Biflování už nedává smysl
Dávid a Denis Melasovi přibližují svůj koncept vysoké školy. Kladou důraz na sepětí s praxí a inspiraci v zahraničí
Bratři Melasovi, kteří v roli generálního ředitele (Dávid) a jeho zástupce, marketingového specialisty (Denis) podnikají v segmentu vysokého školství, v minulém roce vytvořili unikátní subjekt University College Prague (UCP).
Vznikl spojením Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha s Vysokou školou hotelovou a ekonomickou. V Praze, Znojmě a Bratislavě školu navštěvují téměř dva tisíce studentů, kteří si vybrali některý z pěti bakalářských a dvou magisterských studijních oborů z humanitní, ekonomické či politologické oblasti. „Dnes každou informaci najdete na internetu během vteřiny. Důležitější ale je uplatnit znalosti v praxi. I v České republice lze získat kvalitní vysokoškolské vzdělání po vzoru prestižních západních univerzit,“tvrdí mladí manažeři.
LN Byli jste vzornými studenty?
Dávid: Byli, protože jsme s bratrem chtěli studovat v zahraničí, což se nám oběma podařilo.
Denis: Pokud si myslíte, že jsme byli šprti, tak to zase ne! Kromě školy jsme hodně sportovali, ale jedničky byly prostě doma povinností.
LN Jste absolventy prestižních univerzit. Proč jste nezůstali u vystudovaných oborů a vrátili se do ČR? Nelitovali jste někdy?
Dávid: Máte pravdu, že podnikání ve školství je zcela jiný obor, ale hledal jsem práci, která je něčím prospěšná pro společnost. Když se před pěti lety naskytla příležitost vstoupit do tehdejší Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů, řekl jsem si, že to zkusím. Byla to skvělá volba. Lidé si myslí, že řízení školy vypadá tak, že se člověk ráno vzbudí a přesně ví, co má dělat. Ale tak to není. Všechny kroky analyzujeme, řešíme cash flow, rozvoj, investiční možnosti – vše je rigidní analytický proces, jemuž jsem se učil na Cambridge University.
Denis: Zatímco bratr už dva roky podnikal v Praze, já právě končil obor marketing na London School of Economics. Při studiu jsem pracoval v jedné izraelské společnosti a měl nabídku přesunout se do Ameriky. Tehdy mě Dávid oslovil, zda bych mu nepomohl. To, že tu teď spolu sedíme, ukazuje, jak jsem se rozhodl. Nikdy jsem nelitoval. Po čtyřech letech v Anglii už mě to táhlo domů. V Praze a v celé střední Evropě je život velmi dobrý, hlavně z pohledu bezpečnosti.
LN Hádáte se mezi sebou kvůli práci?
Dávid: Tu a tam se vyhraněné názory objeví. Pak nezbyde, než si je interně vydiskutovat a dojít k nějakému konsenzu.
Denis: Když jsme loni školy spojili do University College Prague, začali jsme od bodu nula. Bylo třeba vše nastavit znovu. Během takového procesu se vyskytne mnoho situací, na které jsme nemohli být připraveni, a objevil se tedy i nějaký ten nesoulad. Ale protože se vídáme i po pracovní době, vždy jsme jej někde u piva dokázali vyřešit.
LN Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů jste koupili před pěti lety a Vysokou školu hotelovou a ekonomickou před třemi. Museli jste přikročit k výrazným změnám? Nenaráželi jste na obligátní tvrzení „ale takto se to dělalo vždy“?
Dávid: Samozřejmě, to je jako v každé firmě. Ale většina kolegů byla otevřená změnám. Viděli, že školy upadaly – počet studentů klesal, veřejné vysoké školy snižovaly nároky a přijímaly skoro každého, studenti ze soukromých škol se přesouvali tam, aby nemuseli platit školné… Bylo nutné přijít s novými nápady. Následně všichni pochopili, že chceme to samé, co oni, a že je pro náš cíl nutná změna. Máme kolem dvou stovek zaměstnanců. Kdokoli může přijít s nápadem. Ten otestujeme v praxi, ihned je vidět výsledek a potom jej buď zavrhneme, nebo uplatníme. Je to taková celoškolská kooperace.
Denis: Zaměstnanci, ač jsou většinou mnohem starší než my, viděli, že naše nápady fungují, za tři roky se například podařilo ztrojnásobit počet prváků na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Následně se nám naše kolegy už dařilo přesvědčit o změnách snáze.
LN Jak se vám podařilo tak rapidně zvýšit počet studentů?
Denis: Nejlepší reklamou je doporučení. Což skvěle zafungovalo. Udělali jsme si velký průzkum u studentů, abychom zjistili, co by chtěli zlepšit. Na základě výsledků jsme přišli na to, že studenti se v dnešní době nechtějí jen pasivně zapojovat do výuky a poslouchat přednášky. Z tohoto důvodu jsme zavedli více celosemestrálních
projektů, více možností praxe a stáží a také jsme pro studenty připravili projekty, které jsou unikátní. Zároveň jsme do velké míry změnili marketingovou strategii a vytvořili jsme nový web.
Jak se podle vás proměňuje české školství? A jak hodnotíte to soukromé, protože v Česku stále přetrvává názor, že je spíše méně kvalitní…
LN
Denis: S tímto názorem se setkáváme. Je možné, že v první dekádě 21. století mělo toto tvrzení nějaké opodstatnění, ale v současnosti už tomu tak zdaleka není. Přednáší u nás řada významných profesorů, kteří působí i na veřejných vysokých školách, což nám umožňuje porovnání:
učí stejnou látku, zkoušejí stejně. Jediný rozdíl je, že u nás mají ve třídě ročníku například čtyřicet studentů a na veřejné VŠ i dvě stovky. Tím pádem mají učitelé více času se věnovat studentům po výuce, například během konzultací.
