Jak se bránit nové ose zla
Co udělat, aby Írán, Rusko, Čína a KLDR nebyly pro svět ještě větší hrozbou
Od února 2022 a nejpozději od 7. října loňského roku se leckdo – včetně nejmocnějších tohoto světa – zabývá otázkou, jak zabránit tomu, aby ruská agrese proti Ukrajině, případně válka Izraele s Hamásem, nějak eskalovaly, vtáhly do hry další hráče a přerostly ve třetí světovou válku. Tuhle otázku si ve svém novém sloupku klade i komentátor Bloombergu Andreas Kluth.
Američané v čele s Joem Bidenem se snaží podporovat Ukrajinu a Izrael a zároveň se chtějí vyhnout přímé konfrontaci s Ruskem, s podporovateli Hamásu i s jejich „kvazispojenci“z Číny či KLDR. Jenže konflikty se vyvíjejí nepředvídatelně. Jedna raketa poslaná tam či onam vyvolá nějakou raketovou odvetu a záhy detonuje něco mnohem většího, konflikt se rozroste, rozjede a nafoukne.
V roce 1914 si také nikdo nedovedl představit, že kulky vystřelené srbským nacionalistou na rakouského velkovévodu v Sarajevu přivodí to, že Německo se rozhodne zrušit neutralitu Belgie a že všechny velké mocnosti Evropy se pak pustí do války.
Vzájemné propojení a pochopení Dnešních verzí téhož může být mnoho, ale nabízí se třeba to, že mulláhové z Teheránu právě poslali válečnou loď do Rudého moře, kde už předtím Hútíové napadají obchodní kontejnerová plavidla a kde začala hlídat americká flotila, která na útoky odpovídá a už potopila několik lodí Hútíů. Íránci mohou vystřelit na Američany a ti budou v rámci odvety střílet zpátky.
Celá tzv. osa odporu – od Libanonu po Sýrii a od Iráku po Jemen – bude více útočit na izraelské a americké cíle. Íránci mohou nařídit vlastní útoky, na které budou muset Američané a jejich spojenci odpovědět. Další mocnosti v regionu – od Turecka po Saúdskou Arábii – budou muset mobilizovat, aby se připravily.
Ve stejné době začnou Rusko, Čína a Severní Korea kalkulovat a přemýšlet, jak odpovědět. Tyto země nemají žádnou formální alianci s Íránem. Budují ale vzájemná propojení a pochopení, takže se pro ně vžil název „nová osa zla“. Předpokládá se pomoc nebo oportunistické vyvolání dalšího konfliktu někde jinde.
S osami se v poslední době roztrhl pytel, je to dosti přetížený termín. První známá osa byla tvořena Německem, Japonskem a Itálií za druhé světové války. „Osu zla“vymyslel bývalý prezident George W. Bush před americkou invazí do Iráku. Měl tehdy na mysli Írán, Irák a Severní Koreu.
Propojení těchto tří byl od začátku nesmysl. Bagdád a Teherán spolu vedly v 80. letech krvavou válku a spojoval je jenom vzájemný odpor. Ani jednu z těchto zemí nezajímala KLDR a naopak. Společného měly pouze to, že viděly ve Washingtonu velkého satana a snily o tom, jak by bylo pěkné mu podříznout hrdlo.
Současné autokratické kvarteto – Írán, Rusko, Čína a Severní Korea – má více společného než Bushovo trio. Čína a Rusko vyhlásily „partnerství bez limitů“, a i když je Peking jistě poněkud „unaven z Kremlu“, není v jeho zájmu, aby Rusko na Ukrajině prohrálo. Peking kupuje ruskou ropu, plyn a další suroviny pod cenou.
Írán zásobuje Rusko drony, které zabíjejí Ukrajince, a KLDR posílá rakety a munici, což má plnit stejný účel. Peking a Moskva podporují Pchjongjang. Každý každému něco dluží.
Každý z členů této osy má různé cíle. Ruský prezident Putin si chce podrobit Ukrajinu, pokukuje po Moldávii a dalších bývalých sovětských satelitech. K tomu volá po ochraně Ruska před celým prohnilým Západem. Jeho čínský protějšek Si Ťin-pching chce pohltit Tchaj-wan a zastrašovat americké spojence, jako jsou Filipíny, a vytlačit je z Jihočínského moře.
Pak je tu Kim Čong-un, který se zjevně rozhodl využít toho, že je svět zaměstnán Gazou, a hrozí svým jaderným arzenálem Jižní Koreji, Japonsku i Americe. Nabádá svou armádu, aby se připravila na válku a naostřila meč (míněno atomovou bombu). KLDR loni testovala špionážní satelit a 30 balistických střel, z nichž některé mohou doletět až do USA.
Naděje pro svět
Zmíněné kvarteto není osou ve smyslu koordinace strategií. Ale to se může změnit, pokud se všichni shodnou, že pozornost Ameriky je narušena válkou v Gaze, nahlodávána domácí polarizací a unavena globálním přepětím. Všichni se shodnou, že Washington je hlavní soupeř. Pokud bude Amerika bojovat s jedním z nich, ostatní mohou být v pokušení otevřít dodatečnou frontu.
K zatlačení tohoto pokušení je třeba chytře vytvářet různé aliance v Evropě, v Asii i na Blízkém východě, se všemi je třeba mluvit jednotlivě. Hlavně je ale třeba přesvědčovat Peking, potenciálně jedinou supervelmoc, že spolu s USA sdílí odpovědnost za světový mír. Možná je to nejlepší naděje pro svět. Do budoucna duální americko-čínský leadership, který bychom podle Klutha mohli nazvat „osa stability“.
Tolik Kluth. Dodejme, že podobně jako římský státník Cato zakončoval každý projev větou „ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“, autor těchto řádků už rok a půl píše, že „je třeba vrazit klín mezi Rusko a Čínu“. Konečně to říká a píše někdo důležitější.
Pokud budou Spojené státy bojovat s jednou z těch zemí, ostatní mohou být v pokušení otevřít dodatečnou frontu