Přichází čas měření

Ekologickou záhadou tropického lesa je neuvěřitelný počet (několik set až jeden tisíc) druhů stromů schopných přežívat pospolu na téže lokalitě. Jenže rostliny úporně soupeří o světlo a několik základních živin z půdy, takže jak je možné, že pár nejschopnějších druhů v této soutěži nevyhraje a nevytěsní všechny ostatní?

Ekolog Daniel Janzen si uvědomil, že pokud by měl každý druh stromu své specializované nepřátele, patogeny nebo býložravce, bylo by jeho vítězství nad ostatními rostlinami vítězstvím Pyrrhovým, neboť nárůst populace vítězného stromu by vedl k následnému namnožení jeho přirozených nepřátel a ti by ho znovu odkázali do patřičných mezí. Býti vzácným, a tedy pro nepřátele těžko nalezitelným je v pralese výhodou a složení pralesní vegetace z mnoha vzácných druhů dává tedy smysl.

Janzen přišel se svojí hypotézou v roce 1970 a dodnes neučinil nic pro její ověření. Teprve po deseti letech se k tomu odhodlali kolegové Stephen Hubbell a Robin Foster. Požádali o grant k založení výzkumné plochy, jakou svět dosud neviděl: na 50 hektarech panamského pralesa by zmapovali, očíslovali, identifikovali a změřili všechny rostliny se stonkem silnějším než jeden centimetr, tedy více než čtvrt milionu jedinců. A po pěti letech by se ke každému z nich vrátili, takže by bylo jasné, kdy, kde a jak vyrostl, přežil nebo zahynul.

Býti vzácným, a tedy pro nepřátele těžko nalezitelným je v pralese výhodou a složení pralesní vegetace z mnoha vzácných druhů dává tedy smysl

Tehdejším zlatým standardem botaniky byly jednohektarové plochy katalogizující stromy s kmenem silnějším než pět centimetrů, tedy typicky okolo jednoho tisíce jedinců. Navýšení počtu studovaných rostlin 250krát proto bylo od Hubbella a Fostera odvážné, až sebevražedné.

Po panamské ploše přišla další, na Borneu, až za dalších deset let, poté ale plochy přibývaly v rychlém sledu. Dnešní konsorcium ForestGEO sdružuje 75 ploch v 28 zemích, monitorujících sedm milionů stromů z dvanácti tisíc druhů, tedy čtvrtinu všech druhů stromů světa. Původní omezení na tropické lesy padlo, takže dnes máme i plochy v lesích mírného pásma, včetně našeho pralesa Žofín. Jižní Amerika má ploch pomálu, přece jen vše začalo jako akce USA – a to zde nebylo nejlepším doporučením. Afrika má ploch také jen několik, neboť je v ní obtížné pracovat, naopak tropická Asie je pokryta dobře. Plochy ForestGEO jsou dnes možná nejúspěšnějším projektem mezinárodní spolupráce v ekologii.

Na 50 hektarech plochy Wanang na Nové Guineji monitoruje česko-americko-novoguinejský tým 288 000 stromů z 560 druhů již 15 let. Činí tak z výzkumné stanice, jejíž tři budovy byly postaveny z materiálu dopraveného doprostřed pralesa ve čtyřtunových balíčcích obřím vrtulníkem. Monacký princ Albert II. poté daroval vybavení pro solární elektřinu. A tak vznikl jeden z největších a také nejdražších ekologických výzkumných nástrojů české ekologie. Nyní nastává čas opět navštívit a přeměřit všech jeho 288 tisíc stromů – s podporou Grantové agentury ČR.