Po Sherwoodu park kalibru Vídeň
Velký zásah pro Vrchlického sady – toto jméno nese lokalita od roku 1913, do té doby platil název Velký městský park – znamenalo budování metra, magistrály i nové odbavovací haly nádraží. Jejich zbytek je teď ve špatném stavu.
Bez ohledu na to, zda záměr dánského architektonického studia Henning Larsen s dřevěnou budovou namísto části odbavovací haly skutečně projde a začne se podle něj stavět, je důkladná rekonstrukce celého území zcela nezbytná. Byť to podle názoru zahradního designéra Fouse bude představovat i u části veřejnosti nepopulární kácení stromů.
V centru metropole je přitom nač navazovat. „Velmi slavnému údobí budování městských parků na rozvalených hradbách se věnuje nemnoho pozornosti. Přitom to byla doba viditelných změn pro město i jeho životní styl. První stánek s kávou, lavička k pronájmu na neděli, hlídač parku, černý čáp ve voliéře, sbírka kačen na jezírku a samozřejmě premiéra odpadkových košů v Praze,“popsal pro LN Ondřej Fous, který na rešerši historického vývoje celého území pracoval dva roky.
Ve své době se onen velký městský park údajně vyrovnával i těm ve Vídni. A když ho vzal do péče František Thomayer, zahradník navrátivší se z Paříže, dostal skutečně evropský lesk, podtrhuje Fous. „V nejlepší dekádě standard parku vznikal prakticky s neomezeným rozpočtem a nebyl problém, který by neměl řešení,“upozornil expert. Vysokou úroveň
si podle něj park udržel až do začátku druhé světové války. I po jejím skončení se investovalo od pěšin a veřejného osvětlení. Úpadek nastal až po vybagrování území, tedy v souvislosti s budováním dopravní infrastruktury.
Moč parky ničí
„Porovnáním leteckých snímků lze zjistit, že výstavbou metra, magistrály a odbavovací haly hlavního nádraží bylo zasaženo 70 procent území Vrchlického sadů. Mezi lety 1966 a 1975 klesl korunový zápoj dospělých stromů na 57 procent. Tato destrukce nejvýstavnějšího pražského parku, udržovaného sto let těmi nejlepšími zahradníky své doby, představuje ztrátu památky zahradního umění prvního řádu. To z veřejné debaty poněkud mizí a jde o holý fakt,“uvedl Fous. Poukázal třeba na to, že podlaha dnešní odbavovací haly stojí na místě legendárního jezírka, někdejší pokladny v lokalitě tehdejších umělých skal a eskalátory pak na místě vodopádu. A další důkaz úpadku lokality: zatímco dendrologie z roku 1966 ukazuje vysokou pestrost tvořenou více než sedmdesáti druhy stromů, dnes jich tady není ani polovina. A stromů, se kterými je možné do budoucna pracovat a jež nejsou už jen pouhými nerostoucími pahýly, existují v lokalitě podle experta pouhé nižší desítky.
Svoji daň si totiž podle Fouse vybralo prakticky beztrestné poškozování rostlin, za čímž odborník vidí obecně vysokou míru lhostejnosti společnosti. A velmi tolerantní je podle něj našinec také k močení na veřejnosti – parky suplují zoufalý nedostatek veřejných toalet. „Sherwood má několik problémů, které mohou za jeho tristní stav, ale jedním z nich je jednoznačně moč. Desítky tisíc
V roce 1871 byl kolem nově vystavěného nádraží císaře Františka Josefa I. založen
Počátkem 20. století byl park v centru Prahy částečně revitalizován. Rok po smrti Jaroslava Vrchlického (zemřel roku 1912) park přejmenovali na Vrchlického sady.
Hala pražského hlavního nádraží, postavená mezi lety 1972 a 1977,
Další porci z něj pak „ukrojily“severojižní magistrála, parkoviště pro auta, metro a jeho výstupy, výdechy a přístupové cesty.
kubíků moči, které po desetiletí končily u stromů, si zkrátka vybraly svou daň,“podotkl Fous.
Musí se kácet
Obnovit Velký městský park prostřednictvím současných technologií podle Fouse není možné. A vzhledem k tomu, že zátěž území v tomto dopravním uzlu má podle kvalifikovaných odhadů v budoucnu vzrůst až pětinásobně, není prý ani možné udržet park ve stavu, jak jej lidé znají. To je ale problém většiny velkých měst.
„Způsob, kterým parky užíváme, spolu s dopady klimatické změny jsou neslučitelné s jejich přežitím. Proto se navyšují zpevněné plochy a ochranné prvky měkkých zón s rostlinami. Přináší to například beztrávníková řešení parků anebo ostrůvky pobytových trávníků s otevíracími hodinami,“vysvětlil Fous. A doplnil, že zmiňovaná a diskutovaná dřevěná konstrukce, jak s ní počítají kodaňští architekti, není s plánovanou výsadbou stromů v kolizi. Obává se však, že veřejnost soustředí veškerou energii na odpor vůči kácení, a nikoli na podporu života stromů.
„To je v tuto chvíli největší problém Sherwoodu. Jak vysvětlit desetiletí trvající vnitřní dluh parku občanům a jak dát parku nový život namísto paliativní péče o torza,“řekl Fous s tím, že půjde o přerod trvající patnáct a více let.
Už bez temných zákoutí
Podle mluvčího Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Marka Váchy bude součástí revitalizace parku vedle jiného zlepšení jeho prostupnosti a parkových úprav se opětně dočkají i prostory, které jsou nyní jen obtížně přístupnými pláněmi. Asfalt na zpevněných površích má být nahrazen dlažbou s lepší prostupností a vyšší estetickou kvalitou. Do krajinného řešení parku je zakomponována i tramvajová trať vedoucí z Václavského náměstí.
„Park bude také pocitově výrazně bezpečnější, protože bude přehlednější a nebude na něm tolik prázdných a temných koutů jako dnes. Ty vznikají hlavně kvůli různým překážkám a plotům,“řekl LN Vácha. Nové stromy mají být vysazeny podle současných standardů tak, aby dokázaly odolávat náročným podmínkám takto frekventovaného místa. „Já jsem samozřejmě optimista. Vždyť máme za sebou třeba projekt Čelakovského sadů, kde jsme za pouhých pět let dokázali zvednout korunový zápoj o deset procent,“podotkl Fous.