O játrech a také o lidech

Představme si, že naše orgány jsou samostatné bytosti, které spolu neustále komunikují, něco si sdělují, na jedné straně protestují, na druhé souhlasí. Povídají si o všem, co se v našem těle děje, zjišťují informace, dávají si rady, ba i varování. To vše s jediným cílem – aby celý organismus dohromady fungoval. Komunikace bzučí všemi směry, otevřená, skrytá, neustává ve dne v noci, zajišťuje souhru a dosažení společného cíle, kterým je naše přežití. Tak třeba:

Játra (nakvašeně): Mozku, letos se ti to tedy povedlo…

Mozek (duchem nepřítomný): Cože? Co? Co se mi povedlo?

Játra: No… cítím se jako poněkud… přetížený orgán…

Mozek (stále nepřítomný duchem): Kdo je přetížený? Proč?

OČIMA LÉKAŘKY

Játra (naštvaně): Já jsem přetížený orgán. Rozhodl ses mne vykrmit a já nemám šanci se tomu bránit! Musím zpracovávat, detoxikovat, pracuju na plný úvazek dnem a nocí a tobě je to jedno!

Mozek (už přítomen): Jo, tohle… No možná jsme nemuseli sníst ty dva talíře máslového cukroví, pravda…

Játra (vyčítavě): … nebo mísu bramborového salátu….

Mozek (posmutněle): no, nemuseli…

Játra (dále vyčítavě): …taky jsme nemuseli sníst celé balení vánočních čokoládových figurek na posezení…

Mozek (sebekriticky): Ano, to bylo poněkud nemoudré…!

Játra (sarkasticky): Bylo…! Mozek (smutně): Ale co teď? Co s tím budem dělat teď?

Játra: Změníme skladbu stravy. Kdy jsme naposledy měli zeleninu?

Mozek (chmurně): To bylo dávno…

Játra (optimisticky): Tak šup šup… plánovat, nakoupit, nachystat, ať to fičí!

Mozek (stále chmurně): Zeleninu, říkáš?

Játra (stále optimisticky): Ano. A žádný alkohol. Žádný! Rozumíš?

Mozek (zlomen): No jo. Tak půjdeme koupit nějaké jídlo. Zeleninové, samozřejmě…

Játra (vesele): Výborně, děkuji ti, Mozku. Teď si trochu odpočinu!

Takhle by to mohlo vypadat, kdyby spolu orgány komunikovaly jako lidi. Opravdu by se u vás takhle diskutovalo?

Autorka je profesorka enviromentální fyziologie na MU v Brně