Temné stránky norského týmu
Když je porazit krajany těžší než vyzrát na zbytek světa. Příběh Vetleho Sjaastada Christiansena
Ještě před týdnem byl mužem na odstřel. Do norského výběru pro úvodní lednové kolo Světového poháru v Oberhofu se pro „špatnou výkonnost“nedostal.
Své parťáky z reprezentace sledoval jen z televize.
O týden později byl v Ruhpoldingu nejlepším ze všech. Předevčírem vyhrál sprint, ve včerejší stíhačce doběhl Vetle Sjaastad Christiansen druhý.
„Pomsta je sladká,“usmál se do kamery německé ZDF. „Poletím do Hollywoodu, někdo o tom napíše scénář a ten film vyhraje určitě aspoň jednoho Oskara.“
Pro jednatřicetiletého Christiansena nezačala tato sezona – na norské poměry – nejlépe. Do Vánoc posbíral „pouze“jedno třetí místo a další tři umístění v první desítce.
V dalších individuálních závodech nebyl horší než šestnáctý, přestože celou dobu bojoval s nepříjemným pocitem na plicích. „Nedokázal jsem zhluboka dýchat. Na trati to ani tak nevadí, ale při přípravě ke střelbě mi to chybělo. Vykašlával jsem opravdu hodně zeleného hlenu a nevěděl jsem proč,“líčil.
Vyšetření těsně před Vánocemi k Norově úlevě vyloučilo astma a lékaři doporučili léčbu, po které začaly plíce znovu normálně pracovat. Přesto se dozvěděl: na závody po Novém roce vezmeme někoho lepšího. „Byl jsem v té chvíli hodně, ale opravdu hodně vytočený.“
Christiansen cítil křivdu především proto, že jeho výsledky v prvním trimestru sezony splňovaly interní kritéria norského týmu pro kvalifikaci na další závody. A také tu byl precedens Tarjeie Böa z minulé sezony.
„Tarjei byl loni ve stejné situaci, navíc zajížděl ještě horší výsledky, přesto ho v týmu nechali,“nechápal Christiansen. „Opravdu mě rozčiluje, že trenéři kašlou na naši psychiku. Věděl jsem, že splňuju interní kritéria, tak jsem byl klidný, a najednou mi napíšou, že nikam nejedu.“
Místo něj poslali Norové do Oberhofu Johana-Olava Botna, vedoucího muže IBU Cupu. Ve Světovém poháru se ale Botn neosvědčil, ve sprintu a stíhacím závodě dojel 26., respektive 24., a tak povolali zpět Christiansena.
A lépe než sobotním triumfem se vrátit nemohl. Kopanec od trenérů v něm ale zůstal. I proto po svém triumfu vyprávěl:
„Občas se jako sportovec cítím využívaný. Zajel jsi dva špatné závody? Tak padej! Máme místo tebe frontu jiných.“
Nepříjemnou situaci týmového kolegy vnímá i zmiňovaný Tarjei
Bö, který skončil ve sprintu třetí, ve včerejší stíhačce sedmý a ve svých pětatřiceti letech právě on nejvíc ohrožuje žluté číslo svého mladšího bratra Johannese.
„Momentálně je těžší porazit kluky z týmu než zbytek světa,“popsal s nadsázkou, ale pravdivě norskou sílu. „Když dokážu být lepší než moji kolegové, vím, že mám opravdu dobrý den.“
Našlapaná konkurence uvnitř týmu, již Norům tolik jiných národů závidí, se dle Christiansena neprojevuje jen na psychice závodníků, ale i na samotné výkonnosti a posléze také konkurenceschopnosti při světovém šampionátu.
„Musím být stále v té nejlepší možné formě, protože každý víkend se kvalifikujeme na ten další, ale pak mi už nezbývá dost sil na mistrovství světa. Viděli jsme to loni na Sebastianu Samuelssonovi, který byl na šampionátu super silný, protože Švédové si mohli dopřát více trpělivosti s načasováním formy,“tvrdí.
Čísla dávají Christiansenovi za pravdu. Loni měsíc před mistrovstvím světa skončil druhý ve vytrvalostním i hromadném závodě. Na šampionátu dojel ve stejných disciplínách desátý a dvanáctý. I přesto, že už několik let patří mezi absolutní elitu, stále nemá jedinou individuální světovou medaili.
„To je slabinou tak silného týmu. Část formy musíte vyplýtvat už před mistrovstvím světa, což je na prd,“má jasno.
Tak snad jí prvním a druhým místem ve víkendových kláních nevyplýtval až příliš.