Izrael je na pranýři mezinárodního soudu
Obžaloba z genocidy, kterou na židovský stát podala JAR, odráží historické spojenectví mezi bojovníky proti apartheidu a Palestinci
Před Mezinárodním soudním tribunálem (ICJ) v nizozemském Haagu probíhá od čtvrtka soud, v němž čelí Izrael obvinění z páchání genocidy v Pásmu Gazy. Podnět podala Jihoafrická republika, která shrnula své argumenty na 84 stranách.
JAR mimo jiné požaduje, aby soud Izraeli nařídil okamžitě zastavit bojové operace v Pásmu Gazy, které zahájil po událostech 7. října 2023. V ten den přepadli teroristé z radikálního palestinského hnutí Hamás Izrael, zabili na1200 lidí a více než 200 dalších unesli do Gazy. Rozhodnutí ICJ jsou sice právně závazná, v praxi ovšem nevymahatelná.
„Jednání a postupy Izraele mají charakter genocidy, protože směřují ke zničení podstatné části určité národní a etnické skupiny Palestinců,“uvádí se v podnětu JAR. Podle jihoafrických právních zástupců zabíjí Izrael ve velkém počtu Palestince a způsobuje jim těžkou tělesnou i duševní újmu. Citovali rovněž výroky řady izraelských politiků, včetně premiéra Benjamina Natanjahua, jež podle nich dokládají jejich „genocidní rétoriku“.
Izrael proti němu vznesená obvinění odmítá a označuje je za nepodložená. Vyčítá naopak Jihoafrické republice, že údajně spolupracuje s teroristy.
Oproti minulosti, kdy Izrael jednání ICJ bojkotoval, neboť považoval tribunál spadající pod Organizaci spojených národů za předpojatý, jeho právní zástupci tentokrát do Haagu přijeli. Zopakovali
zde znovu také argument, že pokud v regionu Blízkého východu probíhá genocida, je vedená proti Izraelcům, neboť Hamás zcela otevřeně uvádí jako svůj cíl zničit Stát Izrael.
Podle úřadů z Pásma Gazy, které jsou kontrolovány hnutím Hamás, tam přišlo od začátku války o život přes 23 tisíc lidí, většinou civilistů.
Společný boj za svobodu
Skutečnost, že právě JAR podala v Haagu obžalobu proti Izraeli, není náhodná. Odráží se v tom historie Afrického národního kongresu (ANC), který vede vládu v Jihoafrické republice od konce režimu apartheidu neboli rasové segregace v roce 1994.
ANC považuje Palestince za své historické spojence. Nikdy naopak Izraeli neodpustil, že v 70. a 80. letech minulého století udržoval styky s tehdejší jihoafrickou vládou apartheidu.
V dobách, kdy byl zakladatel a vůdce ANC Nelson Mandela ve vězení, jeho hnutí udržovalo intenzivní vztahy s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). V 80. letech pak jejich kontakty přerostly ve strategické spojenectví, které přežilo i konec jihoafrického rasistického režimu a Mandelovo zvolení prezidentem.
Když pak byl Mandela v roce 1990 propuštěn po téměř třech desetiletích ze žaláře, byl palestinský vůdce Jásir Arafat jedním z prvních světových politiků, s nimiž se setkal. V roce 1997 už jako jihoafrický prezident pak Mandela veřejně prohlásil: „Víme až příliš dobře, že naše svoboda není úplná bez svobody Palestinců.“
Od obdivu k nepřátelství
Africký národní kongres podporuje již řadu let mezinárodní hnutí Boycott, Divestment and Sanctions (BDS) pranýřující izraelskou okupaci palestinských území a vyzývající světovou veřejnost k bojkotu židovského státu.
Byly ovšem doby, kdy naopak Africký národní kongres projevoval velké sympatie vůči Izraeli a sionistickému hnutí. Když zakládal Mandela v roce 1961 ozbrojenou složku ANC, inspiroval se sionistickými polovojenskými skupinami. Podobně kladný postoj vůči Izraeli měla v té době i další osvobozenecká hnutí v Africe. Pro řadu států, které získaly nezávislost kolem roku 1960, byli Izraelci potenciálními spojenci, jakožto národ, který se také vymanil z útlaku.
Zlom přinesla šestidenní válka v roce 1967, kdy získal Izrael kontrolu nad Pásmem Gazy, Východním Jeruzalémem a Západním břehem Jordánu. Africké vlády ho poté začaly vnímat jako okupační mocnost. Po jomkipurské válce v roce 1973 většina z nich přerušila s židovským státem vztahy.
Od konce 70. let začala být Jihoafrická republika klíčovým zákazníkem izraelských zbrojních společností. Postupem času tam směřovala až třetina vyvážených izraelských zbraní. Oficiálně přitom izraelská vláda režim apartheidu veřejně odsuzovala, sankce na něj ovšem uvalila až v roce 1987, a to jako jedna z posledních vyspělých zemí. O tři roky později byl propuštěn Nelson Mandela.