LN Loni v únoru vstoupil v platnost nový školský zákon. Změnil něco ve vašem podnikání?
Dávid: Bohužel ne. My čekáme na novelu vysokoškolského zákona a věříme, že se tam promítnou i připomínky soukromých vysokých škol. Ty totiž mají ve srovnání s veřejnými nerovné podmínky. Například stát na soukromé vysoké školství nepřispívá dotacemi a ani rodiče, kteří dítěti platí školné, si nemohou o tuto částku snížit základ daně. Jsme jediný typ vzdělávání, které nedostává státní dotace – přitom akreditované soukromé základní, střední i vyšší odborné školy výraznou podporu od státu dostávají. Do budoucna usilujeme také o to, aby naši studenti mohli mít v jednom semestru méně předmětů. Pro srovnání: v Anglii jich mají šest až osm za rok, mohou tedy jít do hloubky. U nás je stejné množství za semestr. Chceme vzdělávat moderně.
Denis: Podnikání v soukromém školství není snadné. Když jsme před pěti lety s byznysem začínali, bylo v Česku přes čtyřicet soukromých vysokých škol. V celé Británii jich přitom není ani polovina! Také počet vysokoškolských studentů klesl z téměř čtyř set tisíc před deseti lety na tři sta tisíc, což zasáhlo vysoké školství jako celek. Veřejné školy snížily nároky, musela přijít konsolidace trhu soukromých VŠ. Vidíme, že nyní se už ale počet soukromých vysokých škol stabilizoval na cca třicítce.
LN V čem se vaše škola odlišuje?
Denis: Držíme se konceptu „odklon od přílišné teorie směrem k praxi“. V prvním ročníku sice mají studenti více teorie, protože základy jsou nezbytné, ale ve druhém a třetím už přibývá praxe. V jejím rámci získávají příležitosti vyzkoušet si znalosti ve špičkových firmách a institucích po celé
Evropě. Například studijní program mezinárodní management a marketing má povinnou praxi dokonce celý poslední semestr a studenti za ni získají všechny kredity. Je to výborná zkušenost, když po dvou a půl roce studia musí použít své znalosti v praxi. Velmi se nám tento koncept osvědčil a mnozí studenti si už takto našli práci.
Část známek také tvoří celosemestrální úkoly, na nichž studenti pracují. Nutí je kriticky přemýšlet a pracovat s informacemi, jsou pak pro ně snáze zapamatovatelné. Také máme unikátní projekty – kupříkladu Ambasáda nebo Bezpečnost, v rámci nichž se mohli studenti sejít v českém Senátu se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou, ve škole pak s ministrem Lubomírem Zaorálkem nebo měli možnost jít na prezidentskou debatu organizovanou školou.
Mezinárodní vztahy a dění ve světě chodí na UCP přibližovat také různí vysoce postavení diplomaté nebo členové bezpečnostních složek. V neposlední řadě u nás funguje studentská reklamní agentura, kde naši žáci pracují na reálných zakázkách, za které již mohou dostat finanční odměnu.
Dávid: Je otázka, zda má smysl „biflovat“znalosti, které den po zkoušce zapomenete. Kdo z nás si pamatuje, co odříkával u maturity? Když ale člověk znalosti používá v praxi, zůstanou mu v hlavě. Naším specifikem je i unikátní vybavení, například pro potřeby oboru hotelnictví a cestovní ruch. V pobočce v pražské Troji jsou studentům tohoto oboru k dispozici čtyři cvičné „hotelové“pokoje, dvě kuchyně, dva bary…
LN O který z vámi nabízených oborů je největší zájem?
Denis: Zájem ovlivňují aktuální trendy a situace ve společnosti. V současnosti jsme zaznamenali rostoucí zájem o management a marketing nebo mezinárodní vztahy a diplomacii. V těsném závěsu je hotelnictví a cestovní ruch, které sice ovlivnil covid, ale opět se vše vrací k normálu. Válka na Ukrajině zase posílila zájem o studium mezinárodní bezpečnosti.
LN Jaká je úspěšnost vašich absolventů při hledání odpovídajícího zaměstnání?
Denis: Z jednoho staršího průzkumu vyplynulo, že 98,2 procenta našich studentů si nejpozději do tří měsíců po škole našlo zaměstnání. Pomáhá tomu i zmíněná praxe.
Dávid: Naše studenty vedeme k tomu, aby si hledali práci, která je opravdu zajímá. V rámci povinně volitelných předmětů se mohou ještě více specializovat a pod vedením odborníka z praxe vyniknout v oboru, který jim jde nejlépe. V hotelnictví se například zaměřují na hotelový management, víno, míchané nápoje nebo vaří, pečou dorty…
Výhodou je, že odborné informace nezískávají jen od akademiků. Uplatnění je pak široké. Mnozí dostanou zajímavou nabídku z míst, kde vykonávali praxi, jiní pracují v rodinných firmách podnikajících v oboru. Také si jedna naše absolventka u nás v Troji otevřela kavárnu, jiný student dostal nabídku působit při českém zastoupení v EU, další studentka se probojovala do světového finále Global Chefs Challenge v Singapuru.
LN Co děláte, když nepracujete? Pokud se to tedy stává.
Dávid: Je potřeba vyčistit si hlavu, a tak chodíme do fitka, běhat, veslovat...
Denis: Případně ještě vyrazíme na to pivo.