Silnější než kdy dřív
Mathieu van der Poel proměnil závody v cyklokrosu v boj o druhé místo
Soupeři se chytají za hlavu, fanoušci jsou rozpolcení mezi obdivem a znuděností, jen on je spokojený, bezstarostný.
Nizozemský cyklista Mathieu van der Poel se zapojil do cyklokrosové sezony před necelým měsícem, přesto ji už stihl proměnit ve vlastní exhibici, kterou populární sport dlouho nepamatuje. Deset startů, deset vítězství. Osmadvacetiletý van der Poel jde poslední měsíc od jednoho triumfu ke druhému a brzdit zatím nehodlá.
Před sebou má ještě tři lednové závody a jeho snažení vyvrcholí na začátku února v Táboře na mistrovství světa.
Tam se chce pošesté stát cyklokrosovým králem.
A zatím se zdá, že není nic, co by mu v tom mohlo zabránit.
Do rozjeté cyklokrosové zimy naskočil v půlce prosince po snové sezoně na silnici. Během jara ovládl Milán – San Remo a Paříž–Roubaix, v srpnu pak k titulu mistra světa v cyklokrosu přidal i ten silniční.
Angažmá v terénu sice tentokrát značně osekal, o to působivější představení ale rozehrává v závodech, do kterých nastoupí. A cyklokrosaři, kteří tráví v terénu mnohem víc času, jsou bezradní.
Fanoušci doufali v dramatické zápletky alespoň v závodech, kde s van der Poelem nastoupil i jeho úhlavní rival z Belgie Wout van Aert nebo britský univerzál Tom Pidcock.
Jenže ani oni zatím neměli proti Nizozemci šanci.
Po sérii suverénních triumfů dokonal van der Poel totální diskreditaci úhlavních protivníků na Nový rok, když van Aertovi na druhém místě pláchl o dvě minuty a Pidcockovi na dvanáctém o pět a půl.
„Jsem v šoku. Doufal jsem, že Mathieuovi znepříjemním závod mnohem víc,“litoval tehdy Belgičan. Zároveň ale uznal: „Když zvítězíte o dvě minuty, jste zkrátka daleko lepší.“
Slovům rezignace se nevyhnul ani Pidcock: „Nedá se na něj nijak vyzrát, všechny nás převyšuje.“
Podobně úspěšnou zimu nezažil van der Poel od doby, co se naplno vrhnul na silnici a cyklokros začal jezdit spíš jen jako doplněk. V sezoně 2019/20 ovládl 25 z 26 závodů, do kterých nastoupil, o sezonu dřív 32 z 34. Manažer jeho týmu Alpecin-Deceuninck si pochopitelně mne ruce. „Lepšího Mathieua jsem ještě nezažil. Nikdy neměl v této části roku takovou formu,“komentoval Christoph Roodhooft van der Poelovy úspěchy.
Cyklokrosovému světu imponuje především způsob, jakým Nizozemec vítězí. Mnohokrát zaútočí hned v prvním kole a po zbytek závodu už jen spolehlivě navyšuje náskok. Když přepne své nohy do ofenzivní kadence, jede, jako by měl pod koly asfalt, zatímco soupeři se prodírají lepivým blátem. Ukázkou jeho síly byl útok na písčité pasáži vánočního závodu v belgickém Diegemu. Nizozemec držel druhou pozici, na několika metrech hlubokého písku ale předvedl takovou techniku a zrychlení, že zpět na trávu vjel s náskokem délky kola. „Absurdní,“napsal k tomu brazilský cyklistický web O País do Ciclismo.
Zatím poslední vítězství získal van der Poel v neděli na trati belgického Zonhovenu. Tam zaútočil až ve čtvrtém kole. Ale ne snad protože by mu to soupeři dřív nedovolili. „Čekal jsem, jak se závod vyvine. Byla zima a já nechtěl ztrácet příliš sil,“vysvětloval. Sám přiznává, že v cyklokrose už dosáhl na vše, co je možné. A že se nejspíš blíží čas, kdy dá bahnu a písku definitivně sbohem. Ještě předtím chce ale vyrovnat Erika De Vlaemincka, který na přelomu 60. a 70. let posbíral sedm světových titulů.
Ještě jednu další sezonu se tak cyklokrosaři musí spokojit s bojem o druhé místo.