Že se k sobě nehodíme?

vloni věnoval na charitu, dosáhla 25 milionů korun. „Mezi organizace, které dlouhodobě podporujeme, patří Centrum Paraple, Loono, Debra, Helppes a také několik dětských domovů po celé České republice,“shrnuje mluvčí řetězce Renata Maierl. Více se dozvíte na webu Kaufland.cz.

Tipy a snímky do rubriky zasílejte na pozitivnizpravy@lidovky.cz

Ten se k ní hodí, usoudila nedávno švagrová při pohledu na fotografii novomanželů, kterou vydolovala z mobilu jedna známá, aby ukázala nového manžela své dcery. Myslím, že šlo o manžela druhého nebo třetího, protože předchozí se nehodili. Já se zajímala, jak může švagrová z pouhého pohledu na fotku tak důležitou věc poznat. Prý podle rysů. – Ty sis ještě nevšimla, že si člověk vybírá partnera tak, aby mu byl co nejvíc podobný?

No, nevšimla, ale chvíli jsem nad tím vážně přemýšlela. Protože je mi jasné, že lidi, co spolu mají budovat rodinu, ale vlastně i spravovat firmu, nebo dokonce stát, by se k sobě měli nějakým způsobem hodit. Kromě toho se už taky dlouho zabývám otázkou, jakou roli hraje to, čemu se říká

Pondělí

Úterý chemie neboli přirozený výběr partnera, a jestli by lidská populace nebyla celkově kvalitnější, kdyby se tak dlouho nemrzačila domlouvanými sňatky. Moje babička s dědečkem z maminčiny strany byli příbuzní, byť vzdálení, a maminka s tím spojovala hned několik svých problémů. No, nevím, ve skutečnosti byli babička s dědečkem naprosté protiklady, vzhledem i náturou. A vydrželi spolu. Ostatně Ivan Bartoš už taky drží poměrně dlouho ve vládě s Petrem Fialou.

Na té chemii ale něco být musí. Jinak bychom se s mužem nemohli vzít po tříměsíční známosti a vydržet spolu přes pět desetiletí. Přitom podoba žádná. Vždyť já měla vždycky přibližně polovinu jeho váhy a ani rysy nevykazují shodu. Fyzické, natož mentální. On je optimista, já katastrofistka. Já se neustále

Středa předbíhám, ve čtvrtek žiju už sobotou, on v pátek teprve vstřebává středeční fotbal. Když já hystericky vyšiluju, on pospává a diví se – co jako? Jindy ovšem vyšiluje taky – a důvod se zdá neúměrný, ba obsesivní, zase mě. Dva magoři mimo normu, ale jako celek – slušný standard. Člověk může být trochu blázen, ale bláznovství v jedné rodině musí být diferencované. Nesmí mířit stejným směrem, jinak by bylo zle.

A ono to bude nejspíš platit i ve společnosti jako takové. Představte si, že by všichni spoluobčané ulítávali například na ekologii. Není přirozenější a možná i užitečnější, že část lidí na oteplování planety vlivem lidského konání vůbec nevěří? Nebo vemte tak zvané „chcimíry“, co by nechali kus Ukrajiny klidně Putinovi, jen aby se přestalo válčit, protože jsou

Čtvrtek

Pátek přesvědčeni, že žádné území nestojí za lidské životy a utrhané končetiny. Dezoláti, řekne někdo. Hoďte je ale do jednoho koše s bojechtivými chlápky, co se hlásí na frontu i od nás, zatřeste s tím a zjistíte, že ve výsledku, tedy jako celek, jsme v normě (přičemž většina populace se nachází někde uprostřed obou krajností). Spousta lidí přitom tvrdí, že společnost je nemocná, pokřivená, v krizi a tak podobně. A to jenom proto, že si všichni nejsme dost podobní. Ale fakt to znamená, že se k sobě nehodíme? Budu to muset se švagrovou ještě probrat.

Sobota