Fiasko, ale zato transparentní
Světové výstavy Expo v novém tisíciletí, to je v podstatě anachronismus, je to akce, jejíž smysl se v globálním světě vytrácí. Vozit draze doklady o kultuře, umění a dalších oborech lidské činnosti toho či onoho státu na jedno místo v době, kdy se informace šíří rychlostí světla a kdy nové technologie umožňují sofistikovanou virtuální prezentaci čehokoliv, se jeví dosti pošetilé. Koncept světových výstav je starý jeden a půl století a není divu, že je přežitý – při každém Expu, které se od roku 2000 koná zpravidla jednou za pět let (pokud to zrovna nepřekazí pandemie), se organizátoři a píáristi snaží upoutat potenciální návštěvníky souborem klišé a frází. Mávají bezobsažnými hesly, jimiž se snaží navodit dojem, že bez takových výstav nebude svět propojený a jeho budoucnost bude vážně ohrožena. Už při takových prohlášeních by se měla rozsvítit červená kontrolka.
České republice a příslušným činovníkům se ale takové kontrolky nerozsvěcují, vrhají se s neztenčeným elánem do dalších, někdy i zjevně předem prohraných bitev bez ohledu na obrovské finance, které se budou muset vydat. Svědčí o tom i dosavadní průběh příprav na nejbližší Expo, které se bude konat příští rok od dubna do října na umělém ostrově v japonské Ósace. Návrh českého pavilonu studia Apropos Architects, který přišel se skleněnou spirálou, je efektní, dynamický a originální a zvláště vhodný pro prezentaci v Japonsku. Radost z dobrého projektu ale notně vybledla, když se minulý týden profláklo, že se celá ta krása nestihne postavit do zahájení výstavy. Nejhorší scénář počítá i s tím, že se objekt postaví až měsíc před ukončením výstavy, to znamená v září. Taková akce pak jistě „bude pro Česko jedinečnou příležitostí představit se nejen odborné, ale i široké veřejnosti a podpořit rozvoj obchodních i politických vztahů s Japonskem“, jak praví propagace. To bude vážně skvělá vizitka českých schopností a spolehlivosti. Přežitek jménem Expo
I když samozřejmě – česká strana za nic nemůže, jak praví zpráva ministerstva zahraničních věcí, japonské úřady jsou nepřipravené a špatně komunikují s organizátory výstavy. Což může být pravda, vzhledem k tomu, že potíže mají i jiné země, ale česká strana se příliš nesnaží věci urychlit. Odmítá řešení, že se dodavatel stavby místo otevřeného výběrového řízení zvolí napřímo. Časová úspora takového postupu by vyrovnala podstatnou část skluzu. Ministerstvo ale rigidně trvá na výběrovém řešení, chce totiž být transparentní. Zřejmě i za cenu fiaska, protože výběrové řízení mělo být v půlce prosince a zatím je odsunuto na konec ledna. Ministerstvo také již dřív odmítlo radikální řešení, že by Česko vystavovalo v unifikovaném pavilonu.
Když to tak shrneme, vypadá to bledě a rozhodně to není poprvé – s českou účastí na Expu jsou od roku 2000 vlastně pořád potíže. Tehdy v Hannoveru se Česká republika poprvé zúčastnila samostatně a kolem přípravy české účasti se rozjely typicky domácí tahanice a peripetie, první komisař odstoupil s vidinou lukrativnější politické kariéry, druhý to nestíhal, do toho se ještě začal národ hádat, zda tam má jet Karel Gott, když je vlastně zombie… Moc hezký obrázek se tehdy složil a výsledek nijak neoslnil.
Česko se zúčastnilo i dalších světových výstav, které kromě Milána byly všechny mimo Evropu a byly to naddimenzované akce, zejména pak v Šanghaji a naposledy v Dubaji. Navzdory vznešeným heslům se v nich země zviditelňují za účelem turismu a přilákání zahraničních investorů. A je opravdu další nárůst turismu tak žádoucí? A skutečně by k nám Japonci, kteří mají tak kladný vztah k českému umění a kultuře, přestali jezdit, kdybychom na Expu v Ósace neparticipovali? Není to až směšné, když se Expo tak srdnatě hlásí k ekologii a snaze řešit klimatickou krizi, a přitom staví obrovské areály, které se po výstavě demontují nebo zlikvidují? A tak dále a tak podobně.
Světové výstavy jsou přežité, pekelně drahé a megalomanské projekty. Když už Česko tak trvá na své účasti a je ochotno do takového projektu lít peníze, mělo by si aspoň ohlídat, aby jeho účast neskončila blamáží. A otevřít pavilon měsíc před skončením parametry průšvihu jasně naplňuje.