Hudec: České lyžování potřebuje změnu
S kamarády si přestavuje starší auta, se kterými pak závodí. Vydovádí se také na motorkách, ke čtyřicátinám si projel Masarykův okruh v Brně.
Páru upustí i za bicími jako zapálený bubeník. Anebo s parťákem Robinem Kaletou coby instruktor freeride kempů na lyžování v hlubokém sněhu v panenské přírodě v Gruzii, Rakousku či Kanadě.
Ale stejně ten adrenalin, kdy se řítil až stopadesátikilometrovou rychlostí z alpských svahů, Janu Hudcovi tu a tam chybí.
Už je to pět roků, co skončil s kariérou.
„V autě se cítím až moc bezpečně. Pokud chcete vědět, jak se cítí lyžař při sjezdu, vystrčte na dálnici ve sto třiceti půl těla z okna,“kření se. „Ne, nedělejte to. Alpští lyžaři jsou blázni,“vypráví bronzový medailista z olympijských her v Soči za Kanadu v super-G.
Hudec mezi blázny s punkovou povahou patřil taky, i když namítne, že jeho riziko při sešupu mezi brankami bylo kontrolované, jinak by dosáhl ještě lepších časů a výsledků.
I tak to na chudého emigranta z Československa, jenž začínal na ojetých lyžích bez hrany a v růžové kombinéze po starších dívkách, rozhodně není slabý výčet úspěchů. Na hry se dostal třikrát, v Pchjongčchangu 2018 jel už za rodné Česko, které šumperský rodák opustil jako desetiměsíční mimino v náručí mámy na plachetnici, již v obýváku stloukl táta. I díky tomu se mohl stát vicemistrem světa a dvakrát vyhrát závod Světového poháru.
Čtrnáct operací kolen
A to kontrolované riziko?
Za šestnáct let ve svěťáku čtrnáct operací kolen, vyhřezlé ploténky, poškozená ramena a další drobnosti, jak dodává. Pět roků po konci kariéry však i usměvavý pohodář a snílek po tátovi připouští, že si nemůže se dvěma syny zahrát fotbal, respektive se proběhnout, neboť pak koleno oteče a čtyři dny trpí. „Je to na limitu, budu asi muset na výměnu kolena. Docela brzo, chodí se po padesáti.“
U alpského lyžování částečně zůstává jako trenér, jeho služeb využívají například sjezdař Tomáš Klinský nebo slovenský závodník Martin Bendik. Ovšem práci na plný úvazek odmítá. „Mám další projekty a prioritou je rodina.“
Syn z prvního manželství, sedmnáctiletý Oakland, žije s mámou v Kanadě. Hudec se znovu oženil, má malého kluka Eliáše a usadil se v Olomouci. Kromě lyžařských kempů se věnuje také svému projektu Pandahaus, platformě sociálních sítí pro sportovní komunity.
Počínání v lyžařském světě však bedlivě sleduje. Oceňuje kanadské sjezdaře, kteří na letošním mistrovství světa dosáhli skvělých výsledků. Mimochodem pod vedením dalšího emigranta z Československa Johna Kucery.
Laurence St-Germainová se stala nečekanou šampionkou ve slalomu a zpečetila tak vydařené mistrovství pro kanadskou výpravu, která ukořistila i titul z mužského super-G zásluhou Jamese Crawforda, bronz ze sjezdu díky Cameronu Alexanderovi a rovněž třetí místo z týmového paralelního klání.
„Úžasné. Je to nová kanadská vlna,“chválí Hudec. „Johny Kucera je dobrý trenér. Vede to přísně. Taky nemají moc peněz, docela to drtí, ale mají zázemí. Bez týmu to ve sjezdovém lyžování nejde.“
Naráží tím i na českou reprezentaci. Vyniká dlouhodobě jen Ester Ledecká, která spoléhá na svůj tým. „Ester to dokáže, protože rodiče ji brutálně podporují. Tomáš Bank je neskutečný nejen trenér, ale i logistický manažer. Ve světě lyžování má dobré vztahy, všichni ví, že je spolehlivý. V zahraničí tak mají dobré tréninkové zázemí. Má kolem sebe tým jako rakouské holky,“porovnává.
„Ale jiný člověk v Česku, který nemá takové finanční zázemí, to má fakt strašně těžké. Peníze v Čechách nejsou, tak proč by měli jezdit v kolektivu, když si to někteří zařídí sami líp.“
Podle Hudce je to však škoda, neboť v domácích lyžařích vidí potenciál. „Talent tady je, ale chce to velkou změnu, cizího trenéra jako Johna Kuceru.“