Mezi čísly a realitou

Hospodaření státu lze chválit i kritizovat. Záleží na tom, jakou optiku zvolíme

Ministerstvo financí – a s ním celé Česko – má konečně za sebou další divoký rok ohledně hospodaření s veřejnými penězi. Schodek za celý rok 2023 nakonec činí 289 miliard korun.

Je to hodně, nebo málo? Čísla o státním rozpočtu mají tu základní vlastnost, že jich je spousta a dají se stavět do různého světla. Takže kdo chce vládu pohanět, obvykle z té změti čísel snadno nějaký ten klacek na rozpočtový lynč vytáhne. Kdo chce vládu pochválit, ten to má ještě jednodušší: sadu nějakých těch lichotivých údajů vždy v komentáři vydaném zároveň s čísly rádo vypíchne samotné ministerstvo financí.

Začněme třeba tou chválou. Výše zmíněný rozpočtový deficit je nižší o 72 miliard korun oproti deficitu z předchozího roku 2022. Výborně! Je také o šest miliard nižší, než byl plán. Také velmi dobře!

A kdo sleduje debatu o státním rozpočtu průběžně, možná si ještě vzpomene na výkřiky některých komentátorů v létě 2023, že hrozí celoroční schodek v rozsahu možná až 400 miliard korun. Už tehdy šlo o trochu fantasmagorické odhady, nad kterými ministr Stanjura (a já s ním) kroutil hlavou. Nyní známá skutečnost mu dala za pravdu. Taky sláva!

Příjemné překvapení

Trochu méně hujerský přístup uzná, že výsledky českých státních rozpočtů jsou rok za rokem hodně ovlivněny tím, kolik peněz do rozpočtu přijde z Evropské unie. A tedy že hospodaření samotné české vlády je možná lépe zachyceno v číslech bez plateb mezi Bruselem a Prahou (a opačně). V takovém případě už je obrázek smíšený: oproti roku 2022 je schodek nižší už jen o 17 miliard a oproti plánu je dokonce vyšší, byť jen o čtyři miliardy (což je částka v kontextu celoročních státních financí zanedbatelná).

Pokud bychom ale chtěli vládu naopak kritizovat, můžeme začít opět samotným schodkem: necelých 290 miliard korun je čtvrtý nejhorší výsledek v historii samostatného Česka.

Je ovšem jasné, že státní rozpočet je vždycky hodně ovlivněn aktuálním děním v ekonomice a že v dobrých/špatných ekonomických časech dopadá i bez přičinění vlády obvykle lépe/hůře. Analyticky korektnější je proto dívat se na výsledek rozpočtu očištěný právě o vliv dění v ekonomice a případné jednorázové operace. Správné vládní hospodaření se pozná podle toho, že takto očištěné saldo – takzvané strukturální saldo – je blízko nuly. Nuže, v roce 2023 činilo 2,5 procenta HDP (tedy aspoň podle nejnovějšího odhadu ministerstva financí, který byl publikován loni v listopadu).

Jinak řečeno, vláda Petra Fialy loni i po zohlednění tehdejšího neveselého stavu ekonomiky hospodařila výrazně hůř, než by z pohledu suché ekonomické teorie měla. Ale na druhou stranu: strukturální schodky byly v letech 2020–2022 ještě vyšší, takže minimálně je třeba vládě přiznat snahu se z jámy špatného hospodaření postupně vyhrabávat; z pohledu politické praxe si tudíž zase tak tragicky nevedla.

Co se týče konkrétních položek v rámci rozpočtu, nejzajímavější – protože co do výsledku nejpřekvapivější – jsou nejspíš dvě položky na straně příjmů, a to sice inkaso z daně ze zisku (oficiálně „z příjmu právnických osob“) a inkaso ze dvou nových druhů daňových příjmů, tedy z „odvodu z nadměrných příjmů“(ONP) a z „daně z neočekávaných zisků“(DNZ).

U daně ze zisku páně ministrovo srdce jistě zaplesalo nad meziročním nárůstem inkasa o třetinu (což je změna u velkých zdrojů příjmů nezvykle velká) na více než 200 miliard korun; plán počítal s necelými 160 miliardami.

Toto milé překvapení je nejspíš odrazem rozkolísaného osudu českých firem v předchozích letech. V roce 2022 platily firmy zálohy na daň ze zisku ve výši, která odpovídala především firemní ziskovosti v roce 2021. Následně, po provedení účetních závěrek za rok 2022 během první poloviny roku 2023, se ukázalo, že skutečné firemní zisky (zejména v energetice a ve finančních službách) v roce 2022 byly vysoko nad očekáváním. Firemnímu sektoru tudíž během roku 2023 vyšel v daňových přiznáních za rok 2022 mnohamiliardový daňový nedoplatek; ten firmy uhradily – a příjemné překvapení pro státní rozpočet bylo na světě.

Chceme-li vládu kritizovat, tak můžeme začít schodkem: necelých 290 miliard korun je čtvrtý nejhorší výsledek v historii samostatného Česka

Chce to větší transparentnost

V kontrastu s tím byl vývoj loňského inkasa pocházejícího ze dvou nových druhů daní označených výše zkratkami ONP a DNZ. Oproti původní představě ze září 2022 souhrnně za obě tyto daně ve výši zhruba sto miliard (v listopadu 2022 vláda odhad změnila dokonce na 125 miliard) byla nakonec skutečnost za loňský rok jen necelých 60 miliard.

Počáteční odhad se začal jevit jako výrazně nadsazený už počátkem roku 2023 a ministerstvo za to slyšelo spoustu sarkastických posměšků. Vzhledem k divoké době (zejména co se týče cen energií), kdy odhady vznikaly, tuto chybu – byť v masivním rozsahu desítek miliard korun – samu o sobě za vhodný základ pro posměšky nepokládám.

Ministerstvo si ale o kritiku řeklo tak trochu samo tím, že nezveřejnilo, jak k oněm startovním odhadům došlo. Dalo tím prostor pro spekulace, zda šlo skutečně o nejlepší možné odhady, nebo zda bylo výchozí velmi vysoké číslo (z bůhvíjakých politických důvodů) uměle nafouknuté.