Tajemství čínské pouště

Listopadové setkání amerického prezidenta Joea Bidena s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem u San Francisca bylo mnohými považováno za restart vzájemných vztahů. Prezident Si vřele mluvil o americké kultuře a svých letech strávených v Iowě a zdůraznil, že Peking rozhodně nehodlá s Washingtonem soupeřit, či ho snad dokonce sesazovat z pozice světové geopolitické jedničky.

Ta slova působí až komicky, když si je dáme do kontextu s nedávnými zjištěními serveru The War Zone. Ten totiž přinesl satelitní snímky čínské pouště Taklamakan, kde stojí zcela věrná maketa nejmodernější americké letadlové lodi USS Gerald R. Ford, na níž se momentálně zastřeluje čínské letectvo. Kdy ji Číňané začali budovat? Už v roce 2021.

Celá akce upomíná na rovněž komické čínské pohoršení nad tím, že v jejich vzdušném prostoru se pohybuje podezřele velké množství cizích balonů, jež by ve skutečnosti mohly sloužit nepřátelským – patrně americkým – tajným službám. Zní to až neuvěřitelně. Vždyť to byli právě Číňané, kdo před rokem poslali špionážní balon nad území Spojených států, až ho nakonec administrativa Joea Bidena musela sestřelit nad břehy Severní Karolíny.

Mám poměrně dost kamarádů mezi sinology, kteří mi říkají, že toto je typický čínský postup, když dojde na nepříjemné téma nebo nějaký problém s bílými Zápaďany. Reakcí je co nejdrzejší kontr, jehož záměrem je protivníka prostě vycukat. Ve slabší formě se může projevovat takzvaným čínským pohledem, který na první dobrou můžeme zaměnit se západním poker facem. Ten čínský se ale mnohem víc blíží civění a jeho účelem je druhou stranu unavit tak, až dá sama pokoj. Prodávám, jak jsem koupil – v Číně jsem nikdy nebyl a z mandarínštiny mám toliko zkoušku B2 +, ze které už si pamatuji jen základní fráze.

Bonmoty stranou, bude to ještě s Čínou potíž. Prezident Si svůj příslib „znovusjednocení“s Tchaj-wanem do novoročního poselství jistě neumístil náhodou. Američtí odborníci varují, že konflikt mezi Pekingem a Washingtonem reálně hrozí ještě před koncem této dekády a právě to je také časový rámec, který Si předpověděl pro připojení ostrova. Máme se ještě nejspíš na co těšit.

Pozitivní zprávou zůstává, že alespoň ve virtuálních simulacích pořádaných americkými think tanky stále ještě vyhrávají USA. Ve válečných hrách pořádaných před rokem Centrem pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) sice Američané přišli o tucet jaderných ponorek, ale čínské ztráty činily 64 plavidel. Tím se podařilo přerušit přísun čínských posil a porazit tak invazní jednotky přímo na Tchaj-wanu.

Jsou toto nadějné vyhlídky? Jistě ne. Při každé podobné akci budou umírat lidé na obou stranách. Takový svět nás ale s největší pravděpodobností čeká. Zápasení velmocí, kterému budeme přihlížet, se zcela v rukavičkách jistě odehrávat nebude. A i kdyby se nakonec podařilo odvrátit velkou konfrontaci – tak jako za studené války – je vždycky lepší být připraven na situaci, kdy se to nepodaří.

Čínskou reakcí na problémy je co nejdrzejší kontr, jehož záměrem je protivníka vycukat. Ve slabší formě se může projevovat takzvaným čínským pohledem, až civěním. Má druhou stranu unavit tak, až dá sama pokoj.