Domů, nebo na Ukrajinu? Dilema
Evropané teď žijí v temné náladě. „Lidé čelí nejistotě, kterou nepamatují několik desítek let. Mají obavu, jestli si zatopí nebo budou mít na jídlo,“říká Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, kterou po dekádě strávené v Bruselu letos čeká návrat
EU čekají v létě volby do Evropského parlamentu, ale i řada volebních klání na národní úrovni. Jaké jsou dle vás nejpalčivější problémy Evropy?
LN
Asi nepřekvapí, že vidím největší problém Evropy v nacionalismu, který jde často ruku v ruce s populismem. V momentě, kdy státy začnou prosazovat jen národní zájmy, můžeme Evropskou unii ukončit. Nacionalismus je mimořádně nebezpečná karta, která může vést k tomu, že si státy začnou okopávat kotníky, vytáhnou se sousedské spory, rozepře. A víme, že tak začínají války, takže toho bych se obávala.
Výsledky některých už proběhlých národní voleb jasně ukázaly, že pravice a národovectví posiluje. Promění to i europarlament?
LN
Pokud jde o Evropský parlament, tam je to věc aritmetiky a pocitu. Aritmetika podle výzkumů vypadá tak, že by si tři mainstreamové kluby mohly podržet většinu. Pochopitelně ale rozhodne volič. A volič dnes žije v temné náladě. Nejistota, spousta změn, velice náročná adaptace na digitální a zelenou realitu, šoky jako jsou ceny energií, drahota i elementární bezpečnost. V Evropě mají lidé na talíři až příliš mnoho špatně stravitelných věcí. Čelí nejistotě, kterou nepamatují několik desítek let. Mají obavu, jestli si zatopí nebo budou mít na jídlo. A všechno přišlo z ničeho nic, včetně války za humny. To je atmosféra, ve které volič v demokracii říká vládám: „Nepřinesly jste mi jistotu, stabilitu a bezpečí, zkusím to s někým jiným.“A to je fér, to je demokracie.
Problém vidím ale tam, pokud někdo nový, jiný, dává nesplnitelné sliby, dělá-li vylhané kampaně, používá manipulativní techniky, vnáší do politického boje agresi, jež se přelévá do společnosti. To jsou věci, ze kterých mám obavu.
Letos vyprší vaše unijní dekáda. Nedávno jste mi v rozhovoru prozradila, že byste po odchodu z Bruselu mohla působit v nějaké poradní funkci na Ukrajině. Došlo už k nějaké konkrétní nabídce?
LN
Přišel jeden nápad, že bych tam mohla nějak pokračovat v pozici konzultační, ale bylo to moc brzy. Počkám, až budu mimo Komisi, pak budu zvažovat. Řekla jsem, že Ukrajina by mohla jako jediná země konkurovat mojí silné kartě „Já chci domů“.
LN Převáží-li nakonec touha po domově, zvažovala byste návrat do domácí politiky?
Momentálně tam pro sebe prostor nevidím. Pochopitelně kromě nějaké běžného fungování v rámci hnutí ANO, pokud se to bude slučovat s tím, čemu věřím. Samozřejmě se zamýšlím nad tím, kam patřím. A také ještě nevím, co se mnou udělá, když mi seberou „drogu“, což je pro mě politika.
Neoslovují vás z jiných stran, kde hledají výrazné osobnosti?
LN
Asi si zatím nikdo netroufá. Nemám žádné nabídky.
Zmínila jste, že lidé dnes mají na talíři spoustu špatných věcí. Je nějaká cesta, jak jim naservírovat vybranější lahůdky a držet se při tom pravidel demokracie?
LN
Státníci se poznají tak, že jsou připraveni lidem srozumitelně na talíř naložit ne třeba úplně vábnou krmi, ale takovou, která jim pomůže přestát těžkou dobu s vidinou, že tam časem bude něco lepšího. Naservírují realistický plán toho, co můžou lidé očekávat, srozumitelně vysvětlený a později naplněný. Nejdůležitější ingredience toho ne zcela chutného pokrmu je důvěryhodnost. Jde o důvěru, která se v politice buduje roky a ztrácí jedním nesplněným slibem. A to je přesně to, co populisté nenabízejí. My, liberální demokraté trochu voliče podceňujeme; myslíme si, že neunesou špatné zprávy. Podle mě jsou evropští občané daleko odolnější, než si myslíme, snesou srozumitelně podanou pravdu. Byla bych ráda, kdyby se jim servírovala ve volební kampani.
V té se mimochodem o post europoslance utká i současný předseda Evropské rady Charles Michel. Rezonuje v Evropské komisi jeho rozhodnutí kandidovat?
LN
V kuloárech to pochopitelně velmi rezonuje. Svým oznámením navíc spustil dominoefekt a širší debatu o tom, kdo by kam mohl jít a do jaké instituce. Otřásá to debatou dřív, než bych byla čekala.
LN Už jsou na stole nějaká jména za Charlese Michela?
Zatím jde vyloženě o „drbosloví“, nic oficiálního.
Pokud se hned místo něj někdo nenajde, radu by mohl, po omezenou dobu, vést maďarský premiér Viktor Orbán, jehož země bude od července Unii předsedat. Dle mého to není zrovna unijní týmový hráč.
LN
Teoreticky to možné je, prakticky velmi nežádoucí. Proto si myslím, že nalézt správné jméno a místo Charlese Michela rychle zaplnit je úkol zásadní a nadějný.
