Zahajuje platforma PolyHarmonie

Šéfredaktor měsíčníku Harmonie Luboš Stehlík odchází. Po třech desítkách let práce v nejlepším měsíčníku o „smutné“hudbě, po létech šéfredaktorování v neradostných podmínkách tištěného média podvyživeného menšinového žánru. Odchází nedobrovolně a zakládá internetovou platformu PolyHarmonie (https://polyharmonie.cz/).

Vyrábět tištěný nízkonákladový měsíčník nebyla žádná legrace v devadesátých letech a jak vidno není ani dnes. Začínat s novým projektem v době krize má též k ideálu daleko. PolyHarmonii však budu sledovat, protože pan Stehlík je pro mne záruka – nejen proto, že se skvěle orientuje v oboru, ale též ví, co obnáší redakční práce a při sestavování stovek vydání dokazoval, že mu záleží na kvalitě každého jednotlivého textu.

Největší bolest našich internetových platforem věnovaných artificiální hudbě vězí v tom, jak jsou otevřené. Nikoli názorově, ale kvalitativně.

Jak je obor slabý, nemůže si dovolit profesionální výkony, ty musejí být solidně honorované. Nemůže si dovolit ani editory, kteří by texty zušlechťovali. A když už tisknete texty zadarmo, tisknete zpravidla vše, co do redakce dorazí, na internet se přeci vejde všechno. A tak nás zahrnují vším, opravdu fundovanými rozbory vedle tiskových zpráv až po příspěvky strýců a tet z Horní Dolní. Nic proti regionálnímu hudebnímu životu, ale přece jen nepotřebuji, aby mi například nějaký okresní vítěz vysvětloval, že Simon Rattle neumí dirigovat.

Právě ta hlušina, která se na nás valí z internetu v obrovských kvantech a která nás otupuje a bere nám pozornost pro podstatné věci, škodí nejvíc.

Věřím Luboši Stehlíkovi, věřím, že PolyHarmonie přinese spoustu kvalitních textů (přečtěte si třeba reflexi Händelova Mesiáše v provedení České filharmonie z konce uplynulého týdne). Náš hudební život potřebuje chytrou a kvalitní reflexi.