Řekněte nahlas: Nikkaluokta
Nikkaluokta. Vyslovte to slovo nahlas: Nikkaluokta. Pro ušiska Chlívku je ten zvuk úplně fascinující. A na rozdíl třeba od Treblinky (podle Richarda Glazara slova jak z dětské říkanky) není za ním skryt žádný děs. Jen vzdálenost, odlehlost, exotičnost a nádhera.
Po pravdě řečeno Chlívku trvalo asi týden, než se ho naučil vyslovovat a zapamatovat – a ano, ví, že většina dětí ve školce by to zvládla za pár vteřin. Ale každej jsme ňákej. Tahleta malá sámská osada ve švédské části Laponska se nedávno dostala až do celosvětového zpravodajství.
Chlívek předpokládá, že většině čtenářstva zůstává tato švédská Jizerka neznámá. Nalézá se za polárním kruhem, u horního konce jezera Paittasjärvi, a v létě tam dokonce končí silnice (v zimě je vám silnice k ničemu, stejně jako třeba mezi Smědavou a Desnou v Jizerských horách). Leží v podstatě uprostřed pomyslné úsečky ohraničené norským Narvikem na západě a švédskou Kirunou na východě, což jsou snad jména cestovatelům, kartografům i historikům známá dostatečně. Norský přístav Narvik, odkud ještě na počátku války vozila Británie železo, byl na jaře roku 1940 dějištěm významné bitvy, vznikl o ní dokonce film. Švédská Kiruna je neméně slavné hornické městečko, odkud se vozila ruda právě do Narviku a které se proslavilo i v dnešní době, protože se kvůli poddolování a sesedání půdy takřka komplet přesouvá na nové místo – ale zatímco třeba v našem Mostě se přesunul jenom kostel, v Kiruně se přesouvají desítky budov).
A jak se osada s lahodným jménem Nikkaluokta dostala do zpráv? Oteplilo se.
Nedávná anomálie na severním pólu zvaná náhlé stratosférické oteplení vedla k dramatickému oslabení polárního víru, kvůli němuž nás během uplynulého týdne potrápily velké mrazy – ale za polárním kruhem došlo k ještě dramatičtějšímu oteplení. A tak v Nikkaluoktě naměřili meteorologové o padesát stupňů více než před týdnem! „Zatímco 5. ledna ji svíral mráz s nejnižší teplotou minus 42,9 stupně Celsia, v úterý se oteplilo na 8,3 stupně,“psal server iDNES ve středu 10. ledna.
Nikkaluokta je sice za polárním kruhem, ale díky golfskému proudu jsou obvyklé zimní teploty výrazně přijatelnější než třeba v Kanadě: převážně mezi minus deseti a minus dvaceti stupni.
Naopak teplota nad nulou je kritická, protože na ni není nikdo připravený – znemožňuje cestování po ledových plochách, na lyžích i skútrech po sněhu a obecně znepříjemňuje pobyt venku: s mrazem se dá bojovat mnohem snáze než s mokrem.
Nikkaluokta je skutečně trochu podobná naší Jizerce: krásná, pohledná, položená v náhorní planině. Švédové z ní dokonce vyrážejí na svou nejvyšší horu Kebnekaise – ale nebojte se, není to masová turistika s lanovkou jako na Sněžce. Za celý rok jde o jednotky tisíc návštěvníků a drtivá většina z nich leze nahoru v létě. V zimě obvykle nepotkáte ani nohu, teda krom těch sobích.
Až vám někdo nabídne cestu do Laponska, neváhejte ani vteřinu. A nezapomeňte se stavit v Nikkaluoktě, jejíž krásnozvuké jméno vám už nikdy z hlavy nevyvane.
Nedávná anomálie na severním pólu zvaná náhlé stratosférické oteplení vedla k dramatickému oslabení polárního víru. A tak v Nikkaluoktě naměřili o padesát stupňů více než před týdnem.