„Filda“a její pamětní desky
Plány stavby budovy Filozofické fakulty UK, kterou nedávno zasáhla tragédie, vznikly právě před sto lety
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) byla postavena na Palachově náměstí v letech 1924–1929 podle návrhu architekta Josefa Sakaře. Vyřešen tak byl dlouhodobý problém s prostory pro jednu ze čtyř nejstarších fakult tohoto učiliště, založeného císařem a českým králem Karlem IV. již v roce 1348. Původní sídlo se nacházelo v areálu Karolina, některá pracoviště fakulty pak i na dalších nepříliš vyhovujících lokalitách metropole. Škola proto hledala vhodnou parcelu pro svou novou budovu.
Významný pražský architekt Josef Sakař byl nejdříve osloven, aby navrhl v prostoru mezi vltavským nábřežím a dnešní ulicí 17. listopadu v katastru Starého Města provizorní budovu. Ta vznikla v letech 1920–1922 na nároží ulic 17. listopadu a Břehové jen pár kroků od Palachova náměstí jako přístavba někdejší židovské školy, adaptované později na konzervatoř. Objekt ve stylu pro Sakaře typického neoklasicismu byl pak označován za „provizorní budovu FF UK“. Plánovaná rekonstrukce
Škola však hledala dál a podařilo se jí nakonec získat velmi cenný pozemek na okraji bývalého židovského ghetta, nyní již páté městské čtvrti Josefov. O projekt byl opět požádán zkušený Sakař. Plány nové stavby vznikly právě před sto lety, v následujících letech byla budova provedena, na sklonku dvacátých let byla kolaudována, ale některé práce probíhaly až do roku 1931.
Škola uzavírá z východní strany dnešní Palachovo náměstí, významný prostor, vymezený stavbou Rudolfina, budovou Uměleckoprůmyslové školy (Umprum) a řekou Vltavou, dále ji vymezují ulice Široká, Valentinská a Kaprova. Náměstí bylo vždy chápáno jako jeden z ústředních prostorů centra Prahy: ústí sem Mánesův most a z prostranství je vidět panoráma Malé Strany a Hradčan včetně Pražského hradu. Název náměstí se pro naši metropoli typicky často měnil: Na Rejdišti, Smetanovo, za války Mozartplatz, po válce pak náměstí Krasnoarmějců. Po tragické smrti studenta FF UK Jana Palacha bylo spontánně přejmenováno na náměstí Jana
kolem FF UK vytvořili před týdnem účastníci pietního průvodu k uctění památky 14 zastřelených
Palacha, v letech normalizace se opět vrátil název náměstí Krasnoarmějců, od sametové revoluce je to zase Palachovo náměstí.
Josef Zítek, jeden z tvůrců Rudolfina, již na konci devatenáctého století vyslovil přání, aby se dominantou prostoru stala kašna, později bylo toto téma spojeno s vybudováním pomníku zakladatele České filharmonie Antonína Dvořáka. Na téma kašny, resp. pomníku proběhla řada soutěží, nakonec byl jeho návrhem pověřen profesor Umprum Josef Wagner spolu s kolegou architektem prof. Janem Sokolem. Ti situovali pomník před průčelí budovy FF UK. K realizaci však bohužel nedošlo, až v devadesátých letech sochařův syn Jan Wagner zhotovil definitivní plastiku (vznikla zvětšením modelu Josefa Wagnera), která je dnes ovšem zcela nevhodně umístěna zády do prostoru náměstí před Rudolfinem.
Situaci by měla zlepšit až dlouho plánovaná rekonstrukce Palachova náměstí, podle dnes již vousatého vítězného soutěžního návrhu architekta Václava Králíčka, který mj. zapouští nešťastný výdech z podzemních garáží (arch. Karel Prager) na úroveň terénu. Socha by se měla přesunout na nároží Rudolfina, náměstí opět získá tradiční dlažbu, objeví se tu i kýžená kašna a stromy. Krásný prostor náměstí by pak měl získat konečně důstojnou podobu, už aby to bylo!
Projekt vzbudil diskuse
Vraťme se však k budově FF UK. Jejím autorem byl významný pražský architekt Josef Sakař (1856–1936), Zítkův žák z pražské techniky. Ten tvořil nejprve ve stylu historismu (domy v Karlíně, včetně vlastního na Karlínském náměstí a školy na Lyčkově náměstí), později secese a tzv. secesního klasicismu a moderního klasicismu. V tomto stylu vytvořil například dostavbu křižovnického areálu u Karlova mostu, budovu Politiky na Václavském náměstí, Národní dům v Karlíně (dnes budova Českého rozhlasu), dále objekt České banky na nároží Vodičkovy ulice a Václavského náměstí nebo tiskárnu cenin v novoměstské Růžové ulici. Dlužno dodat, že jeho konzervativní projekt FF UK ve stylu italského neoklasicismu s travertinovou fasádou a vysokým řádem zdvojených sloupů vzbudil po dokončení diskuse. Ty se logicky týkaly toho, zda by sídlu fakulty neslušelo spíše avantgardní pojetí, tedy funkcionalistický háv. Autor i vedení školy argumentovali cennou lokalitou a historickým kontextem. Sakař každopádně velmi dobře vyřešil vnitřní provoz školy, o čemž svědčí i to, že objekt dodnes slouží bez větších adaptací svému účelu.
Na průčelí najdeme tři pamětní desky, připomínající Jana Palacha (autor Olbram Zoubek), prof. Růženu Vackovou, vězněnou nacisty i komunisty, a také prvního světového mistra světa v šachu Wilhelma Steinitze, jenž se narodil v domě, který tu kdysi stával. Dá se očekávat, že, vzhledem k nedávným tragickým událostem, přibude brzy deska další…
Sakař velmi dobře vyřešil vnitřní provoz školy, o čemž svědčí i to, že objekt dodnes slouží bez větších adaptací svému účelu