Vrať mi mé dopisy
První moje reakce byla naježená. Čtu, že novozélandským teenagerům pomáhá s rozchody vláda. Zřídila kampaň Love Better s cílem usnadnit mladým lidem mezi 16 a 24 lety rozchody. Hned se mi, obrazně řečeno, naježily chlupy na zádech. Starejte se o to, aby na silnicích nebyly díry a státní vlaky aby jezdily včas, a do rozchodů se nemontujte. Když si pak – opět obrazně řečeno – chlupy na zádech lehnou, zkouším i jiné úhly pohledu. Už proto, že s velkou pravděpodobností na Novém Zélandu mají silnice lepší než u nás a vlaky jim jezdí na čas. Proč by tedy vláda neměla zaměřit pozornost na potíže mladých lidí?
První odpověď souvisí s mým prvotním naježením: prostě proto, že se nemá do soukromých věcí montovat. Jenže hned mě napadne námitka: Kdo by se do toho měl montovat, pokud ovšem je zapotřebí, aby se vůbec někdo montoval? Nejmenší právo na to mám já. Zajisté, že i já jsem byl mladý a taky jsem zažil nějaký ten rozchod a nikdy to nebylo nic příjemného. Kdyby rozchody byly příjemné, literární dědictví světa by se zúžilo na jakousi beletrizovanou pohlavní zdravovědu. Rozchod je v každém případě zánik něčeho, co bylo, zánik něčeho pozitivního. Žal kombinovaný se škálou dalších negativních stavů je nevyhnutelný. Je tu ale obrovský rozdíl mezi minulostí a dneškem.
Připomenu poněkud komické klišé „vrať mi mé dopisy“. Ano, lidi si psali vyznání a po rozchodu dopisy vraceli, nebo nevraceli a pálili a hanobili, každý podle svého založení. Dovedete si ale představit klišé „vrať mi mé e-maily“? Rozchod má mnoho nepříjemných rysů, ale platí zásada „sejde s očí, sejde z mysli“. Tedy, platila. Milé dopisy „toho druhého“se dají vrátit nebo spálit. Kroniku zaniklého vztahu čistě teoreticky můžete snad nějak z Facebooku vymazat. Víte ale, jaká je skutečnost. Jakmile se něco ocitne v sítích, tak či onak tam zůstane a nikdy nemáte jistotu, že to na vás odněkud nevypluje. Nabíledni je preventivní řešení, nic na sociální sítě zbytečně necpat, jenže vykládejte to zamilovaným náctiletým.
Opravdu netuším, co v téhle věci chce novozélandská vláda udělat, a v jejích stopách každá jiná vláda, která by se chtěla chopit příležitosti konat dobro s minimem vstupních nákladů. Nejlíp by bylo zrušit „všechny ty internety“, jak pravil klasik. Což moc dobře nejde. Je možné nabádat mladé a zamilované, aby se sítím vyhýbali. To je házení hrachu na zeď. Nabádat je, ať si nedrásají city šťouráním ve starých stopách. To by vedlo k citové otrlosti. Co nejrychleji navázat vztah jiný. Tím hůř, proboha, tím hůř!!!
Nenabídnu žádný moudrý recept. Dokonce pochybuji, že někdo s nějakým přijde. Zrodila se bolest, jakou dříve lidé neznali. Týká se to i nás veteránů. Jak vám je, když jste se s někým rozešli prostě proto, že umřel, a máte si jeho kontakt vymazat z mobilního telefonu?