Létá jako pták. Rjoju Kobajaši
Miluje módu a auta. Při skocích udivuje. Rjoju Kobajaši potřetí ovládl Turné čtyř můstků
Ještě ani nechodil do školy, když ho otec s bratrem vzali na dvacetimetrový můstek. Nasadili mu lyže a řekli, že jestli chce, může si vyzkoušet, jaké to je letět. Mladičkého Rjoje Kobajašiho tehdy přemohl strach. „Připadalo mi to vážně děsivé. Samozřejmě, že jsem nakonec neskočil,“vzpomínal.
Dnes už tuto historku vypráví s úsměvem. V sedmadvaceti letech je z něj skokanská superstar. Olympijský vítěz, držitel dvou křišťálových glóbů a třiceti dílčích prvenství ze Světového poháru. A od soboty také trojnásobný šampion Turné čtyř můstků.
Na slavném miniseriálu triumfoval díky nejvyrovnanějším výkonům. Sice tentokrát ani jednou nevyhrál, pokaždé byl druhý, i tak mu to ale s přehledem stačilo k tomu, aby o 24,5 bodu předčil druhého Němce Andrease Wellingera.
Stal se tak šestým skokanem historie, který na Turné potřetí získal Zlatého orla. Dva mu chybí k finskému rekordmanovi Jannemu Ahonenovi. „Jsem velmi šťastný. Právě celkové vítězství byl můj největší cíl,“radoval se Kobajaši.
„Byl zkrátka nejlepší,“smekl před ním Wellinger.
Nejlepší. Fenomenální. Úžaný. Právě v superlativech se o Kobajašim často hovoří. Wellinger o něm kdysi dokonce prohlásil, že létá jako pták.
I doma v Japonsku je obrovskou hvězdou. Lidé ho poznávají na ulicích a chtějí se s ním fotit. Když po zisku olympijského zlata v Pekingu dorazil do rodného Hačimantai, vítaly ho davy. I přesto tvrdí, že ho sláva zas tolik nezměnila.
„Jasně, úplně stejné to není. Mám spoustu povinností, které někdy musím plnit i na úkor tréninků. Ale snažím se zůstat stejný. Skoky se chci především bavit,“povídá.
Stále má na tváři ten nezbedný mladický úsměv. Zůstala mu i slabost pro rychlá auta, hudbu a módu. Sám se kdysi nazval Neojaponcem. To proto, že na rozdíl od spíše zdrženlivějších krajanů dává najevo emoce a je extrovert.
Jen při rozhovorech toho paradoxně moc nenamluví. Na tiskových konferencích ho tradičně doprovází německý překladatel Markus Neitzel, ovšem ani s jeho pomocí se Kobajaši moc nerozpovídá.
„Soustředím se na další skok.“„Jsem šťastný.“
„Uvidíme. Může se stát všechno.“
Jeho vyjádření jsou zpravidla strohá, ale výstižná. Třeba když se ho na Turné novináři ptali, co by si řekli s Wellingerem, kdyby si spolu sedli ke kávě, jen odvětil: „Kávu nepiju.“
„Je pravda, že si toho moc neřekneme,“rozvedl posléze Wellinger. „Rjoju je ale fajn, velmi klidný a co je nejpodstatnější, je zatraceně dobrý skokan. Možná proto, že mluví méně než já a může víc trénovat?“rozesmál se.
Hvězdného Japonce zdobí hlavně letová fáze. „Všimněte si, že jeho tělo je spolu s lyžemi skoro v jedné rovině,“popisoval Toni Innauer, rakouský olympijský vítěz z Lake Placid. „Ve vzduchu umí věci jako nikdo jiný.“
Učil ho i slavný krajan Noriaki Kasai, jenž si Kobajašiho v osmnácti letech vyhlédl a pozval ho do své tréninkové skupiny.
Do té doby Kobajaši nevěřil, že by se skákáním mohl živit. Vedle něj zkoušel i severskou kombinaci a těšil se ze studentského života. Jenže když mu Kasai předvedl, co všechno může dokázat, a u svého starší bratra Junšira, který také skáče, viděl, jak díky sportu objevuje svět, řekl si: Dobře, chci také cestovat, zkusím to.
„Celkem sobecký motiv, že?“ušklíbl se. „Samozřejmě, že s takovým myšlením bych toho moc nedokázal. Musel jsem se změnit.“
Zprvu jeho obrovský talent brzdila právě láska k rychlým autům. Ve dvaceti si půjčil na ojeté Porsche Cayman a spíš než tréninky ho bavilo řítit se ulicemi.
„Až když pochopil, že musí dělat víc než jen řídit auta, šel výkonnostně nahoru,“vyprávěl Janne Väätäinen, někdejší finský kouč japonského A-týmu a dnes Kobajašiho osobní trenér.
Naštěstí procitl velmi brzy. Lásky k silným motorům se sice nevzdal a ve volnu stále obráží autosalony, zároveň ale začal víc trénovat a stal se z něj skutečný profesionál. Proto teď vítězí.
„Je pohybově nadaný, temperamentní, skvělá osobnost. Byl stvořen, aby uspěl, je takový superhvězdný typ,“vychvaluje ho Väätäinen.
Což na Turné Kobajaši ukázal už potřetí.