Na lepší časy si nejspíš ještě počkáme
Optimistické prognózy pro rok 2024 opomíjejí nejen potíže eurozóny a našeho největšího obchodního partnera Německa, ale i dopady války na Ukrajině či narušení mezinárodního obchodu v Rudém moři.
Premiér Petr Fiala (ODS) ve svých televizních vystoupeních konstatuje, že už letos lidé pocítí, že se jim daří lépe, vrátí se růst reálných mezd a podobně. To samé konstatuje i hlava státu a další a všichni dohromady vycházejí z různých prognóz. Dokonce i nezávislá Česká národní banka (ČNB), která má největší expertní týmy, počítá pro letošek s reálným ekonomickým meziročním růstem ve výši 1,2 procenta HDP. Stát se to může, ale objevují se i faktory, které naznačují, že tak jisté to zase není. Tím hlavním je negativní trend v sousedním Německu, který podle mého názoru české statistické a expertní autority nestačily do svých prognóz plně započítat.
Nejprve ale zpět k nám domů. Česká republika je v širokém evropském okolí jediná, jejíž hospodářství se nevrátilo na předpandemickou úroveň. Pohybujeme se pořád na nižší trajektorii růstu než v roce 2019. Pokud trochu porosteme, pořád budeme muset nejdřív jenom dohánět rok 2019.
Německá deprese
Ujímá se u nás názor, že mizerné ekonomické výsledky jsou důsledkem jakési „špatné nálady“. Asi ve smyslu, že když budeme veselí a optimističtí, hned bude lépe i ekonomice. Jenže špatná čísla nejsou způsobena náladou.
Část lidí je v exekucích, část žije od výplaty k výplatě a střední třída, jež si v minulosti dala něco málo stranou, rozhodně nebude sahat do těchto skromných úspor a financovat z nich spotřebu. Lidé nešetří ve špatném rozmaru, ale protože musí, peníze navíc nemají, a tak se chovají racionálně. Pokud začnou reálné příjmy v druhé polovině roku skromně růst, lidé si budou nejdříve chtít pár měsíců osahat, že je to jisté a udržitelné, než začnou bezstarostně utrácet.
Můžeme sice sami o sobě směřovat k opatrnému růstu, ale pokud míří do recese Německo, je dost dobře možné, že nás propad tamního hospodářství, který se nově oficiálně odhaduje na minus 0,5 procenta za celý příští rok, stáhne zpět. Místo nástupu na růstovou trajektorii zůstaneme i nadále na mírně sestupné dráze.
V recesi je momentálně celá eurozóna a Německo navíc neprochází obyčejným cyklem ani normální recesí. V krizi je celý starý německý průmyslový model založený na levných energiích z Ruska, exportech do Číny, na autech se spalovacím motorem a na chemickém průmyslu. Část německého průmyslu odchází do Asie a hlavně do Spojených států. A po elektrických autech není tak vysoká poptávka, jak se čekalo.
Do toho je zde relativní novinka. Německý ústavní soud v prosinci zakázal spolkové vládě využívat mimorozpočtové fondy, jež do značné míry měly financovat Green Deal a investiční programy na modernizaci ekonomiky. Rozhodl na základě ústavního zákona o dluhové brzdě, takže spolková vláda bude muset šetřit víc, než donedávna předpokládala.
Český vývoz je přitom subdodavatelem německé exportní mašinerie. ČNB sice tuto provázanost v aktuální prognóze podrobně rozebírá, ale ve světle nejnovějších trendů a očekávání ji zřejmě bude muset aktualizovat směrem k horšímu.
Slabá poptávka i výroba
S lepšími vyhlídkami pro letošek kontrastuje i předstihový ukazatel zvaný Nákupní index českých manažerů, který za prosinec klesl na 41,8 bodu, ale očekávalo se 43,5 bodu podobně jako v listopadu. Vedoucí ekonomka Standard & Poor's Sian Jonesová před týdnem konstatovala , že „český zpracovatelský sektor na konci roku 2023 čelil řadě problémů: kvůli slabé poptávce na domácích i hlavních exportních trzích zrychlil pokles výroby, nových zakázek, zaměstnanosti i nákupů. Firmy se rovněž dál zbavovaly zásob, aby je vzhledem k chatrnému obchodnímu prostředí zredukovaly“.
Dodejme, že tempo poklesu nových zakázek je jedno z nejprudších od začátku pandemie v roce 2020. To všechno jsou věci, které politici věštící návrat růstu v letošním roce před vyslovením své prognózy ještě nečetli a neslyšeli.
Další nepříjemnost představuje bezpečnostní krize v Rudém moři. Odklon nákladní kontejnerové dopravy kolem Afriky sice nezpůsobí potíže srovnatelné se zablokováním přístavů během pandemie covidu. Ale k prodražení dopravy a hlavně k narušení globálních dodavatelských řetězců dojde. Budou zase chybět kontejnery a přijdou výpadky těch či oněch náhradních dílů, materiálů a součástek.
Lidé nešetří ve špatném rozmaru, ale protože musí, peníze navíc nemají, a tak se chovají racionálně
Pak si vezměme ještě jeden faktor: Ukrajina hodlá v nejbližší době mobilizovat až půl milionu lidí. Jinde než v České republice a v Polsku je nenajde. Pokud začne Ukrajina ve velkém povolávat na frontu muže, kteří pracují v Česku na stavbách, de facto by to mohlo zastavit tuzemské stavebnictví, které už bez Ukrajinců růst vůbec nemůže a nedovede. Jediná jistota je, že dojde k rychlému zkrocení inflace.
Od cesty si naopak tentokrát necháme úvahy o tom, v čem současný svět připomíná jaro 1914 a v čem léto 1938. To by pak už žádné předpovědi neměly vůbec žádný význam.
Autor je předseda správní rady IPPS