Tahle válka bude

Osobní výběr ze světového tisku

VVojenská konfrontace s Íránem je nyní prý jedinou možností, která Západu zbývá. Něco na tom je. Válka je vždy tou nejhorší možností, dokud nezačne být tou nejlepší.

ždycky jsem rád četl Johna Boltona. Člověk s ním může v lecčems nesouhlasit, ale vždycky ví, co u něj dostane: dobře vyargumentovanou analýzu mezinárodních a bezpečnostních vztahů, která zpravidla končí jasným závěrem: USA musí přímo vojensky zaútočit na Írán/Sýrii/Severní Koreu – jména zemí jsou volně zaměnitelná. Byť by se to mohlo zdát, Bolton není žádný blázen. Ano, je nejjestřábovitějším ze všech jestřábů, kteří ve Washingtonu jsou. Jeho psaní ale zároveň provází chladné logické uvažování, dar vyvozovat z nepřehledné mezinárodní situace a ještě jedna nezanedbatelná devíza – nadání psát stylisticky vytříbenou, ale zároveň jasnou a neornamentální angličtinou.

Třeba jako před Novým rokem v britském deníku The Daily Telegraph. Bolton tam ve svém komentáři razí tezi, že přímá vojenská konfrontace s Íránem je nyní jedinou možností, která Západu zbývá, pokud chce ajatolláhy zahnat do defenzivy. Argumentuje pokračujícími útoky syrsko-iráckých islamistů na americké základny a agresivitou jemenských Hútíů v Rudém moři. Všechny tyto skupiny jsou přímo vojensky a finančně podporovány z Teheránu, který si z amerického odstrašení očividně mnoho nedělá.

Něco na tom je. Válka či ozbrojená konfrontace je vždycky tou nejhorší možností, dokud nezačne být tou nejlepší. USA se dlouho spoléhaly na to, že jejich pokračující vojenská přítomnost na Blízkém východě je sama dostatečným argumentem pro to, aby Írán a další sponzoři terorismu nevystrkovali růžky.

Jenže to očividně nefunguje. Jemenští Hútíové posílají drony a rakety na všechny strany, zejména proti americkému spojenci Izraeli. Začátkem prosince se do jejich palebného pole dokonce dostala americká válečná loď, ať už se jednalo o nehodu, nebo o záměr. Americké základny v Kurdistánu a na dalších místech Sýrie a Iráku musely od začátku října odvracet několik desítek raketových útoků. Jen dílem štěstěny zatím nikdo nezahynul. Až se to změní, Washington najednou bude postaven před brutální volbu „co teď?“. V opačném případě bude působit slabě a nerozhodně.

Jestřábi jako Bolton vždycky argumentovali tím, že nejlepší obrana je útok. Než hasit složité krize v budoucnosti, bude lepší jít nepřátelům naproti. Jsou dobré příklady, kdy to zafungovalo, například při velmi efektivní zbraňové pomoci Ukrajině začátkem roku 2022, kdy dodávky britských a amerických protitankových střel zcela prokazatelně rozhodly o selhání Putinovy invaze. Existují ale také odstrašující příklady, jako je americká invaze do Iráku v roce 2003, kdy se americké síly postupně dostaly do nevyhratelného boje s islamistickými radikály, na nějž neměly výcvik ani prostředky. Následovalo potupné stažení většiny spojeneckých vojáků v roce 2010.

Snad právě proto zapřísáhlého republikána Boltona nesnáší Donald Trump a bezpečnostní analytikové nové pravice. Je v jejich mysli příliš asociovaný s „nekonečnými válkami“, do kterých se USA zapojovaly všude po světě, aniž v nich chránily své klíčové zájmy. Boje v Iráku, Afghánistánu, a dokonce i na Ukrajině jsou pro ně jen plýtváním americkou municí, jež bude v budoucnu tak kýženě potřeba proti Číně.

Pamatuji si, když jsem Boltonovo jméno před dvěma lety zmínil před bezpečnostním guruem tohoto názorového proudu Elbridgem A. Colbym – autorem bestselleru Strategy of Denial (Strategie odepření) o velmocenském soupeření Washingtonu s Pekingem. Colby je velký gentleman a jeho jazyk rozhodně nepřekročil hranice korektní, věcné kritiky. Rozhodně mě ale nenechal na pochybách, že největším problémem americké bezpečnosti nejsou ani tak naivní demokraté jako lidé typu Boltona, kteří si dnešní Ameriku stále pletou s Amerikou roku 1945. Podle Colbyho už slábnoucí Washington prostě nemůže hrát roli „globálního policajta“a musí nutně prioritizovat – jinak zkrátka padne.

U Trumpa je navíc odpor k Boltonovi osobní a přerůstá v čirou nenávist. Někdejší spolupracovník o prezidentovi napsal devastující paměti jménem The Room Where It Happened (Místnost, v níž k tomu došlo), kde ho vykreslil jako naprostého idiota ve všech smyslech toho slova. Památná je například pasáž, kde Trump ani po obsáhlém vysvětlování nechápe, jak funguje financování NATO, nebo netuší, kde leží Finsko.

Toho se chytila liberální média typu televize CNN a MSNBC, která by ještě před pěti lety o člověka Boltonova typu ani nezavadila, naopak by ho považovala za nebezpečného fašistu. Od té doby je jestřáb Bolton paradoxně miláčkem amerických liberálů. Kdyby si někdy přečetli jeho knížky, možná že by se divili.