Výhra na Ukrajině

Náš zájem je, aby Rusko bylo co nejdál

Co by bylo vítězstvím Ukrajiny v boji proti Rusku? Záleží, jak se na to díváme. Něco jiného je vítězství ideální, něco jiného bude zřejmě realita, něco jiného je vítězství z pohledu českých národních zájmů a něco jiného z pohledu Ukrajinců.

Když se zastaví bojová linie tam, kde je nyní, bude to pro nás výhra, prohlásil v podcastu Chuť moci na konci loňského roku Tomáš Pojar, poradce českého premiéra pro národní bezpečnost. Některým to může připadat jako zrada Ukrajiny či jako výzva Kyjev dál nepodporovat, ale není to tak. Pojar totiž bere do úvahy, že je pro Kyjev v dohledné době skoro nemožné udělat na frontě nějaký opravdu zásadní průlom. Podle Pojara je to i tak pro nás výhra, protože fronta je několik set kilometrů od slovenské hranice. Kdyby stál ruský voják na slovenské hranici, Slovensko by bylo další na řadě, tvrdí.

Naproti tomu, pro Ukrajinu, jak připouští, by to žádná výhra nebyla. Ukrajinci chtějí osvobodit mnohem více svého území. Zároveň to ani není pro Kyjev totální prohra, tou by bylo, kdyby Rusko obsadilo celou Ukrajinu a udělalo z ní svou formální či neformální součást. Invazi, jíž chtěla Moskva svrhnout ukrajinskou vládu a ovládnout celou zemi, Ukrajinci odrazili. I když v to mnozí na Západě nedoufali. Rusko nezvítězilo a už nezvítězí.

Je tedy čas jednat o míru či příměří? Moskva jednat nechce a Ukrajinci také ne. Bez toho to nejde. Podle Pojara bychom měli Ukrajině nadále pomáhat. Už jen proto, že – jak plyne z Pojarových pragmatických vyjádření – čím dále bude od nás ruská armáda, čím dál ji Ukrajinci zatlačí, tím lépe. Přitom se však patrně Ukrajina nevrátí do hranic před rokem 2014.

I proto, že pro Rusko je podle Pojara těžké se zastavit. Tvrdí, že je to imperiální země a jako impérium se musí snažit expandovat, jinak se zhroutí. Dělá to už 300 let. K tomu dodejme, že i impéria se mění a vzdávají se svých imperiálních choutek. Jen to občas sakra dlouho trvá.