Rittsteinova ironie i chápání dnešního světa
Vhlavní budově Sovových mlýnů – sídle Musea Kampa – vystavuje Michael Rittstein, jeden z našich nejznámějších, nejosobitějších i nejplodnějších malířů. Patří ke generaci, která dozrávala v nepřívětivých sedmdesátých a osmdesátých letech. Vždycky projevoval mimořádný smysl pro vyjádření absurdity vztahů ve společnosti. Zaznamenával to, co se odehrává v běžném životě, ale často s výraznou nadsázkou.
Nejprve se prosadil drsnou kritikou každodenní šedi životního stylu v období takzvané normalizace, kdy ztvárňoval stereotyp dnů strávených v panelácích a kdy byli lidé tak zaneprázdnění sháněním všeho možného, že jim už nezbýval ani čas, ani energie, aby se soustředili na rozvíjení přirozených vzájemných vztahů. Od počátku se v jeho obrazech projevovalo velkorysé malířské gesto a smysl pro volbu ostrých barevných akcentů. Tím vyjadřoval svůj pohled na měnící se charakter společnosti. Ale není jen figuralista a nekompromisní kritik životního stylu, projevil také mimořádný cit pro ztvárnění krajiny, které se intenzivně věnoval zvlášť v devadesátých letech. Dokázal vystihnout křehkou krásu přírody i její dramatické proměny.
Obrazy ze soukromých sbírek
Michael Rittstein se v posledních letech opět vrací ke kritice někdy až absurdních proměn ve vztazích mezi lidmi. Ve své tvorbě reaguje na to, že v mnoha zemích světa dochází k nezdravému a často až nepochopitelnému vývoji, kdy se stupňuje násilí a vyostřují se konflikty mezi různými náboženskými a politickými názory, kdy se až tragikomicky mění vztahy mezi mužem a ženou a stupňují se extrémy všeho druhu.
Rittsteinovy obrazy často mají erotický podtext a projevuje se v nich vyostřený smysl pro ironii. Na výstavě v Museu Kampa, kterou s malířem připravil kurátor Petr Mach, se objevuje řada obrazů ze soukromých sbírek, což je jejím velkým přínosem, protože mnohé z nich neměla veřejnost příležitost již delší dobu spatřit.
Michael Rittstein nemá o výstavy nouzi, a přitom je na každé z nich úplně jiný výběr, takže můžeme jeho tvorbu sledovat ze zcela odlišných úhlů pohledu. Chci připomenout především jeho reprezentativní výstavu v Jízdárně Pražského hradu, která proběhla před několika lety a kde se jeho tvorba ukázala v širokém retrospektivním výběru. Současná výstava se soustřeďuje především na vývoj ve společnosti poslední doby, kdy jsou vztahy mezi skupinami lidí čím dál výrazněji konfrontační, kdy menšiny, které jistě mají na svůj způsob života právo, si často nárokují víc, než jim náleží, a snaží se diktovat většině.
Michael Rittstein upřímně vyjadřuje ve svém malířském projevu své názory a netají se v něm oslavou přirozené sexuality. Pro jeho obrazy je charakteristické, že se v nich prolínají zdánlivě nesouvisející a často i protikladné motivy tvořící pomyslný kaleidoskop, ve kterém se do komplexního celku skládají střípky dnešního světa plného nerovnosti, nespravedlnosti a vzájemného nepochopení.
Jeho pohled na současnost může připomenout některé velké osobnosti minulosti, z nichž nejblíže má nejspíš k Hieronymu Boschovi. Sály dvou pater hlavního křídla Sovových mlýnů skýtají dostatečný prostor pro vystavení umělcových monumentálních pláten, ve kterých se plně projevuje velkorysost jeho ztvárnění různých příběhů a situací z prostředí, ve kterém žijeme. Expozice je nazvaná Nohy na stole podle jednoho z vystavených obrazů, ze kterého vyzařuje, podobně jako z řady dalších, síla malířovy ironie i hluboké chápání všeho, co se kolem nás děje.
Michael Rittstein: Nohy na stole Kurátor: Petr Mach Museum Kampa, do 10. 3.