Tragédie odhalila bezpečnostní deficity

Šok z tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dlouho neopadne. Její děkanka Eva Lehečková přesto vytyčila dva klíčové úkoly pro následující týdny: vzít si opět akademický život co nejdříve zpět a vytvořit dostatečný pocit bezpečí pro všechny.

Může to platit i pro stát: garance bezpečí, kterou občanům poskytoval, byla vražedným útokem zpochybněna. Je dobře, že policie už analyzuje průběh svého zásahu na fakultě, aby z toho mohla vyvodit příslušná poučení. Velmi důležitá je ale i identifikace nedostatků ve fungování bezpečnostního systému.

Mluví se o změnách v novele zákona, který upravuje podmínky pro držení zbraní. Je to namístě, pokud vychází najevo, jakým zbraňovým arzenálem mohl čtyřiadvacetiletý student-zabiják disponovat. Řešit se musí i detailnější posuzování psychické způsobilosti nositelů zbrojních průkazů.

Nemělo být ministerstvo vnitra aktivnější?

A teprve tragédie ukázala bílá místa v zajišťování bezpečnosti univerzit. Přitom již v roce 2017 zpracovalo ministerstvo vnitra na základě Auditu národní bezpečnosti Sobotkovy vlády

Koncepci ochrany měkkých cílů. Jejím cílem bylo dosáhnout stavu, kdy bude pomocí národního systému podstatná část měkkých cílů, kam byly zahrnuty i školy a veřejná prostranství, ohrožené teroristickým či obdobným útokem, připravena na něj adekvátně reagovat a minimalizovat případné škody.

Jenže v roce 2021 konstatoval Nejvyšší kontrolní úřad, že ministerstvo nestanovilo žádné měřitelné indikátory plnění koncepce a nedisponovalo ani rámcovým počtem měkkých cílů. Určit míru připravenosti na nějakou mimořádnou událost tak fakticky není možné. Podotýkám, že k tomuto závěru došel NKÚ dva roky po vražedném útoku střelce ve Fakultní nemocnici v Ostravě, který si vyžádal sedm obětí.

V realitě vidíme, že přístup k zajišťování bezpečnosti na českých univerzitách je velmi rozdílný. Po útoku vyšlo najevo, že některé se alespoň snažily analyzovat bezpečnostní „bílá místa“a přijímat opatření k jejich eliminaci. Některé se tím ale dosud nezabývaly. A sama rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková konstatovala, že „pokud chceme na školách dělat opatření rozumná a efektivní, musí tomu předcházet odborná analýza ochrany měkkých cílů“. Nemělo tak být ministerstvo vnitra aktivnější při koordinaci této činnosti?

Varovné signály Bezpečnostně-technokratická řešení jsou nicméně jen jednou stranou mince. Po tom, co se u nás před Vánocemi stalo, je namístě přemýšlet o bezpečnosti a jejím zajištění v širším kontextu. Není třeba vzrůstající verbální agresivita projevující se na sociálních sítích pařeništěm, ze kterého se může rodit i agresivnější chování ve společnosti? To, že policie musela reagovat na desítky vyjádření lidí na sítích schvalujících útok nebo vyhrožujících jeho napodobením, je varovné. Stejně varovné je i konstatování Petra Fischera v Právu, že se Česko mění v militaristickou společnost, kdy „slovo válka začíná řídit vše i tady“. Nenahrává i to větší agresivitě?

V diskusi o rizicích hrozících společnosti i o hledání cest, jak na ně reagovat, by neměla platit žádná tabu. I to může přispět k tomu, že si Česko udrží pozici 12. nejbezpečnější země světa.