Klima a/nebo demokracie?

Až se Ukrajina s naší pomocí ubrání, dojde v agendě Evropy řada i na ochranu klimatu

Na začátku prosince loňského roku se konala v Dubaji 28. konference OSN o změně klimatu (tzv. Conference of the Parties – COP 28). V závěru roku Rusové provedli zatím nejintenzivnější bombardování ukrajinských měst od Lvova na západě přes Kyjev až po Oděsu, Dnipro či Charkov na východě a útoky pokračují i na počátku letošního roku.

Jak spolu tyto dvě zprávy souvisí? Více, než se na první pohled zdá. Jeden z hlavních požadavků více než poloviny států zúčastněných na summitu v Dubaji bylo postupné ukončení využívání fosilních paliv pro energetické účely. Nepřekvapivě nedemokratické státy vyvážející ropu (Saúdská Arábie, Rusko, Irák a další) byly proti.

Pořadatelská země lavírovala někde mezi těmito protichůdnými požadavky. Sjednocené arabské emiráty jsou totiž sedmým největším těžařem ropy na světě a prezident konference, sultán Ahmed al-Džábir byl v poněkud schizofrenním postavení, protože je zároveň šéfem Národní ropné společnosti ADNOC.

Téměř stovka zemí, včetně všech států Evropské unie, požadující postupné ukončení těžby a využívání ropy, plynu a uhlí, narážela zejména na odpor Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Takže se vedly nekončící diskuse, jestli má jít o „odchod od fosilních paliv“, nebo jen „přechod od fosilních paliv“.

Podobně absurdně argumentovaly země OPEC, společně s Ruskem, že konference by se měla zaměřit na snižování emisí, a nikoliv na zdroje skleníkových plynů, způsobujících klimatickou změnu. Inu, když se to hodí, dokážeme zaměnit příčinu za následek.

Slova a činy v rozporu

Údajně se na COP 28 přihlásilo 97 372 delegátů, dalších 3074 účastníků se připojilo virtuálně, přes internet. To je celkem slušný příspěvek ke klimatické změně, když vezmeme v potaz energetické nároky letecké dopravy, ubytování, klimatizaci jednacích sálů atd.

Někdy šly výroky a postoje politických představitelů ostře proti sobě: „COP 28 v Dubaji musí znamenat začátek konce používání fosilních paliv. Fosilních paliv se prostě musíme zbavit,“prohlásil komisař Evropské unie pro oblast klimatu Wopke Hoekstra. Oproti tomu indický premiér Naréndra Módí a náměstek ministra zahraničí Vinay Mohan Kwatra byli drsně upřímní: „Uhlí je a zůstane důležitou součástí energetických potřeb Indie.“Prakticky identický postoj má sousední Čína, jen to takto explicitně neříká. Obě tyto země mají velmocenské ambice, procházejí procesem industrializace a reprezentují tři miliardy obyvatel planety.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová to vidí ještě jinak: „Globální emise musí dosáhnout vrcholu do roku 2025, musíme postupně vyřadit fosilní paliva a musíme snížit emise metanu.“

Očividně jsou evropské a indické požadavky v příkrém rozporu. Stejně jsou v rozporu slova a činy států, jejichž bohatství z velké části plyne z těžby fosilních paliv. Tuto skutečnost nejspíše nezmění ani další klimatická konference COP 29, která se uskuteční na konci letošního roku v Ázerbájdžánu. To je stát, jehož bohatství a také vojenská síla stojí na ropě a plynu. A brutální vojenskou sílu použil k tomu, aby z Náhorního Karabachu vyhnal Armény.

O něco podobného, ale v řádově větším měřítku se pokouší Rusko na Ukrajině. Rusko je „benzinová pumpa převlečená za stát“(John McCain). V letošním roce chce na ozbrojené síly vyčlenit třetinu veřejných výdajů. Takže válku financuje ze svého nerostného bohatství na Sibiři a je mu úplně jedno, že emise skleníkových plynů nadále porostou.

Navíc nejde jen o fosilní paliva a výrobu a použití zbraní, ale také o zničenou infrastrukturu na Ukrajině. Při budoucí obnově Ukrajiny bude třeba obrovské množství oceli a cementu (kromě jiného), při jejichž výrobě vzniká enormní množství skleníkových plynů.

Přednost má obrana

Pokud tedy hospodářsky a technologicky vyspělý svět (a zejména Evropská unie, které se to především týká) chce udělat něco důležitého pro ochranu klimatu, měli bychom razantně navýšit vojenskou a další podporu Ukrajiny, stejně jako vlastní výdaje na zbrojení (i když to nemusí být zrovna třetina rozpočtu jako v Rusku nebo v Severní Koreji).

EU se podílí na celosvětových emisích skleníkových plynů asi sedmi až osmi procenty a chce být co nejrychleji tzv. uhlíkově neutrální. Chce být vzorem a příkladem ostatním zemím a regionům. To je fajn, ale nemyslím, že s agresivním Ruskem za zády to má být nyní naše priorita.

Pokud Ukrajina s naší pomocí uhájí svoji svobodu, nezávislost a demokracii, bude moci Evropa do budoucna uskutečnit i své ambiciózní cíle v ochraně klimatu. Pokud zvítězí Rusko, bude mít i zbytek Evropy dlouhodobě úplně jiné starosti a priority. Navíc by se Rusko stalo inspirací a příkladem hodným následování pro další autoritářské a totalitní režimy, které pohrdají demokracií, lidskými právy i mezinárodními úmluvami (včetně klimatických závazků) a uznávají pouze právo silnějšího.

EU chce být příkladem ostatním zemím a regionům. To je fajn, ale nemyslím, že s agresivním Ruskem za zády to má být nyní naše priorita.