Čtvrt století s eurem
Eurozóna je federalistický projekt. Chuť po budování federace je ale v Evropě na ústupu
Trochu stranou české diskuse o euru poněkud zapadlo, že eurozóna také slaví 25 let na scéně. Žádné velké oslavy ale neprobíhají, což nepřekvapí. Eurozóna jako celek je zrovna v recesi. Tradiční „motor“Německo je nejen v recesi, ale také v krizi svého průmyslového modelu, který stál na levných energiích z Ruska, autech se spalovacím motorem a exportu do Číny. Evropa má jednu válku na svých hranicích a druhou za humny, neví, co si počít se závislostí na Číně či s migrací, a s obavami vyhlíží americké volby apod.
Otázek kolem eura je bezpočet. První je, zda je euro ještě experiment, nebo už cosi jako zaběhlá skutečnost. Odpověď je: jak se to vezme. Když něco existuje čtvrt století, tak tomu těžko můžeme říkat pokus. Navíc už zcela zmizely úvahy o tom, že by se snad eurozóna mohla rozpadnout. Ještě na začátku druhé dekády odchod některých států akutně hrozil a situace byla velmi dramatická. Dnes už z eurozóny nechce odcházet ani Geert Wilders, ani Marine Le Penová a už vůbec ne Giorgia Meloniová. Odchod z eurozóny by byla velmi nákladná a bolestivá operace. Členství se nyní jeví jako de facto nevratné.
Na druhou stranu eurozóna experimentem zůstává. Jiné velké měnové unie či zóny totiž disponují makroekonomicky relevantní rozpočtovou kapacitou. Evropská centrální banka ani nemá nějaký vlastní poklad, je to spíše takový lehký think tank. Cihly se zlatem jsou v podzemních bunkrech pod Bundesbankou apod. Eurozóna žádný společný rozpočet nemá, má jen malé záchranné valy a ani společný rozpočet EU oscilující kolem jednoho procenta HDP nemá vůbec sílu na to, aby ovlivnil výkyvy hospodářského cyklu.
Federalismus není centralismus
Co se opomíjí, je, že eurozóna samozřejmě je federalistický projekt, je součást politického cíle budování „stále bližší unie“. Jiné měnové zóny jsou součástí funkčních federací jako v USA, v Brazílii, v Rusku, v Mexiku apod. Chuť po budování federace je ale v Evropě na ústupu. Souvisí to i s tím, že neexistuje ani shoda na tom, co to federalismus je. Pro někoho je to tuhý centralismus, pro jiné je to decentralizace po britském vzoru, tedy více pravomocí pro Skotsko a Wales (angličtina je ale lingua franca a na jazyku záleží).
Autor těchto řádků strávil celou dekádu psaním a přednášením o tom, že federalismus není centralismus, že stojí na vnitřní konkurenci, horní komoře chránící menší entity, subsidiaritě (řešení a rozhodování agend, pokud možno, na nejnižší úrovni). Vysvětlit něco takového ale trvá alespoň hodinu a tolik času dnes – v době tweetové – důležití lidé nemají a mít nechtějí. Snad jen poznamenejme, že Spojené státy měly funkční federaci více než sto dvacet let bez společné měny, federální pojištění vkladů tam není ani devadesát let staré. Zato měly od začátku federální rozpočet a relevantní dluhopis, i když ze začátku financoval pouze obranu a zahraniční politiku. Evropa začala společnou měnou bez společného rozpočtu. Jestli je to cesta a kam ta cesta povede, teprve uvidíme.
Pak jsou tu ekonomické otázky a argumenty o tom, že eurozóna povede k hospodářskému sbližování členských zemí a k odstraňování nerovnováh uvnitř měnové unie. Můžeme dnes s přehledem konstatovat, že nic takového se neděje. Eurozóna prospěla státům severu, jako jsou Německo či Nizozemsko, taková Itálie má dnes statisticky stejně velikou ekonomiku jako před 25 lety. Státy na jihu trápí rostoucí zadlužení a vysoké rozpočtové i obchodní schodky. To, že Německo nyní škrtá a šetří, s eurozónou ani stavem ekonomiky nesouvisí. Plní vlastní rozpočtovou ústavní brzdu, kterou si dogmaticky předsevzalo. S eurozónou nesouvisí ani německá recese, tedy důsledky cen energií a přechodu na elektromobilitu apod.
Dnes už z eurozóny nechce odcházet ani Geert Wilders, ani Marine Le Penová a už vůbec ne Giorgia Meloniová. Odchod z eurozóny by byla velmi nákladná a bolestivá operace.
Evropa nadále geopolitickým trpaslíkem
Jak si stála eurozóna ohledně poslední vlny inflace? Západní státy na tom byly lépe než státy bez eura, ale pobaltské státy či Slovensko stejně nebo hůř. Důležitějšími faktory patrně jsou špatně fungující a mělké trhy, nedostatek konkurence a složitější odbourávání energetické závislosti na Rusku.
Pokud měl někdo za to, že členství v eurozóně posune politickou kulturu směrem k Západu, tak se podívejme, jak zrovna česká pokroková elita dnes vyjadřuje otevřenou hrůzu a zděšení z výměny politické garnitury na Slovensku. Dokonce se objevují návrhy, že máme Slovensko snad nějakým způsobem jako bratři zachraňovat.
A nakonec se mělo za to, že euro pomůže k projekci geopolitické síly Evropy směrem ven. Evropa ale zůstává stejným geopolitickým trpaslíkem, jakým byla dříve. Co se týče krize na Blízkém východě, tak vliv Evropy je takřka nulový. Ukrajině Evropa pomáhá, ale síla USA je neporovnatelně důležitější a větší. Pokud EU rozhodne, že ruské devizové rezervy místo zmrazení trvale zabaví a použije (je to relevantní téma k diskusi), může to navíc podlomit status eura jako po dolaru druhé nejdůležitější mezinárodní rezervní měny.