Jak zachovat střelce a eliminovat vrahy
Zbrojní legislativa naštěstí prochází „jen“evolucí
Vít Rakušan na páteční tiskové konferenci přiblížil změny, které resort chystá v legislativě týkající se zbraní. Základem je moderní registr zbraní, který by měl fungovat od prvního ledna 2026. Měl by spojit lékaře s policisty a „zprůhlednit“držitele zbraní. Bude jistě přínosem, ale počkáme si na něj dva roky. Dalším opatřením, které by snad mělo platit dřív, jsou povinné psychologické prohlídky pro všechny prvouchazeče o zbrojní pas a zkrácení intervalu lékařských prohlídek pro držitele. To je na první pohled dobré a rozumné opatření, setkává se však s odporem psychiatrů a psychologů – nemají kapacity ani na akutní pacienty. Položme si otázku, nakolik je nějaká formální prohlídka vypovídající, když je známo, že člověk s nadprůměrnou inteligencí testy ošálí. Na důkladnou prohlídku by zkoumatelé psychiky potřebovali kromě času i peníze, a i tak není žádná prohlídka stoprocentní. Tento „jednoduchý“požadavek je tématem do debaty.
Novým preventivním prvkem má být povinnost pro prodejce zbraní hlásit podezřelé nákupy zákazníků. Dosud měli prodejci pouze možnost nahlásit někoho, kdo se jim zdál potenciálně nebezpečný. Napříště to pro ně bude povinné. Jenže kdo je „podezřelý“, bude definován množstvím zbraní či nábojů, ráží či druhem zbraně? Zde je zejména na ministerstvu, aby vydalo jednoznačnou metodiku. Povinnost samozřejmě předpokládá i sankce pro ty prodejce, kteří nenahlásí podezřelé zákazníky. Prodejci mají za to, když jejich zákazník něco spáchá a oni jej nenahlásili, dostávat pokutu (uvažuje se o 50 tisících korunách). A nebylo by to náhodou nespravedlivé, když psychiatři a psychologové nejsou za své chybné diagnózy popotahováni nikdy? Záleží opět na dohodě, přesné metodice a dobré vůli. Nicméně absolutní neodpovědnost pro lékaře a přísnost na prodejce, navíc v oboru, v němž nejsou aprobovaní (psychologie), znamená opravdu problém.
Policie by měla mít nově též možnost zabavit zbraně preventivně, na základě nějakých rizikových zjištění a samozřejmě by se držitel mohl proti tomuto kroku odvolat k soudu. To je též cesta, která může eliminovat nebezpečí, avšak zároveň otevírá prostor pro šikanu majitelů zbraní.
Vedle jasných a „negumových“legislativních opatření by se mělo pracovat na bezpečnosti veřejných budov a zde je nutno poděkovat ministrovi Rakušanovi za to, že varoval před zbrklým nákupem nějakých samospásných hejblátek. Osazenstvo každé veřejné budovy musí mít hlavně jasno, jak se chovat a předávat informace, ale tuto metodiku ministerstvo má a stačí ji předat a používat. Po tragické střelbě se též projevila systémová chyba, kdy prý kvůli GDPR nedostala filozofická fakulta seznam raněných a drhla též komunikace mezi nemocnicemi a rodiči. Pokud tedy byrokracie opravdu překáží tomu, aby nemocnice informovala rodiče plnoletého studenta, musí byrokracie ustoupit. Může-li špitál informovat manželku(la) či partnerku(ra), neměli by být vyloučeni rodiče. V situaci, kdy jste postřelený, ne každý může podepsat informační souhlas nemocnici.
Též by neškodilo, změní-li se něco společensky, například by neměli nejrůznější politici a známé osobnosti tak bezstarostně exhibovat na sociálních sítích se zbraněmi v rukou.
Prodejci zbraní by museli nahlásit podezřelé zákazníky. Pokud by to neudělali, zaplatili by pokutu. A nebylo by to náhodou nespravedlivé, když psychiatři a psychologové nejsou za chybné diagnózy popotahováni nikdy?