Neod(v)olatelní

Premiér Petr Fiala je personálně bezmocný

Podle šéfa vlády Petra Fialy ztratil jeho vicepremiér Marian Jurečka důvěru. Prý především tím, jak se vymlouval ohledně vánočního večírku na ministerstvu práce po vražedné střelbě na filozofické fakultě. Odvolávat ho ale premiér nebude, stejně jako neodvolal ministra zdravotnictví Válka či ministra průmyslu Síkelu. Vláda je sestavena z neodvolatelných politiků a premiér je v tomto bodě zcela bezmocný. O bytí a nebytí ministrů rozhodují sekretariáty jednotlivých koaličních stran a teprve poté, co ony vysloví verdikt, smí předseda vlády něco udělat. Tak je sestavena vláda a tak sama sebe prezentuje – jako jediné, celistvé a nedělitelné demokratické řešení a svou politiku vykládá jako jedinou možnou. Obojí je nesmysl, protože rozumná demokratická politika, jiná než Fialova, je nejen myslitelná, ale též i proveditelná. O tom se ale nesmí mluvit, protože kdo to řekne, je populista či rovnou dezolát.

Výsledkem takto vytvořených „koaličních mechanismů“je skutečnost, že je úplně jedno, zda ministr vykonává svou práci poctivě a s plným nasazením, má výsledky a odborná komunita jej respektuje, nebo je to líný a nekompetentní chaot, který je všeobecně pro smích. Premiér nad tím jen krčí rameny a ujišťuje nás opakovaně, že někdy možná bude líp.

Zabetonované vrcholné vedení pidistran (TOP 09, KDU) žijících na hraně zvolitelnosti do sněmovny brání své vydobyté posty s vědomím, že po každých příštích volbách to bude jen horší. Zdrojem nekonečné zábavy se tak stávají korunoví moralisté (vhodíte do nich korunu a oni se nad někým pohorší). Markéta Pekarová, Vít Rakušan či Miloš Vystrčil, kteří jsou dnes a denně připraveni vyslovit morální pohoršení nad kýmkoli, avšak když jde o lhaní Mariana Jurečky či jiného kolegy ministra, mlčí jako zařezaní. Do jednoho.

Leckdo si stále pochvaluje stabilitu Fialova kabinetu, ovšem legitimní je otázka, zda je to ještě stabilita, či už jen předsmrtná ztuhlost.