V boji za svobodu i studenty
Naším úkolem bylo mluvit nejen za československé studenty, kteří byli v armádě, ale za všechny, kdo byli nacisty vězněni a brutálně umlčeni. Chtěli jsme přispět k mobilizaci světového veřejného mínění,“uvedl ve své autobiografii Útěk do Anglie významný studentský aktivista a odbojář plukovník ve výslužbě MUDr. Karel Antonín Macháček.
KALENDÁŘ HRDINŮ
Narodil se 11. ledna 1916 v Brandýse nad Labem. Po obecné škole nastoupil na osmileté gymnázium v Kyjově, které zdárně zakončil maturitní zkouškou v roce 1934. Následně zahájil studium na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se výrazným způsobem angažoval ve Svazu československého studenstva. I z tohoto důvodu velmi intenzivně vnímal zhoršující se poměry po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939. Vyvrcholením
represe vůči vysokoškolským studentům bylo uzavření českých univerzit dne 17. listopadu téhož roku, které představovalo reakci na události spojené s připomínkou vzniku samostatného Československa. Jako studentský funkcionář jen se štěstím unikl hromadnému zatýkání, které postihlo jeho kolegy. Právě tyto momenty jej vedly k rozhodnutí opustit rodnou zem a připojit se k tvořícímu se zahraničnímu protinacistickému odboji.
S dlouholetým kamarádem a spolužákem Janem Kudrnou utekli těsně před vánočními svátky takzvanou balkánskou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Libanon až do jihofrancouzské Marseille, kde byli začátkem února 1940 odvedeni do československé branné moci a zařazeni k jízdní eskadroně Smíšeného přezvědného oddílu v La Palme. Napadení Francie nacistickým Německem v květnu 1940 vzbuzovalo u příslušníků této elitní jednotky naději na frontové nasazení a účast v přímých bojích proti nepříteli. Kýžený povel k odjezdu však nepřišel. Již v červnu se situace ale natolik zhoršila, že došlo k evakuaci části vojáků lodními transporty do Velké Británie.
V zemi hrdého Albionu zpočátku sloužil jako sanitář u brigádní ambulance československého vojska a při tom se spolu s dalšími bývalými vysokoškoláky zasadil o založení Ústředního svazu československého studenstva, kde zastával funkci místopředsedy. S jeho značným osobním přičiněním se podařilo zajistit pokračování a dokončení studia vojenských mediků na britských univerzitách a zvláště dosáhnout uznání 17. listopadu jako Mezinárodního dne studenstva. Sám v červenci 1943 odpromoval v Oxfordu, ještě předtím se ale vrátil jako šéflékař k Československé smíšené brigádě. V nadcházejícím roce byl přemístěn k britskému Královskému letectvu a až do konce války sloužil jako zdravotní důstojník na různých místech.
V osvobozené vlasti i nadále setrval u letectva a stoupal hodnostním systémem armády. Do té doby idylický život však přerušil komunistický převrat v únoru 1948. Nejdříve do bezpečí odeslal svou manželku a syna, později sám ilegálně utekl přes Německo do Anglie. Tam se kromě práce lékaře zásadně podílel na fungování krajanských veteránských spolků. Za celoživotní přínos se mu dostalo řady vysokých ocenění a uznání.
Karel Antonín Macháček zemřel 4. července 2005.