenže to by mohlo znamenat často i zbytečně vynaložené miliony a miliardy korun, což je něco, do čeho se automobilkám rozhodně nechce. Obzvlášť když mají i další miliardové výdaje, které donedávna řešit nemusely.
Automobilkám by se totiž ideálně hodilo, kdyby Evropská unie nechala spalovací motory dožít v podstatě v současné podobě. Důvod je jednoduchý, většina z nich už začala s intenzivními investicemi do elektromobility a je to pro ně jasná cesta do budoucnosti, v podstatě bez ohledu na to, zda bude elektromobilita od roku 2035 povinná (diskuse o této povinnosti i posun vnímání témat spojených s udržitelnými investicemi ve společnosti k tomuto ale přispěly).
Jenže investovat do dvou naprosto odlišných technologií je pro automobilky nesmírně drahé, proto je nepravděpodobné, že by většina z nich v dlouhodobějším výhledu vyvíjela elektromobily i auta s tradičními motory. Jenže přesně k tomu teď automobilky strašák jménem Euro 7 nutí.
Přitom investice do elektromobility, která je, ať už to vnímáme jakkoli, teprve na začátku svého technologického rozvoje, jsou potřeba obrovské. A automobilky spoléhaly mimo jiné i na to, že financovat tyto investice budou moci alespoň po nějakou dobu právě z prodeje tradičních aut se spalovacími motory. Jenže ta teď tolik kýžených peněz nepřinesou, naopak jejich vývoj spolkne ještě extra porci.
Dalo by se namítnout, že mnohé automobilky právě v uplynulých týdnech ohlásily překvapivé a někdy i rekordní zisky, tak kde je problém? Spočívá v tom, že za zisky může spíš inflace a fakt, že v obtížné době, kdy stále panují problémy s dodávkami různých komponent, automobilky upřednostnily drahé modely, na kterých mohou vydělat i tak.
Obecný problém mobility pro široké masy a emisí z automobilové dopravy přitom spíš aktuální vývoj prohlubuje. Běžní lidé si totiž drahá auta nemohou dovolit a je to vidět, evropský vozový park v posledních letech výrazně stárne. Na silnicích sice přibývají nová auta, ale ta si kupují firmy a bohatší lidé, běžný uživatel, který jezdí ojetinou, si auto nechává déle, než bylo obvyklé. A možná bude hůř.
Investovat do dvou naprosto odlišných technologií je pro automobilky nesmírně drahé, proto je nepravděpodobné, že by většina z nich vyvíjela elektromobily i auta s tradičními motory
Lichá představa
Pak je otázka, k čemu tedy norma Euro 7 skutečně přispěje: lidem, kteří mají napjaté rozpočty, auta zdraží, firmám a těm bohatším „to bude jedno“. V členských zemích EU je teď registrováno více než 250 milionů aut, loni se v nich přitom prodalo asi 9,25 milionu nových aut. V optimistických letech to bylo i přes 15 milionů a automobilový park mládl.
Teď je ale realita jiná a trh má dle řady odhadů potenciál tak 12 až 13 milionů aut ročně, bude-li dobře. To znamená, že za deset let platnosti Euro 7 se obmění zhruba polovina evropského vozového parku. Ve skutečnosti to bude jinak. V uplynulých letech na evropských silnicích přibývalo asi pět milionů aut ročně, takže v roce 2035, do kdy bude Euro 7 relevantní, tu může být přes tři sta milionů aut.
Jen menší část z těch prodejů za celou dobu se projeví v obměně vozového parku, bude to tak 70 milionů vozů. Tahle auta navíc s největší pravděpodobností nenahradí ty „největší vraky“, takže představa, že čistší nová auta, u kterých emise škodlivin klesnou o zhruba menší desítky procent, dramaticky zlepší ovzduší především ve městech (hlavní argument pro Euro 7), je lichá.
K tomu zlepšování ovzduší víc přispějí elektromobily. A kdyby automobilky měly víc peněz na jejich rozvoj a nemusely se novou normou pro spalovací motory zabývat, v důsledku by to bylo lepší. Jenže to nehrozí, takže se teď hledá kompromis, který, doufejme, napáchá méně škod.