Císař s leskem západního Německa
OFranzi Beckenbauerovi, který se coby fotbalová legenda těšil již od roku 1968 přezdívce „císař“a který zemřel 7. ledna ve věku 78 let, lze bezpochyby říci mnoho soudů; seriózních, vtipných, pointovaných i historických. Ať už však jsou jakékoliv, u všech pravděpodobně platí následující pravidlo: kdo měl rád staré dobré západní Německo, ten měl rád i starého dobrého Franze Beckenbauera. Sami Němci, zejména ti narození na západě země, přitom dobře vědí, že mít bezpodmínečně rád jejich zemi nebylo jen tak. Velkou roli v tom sehrávala sebeironie. Ta byla západním Němcům nejpozději od 60. let vlastní. Došlo k tomu v reakci na ironii a posměšky, kterých se jim dostávalo od zahraničních partnerů v takové míře, až si je sami oblíbili. V tomto ohledu byl Franz Beckenbauer typický západní Němec.
Sám se ostatně nikdy nepovažoval za vzor ctnosti, na což nejvíce nejspíš doplácela jeho první z celkově tří rodin. Beckenbauer měl již ve 23 letech tři děti a sám zpětně uznával, že v této době především chtěl fotbalem dobývat Jižní Ameriku, Asii, svět a že si tento nedostatek později nikdy neodpustil. Nedostatky přitom císař Franz bytostně nesnášel, a to zejména ve fotbale. Jako hráč i jako trenér.
Proto se jako hráč driloval tak, až veškerou námahu přetavil v lehkost a eleganci, a jako nestudovaný trenér, který se oficiálně nechával titulovat „šéf týmu“, studoval videa ze zápasů veškerých soupeřů až do padnutí. Ostatně nic náhodě neponechal ani jako prezident kampaně za získání fotbalového MS 2006 pro Německo. I tuto kampaň bral tak vážně, až se přitom zapletl do finančních machinací, které jej v roce 2015 po odhalení ze strany magazínu Der Spiegel stály notnou část jeho kreditu. Racionální a disciplinovaný Takové kariérní rozlety a pády – umocněny ještě působením v televizních reklamách a aktivním podílem na komercializaci něčeho tak entuziastického, jako byl až do zlatých 70. let fotbal – by nejspíše pro jiné, nejen fotbalové smrtelníky představovaly vážný problém. Nikoliv pro císaře Franze. Jeho životní cesta, podobně jako vzpomínka na západní Německo, díky všem jejím nerovnostem i nestřídmostem jen doložila starou a pro většinu lidí i konejšivou pravdu, a to že nikdo není dokonalý. Ani císař Franz.
Pokud by se měl Beckenbauerův životní příběh k někomu přirovnat, pak nejspíše k severoirské fotbalové legendě Georgi Bestovi, který byl v 60. letech nazýván pátým, neoficiálním členem The Beatles. Franz Beckenbauer byl podobný jeho přesnému opaku. Racionální, disciplinovaný, finančně odpovědný. To však neznamená, že by s Franzem Beckenbauerem nebyla zábava. Jen k té zábavě bylo zapotřebí mít alespoň trochu rád západní Německo. Franz Beckenbauer však dokázal nejen zaujmout, ale i dojmout. O tom ostatně nejvíce svědčí reakce nejen německých fanoušků. Jeho úmrtí námi všemi pohnulo. Servus, lieber Kaiser Franz!