Trump by utnul zlaté časy V řadě států se uskuteční i národní volby. Jaký vliv mohou mít na Unii jako celek?
LN
V podstatě pořád probíhají volby, pořád se to nějakým způsobem mění. A evropská architektura, ten „evropský dům“, je postaven tak, že má nosné zdi, kterými nesmí zahýbat to, jak volby dopadnou v jednotlivých státech. Jestli vyhrají pravičáci, levičáci, konzervativci, liberálové. Nosné zdi jsou právní stát, demokracie, rovnost před zákonem. Bude-li fungovat právní stát ve všech zemích, tak v podstatě vliv národních voleb nebude pro celou Evropu devastační.
V souvislosti s právním státem jste často měla „na mušce“Polsko. Jak hodnotíte aktuální situaci v zemi, která balancuje na pokraji ústavní krize?
LN
Situace v Polsku je logický výsledek velmi neblahé politiky předešlých vlád, které způsobily obrovské znejistění toho, jak má vypadat nezávislá justice. V Polsku máme dvojí typy soudců, máme tam deset tisíc soudců zvolených původním systémem, tři tisíce novým systémem. Mají se uznávat, nebo nemají? Ústavní soud byl mnohokrát zpochybněn: máme se na něj spoléhat? Je to nesmírně složitá situace, dědictví minulé vlády, se kterým se musí ta nová vypořádat. Polsko je učebnice toho, jak vypadá stát, kde se nedá spolehnout na nezávislou justici.
LN Otazníky visí i nad polskými veřejnoprávními médii...
Situace v tamní televizi je podobně vyhrocená tím, že nová reprezentace se snaží zbavit původních manýrů a lidí, kteří je tam prováděli. V podstatě televize byla poplatná minulé vládě strany Právo a spravedlnost. Způsob, jakým to teď nová polská reprezentace napravuje, vzbuzuje vysokou pozornost i v Evropské komisi. Situace se musí stabilizovat. Je velice žádoucí, aby se brzy nastolila taková polská veřejnoprávní televize, která nebude budit podezření, že nahrává té či oné straně. Takováto pravidla jsem dala do mediálního zákona, který ale ještě neplatí. Takže můžu jen apelovat a odkazovat na to, co jednou bude v zákoně.
O budoucnosti Evropy letos napoví i dění na druhé straně Atlantiku. Na podzim dojde k prezidentskému klání v USA. Exprezident Donald Trump už naznačil, že by se s Evropou moc „nebratříčkoval“. Co by to udělalo s transatlantickými vztahy?
LN
Často dostávám otázku, jestli se Evropa ubrání nebezpečí zvenčí, když jí Amerika nepomůže. Na to jsme přece museli odpovídat, už když Trump poprvé nastoupil do Bílého domu. A už tehdy bylo jasné, že jediná možná odpověď je, že Evropa se musí umět ubránit. Proto ten tlak na vyzbrojení, proto všechny ty vážně míněné obranné
strategie, ať už evropské, nebo národní. Amerika a transatlantické vztahy přežily Trumpa v jeho prvním volebním období, což přičítám síle americké ústavy a historické síle transatlantických vztahů. Pokud by se vrátil, vzaly by za své zlaté časy, které zažíváme teď za prezidenta Joea Bidena.
LN Spolu s volbami se často skloňuje slovo dezinformace. Bojuje proti nim EU dostatečně?
Ušli jsme kus cesty, rozjeli jsme nařízení o digitálních službách a kodex proti dezinformacím. Bojujeme proti dezinformačním kampaním, které mají potenciál ohrozit bezpečnost lidí, spustit pogromy nebo ohrozit volby. Před slovenskými volbami jsme viděli silnou masáž a myslím, že tam byl velký vliv ruských dezinformací.
Do jaké míry byla v Evropské komisi zaznamenána prosincová tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze? Povede to k nějakému celoevropskému kroku?
LN
Západní Evropa už byla bohužel ponaučena mnohokrát, po každém teroristickém útoku se přijímala opatření typu přísnější zbraňové regulace. Ta mimochodem kdysi v Česku narazila na extrémní odpor. Po každém útoku se také rozvíří debata o tom, jestli bychom neměli více využívat technologií pro zkoumání toho, jaké mají lidé tendence, co by se mohlo stát. Někdejší teroristické útoky v Bruselu, Paříži či Manchesteru byly způsobeny islamisty a zvrácenou fanatickou islámskou ideologií. Téměř všichni, kteří to způsobili, získali inspiraci a instruktáž na internetu, jen pět procent z nich při pobytu ve vězení. A proto to samozřejmě směřuje k digitálnímu světu. Proto se i po hrůzné střelbě v Praze zase více mluví o tom, že je potřeba důsledněji vymáhat směrnici proti terorismu, která říká, že digitální platformy musí proaktivně vyhledávat teroristické obsahy, vymazávat je, znemožňovat jejich další čtení, znemožňovat inspiraci dalším a spolupracovat s policií. Útok na fakultě připomněl, že už máme zákony a že je potřeba je vymáhat.
Rok 2024 je nejen rokem voleb, ale – bohužel – i pokračujících válek. Té na Ukrajině, i té na Blízkém východě. Vidíte u těchto konfliktů pomyslné světlo na konci tunelu?
LN
Na Ukrajině dojde k posunu, až Kyjev dostane dostatečnou protivzdušnou obranu a dostatek munice. Neuděláme-li svůj kus práce, tak agresora budeme mít na našem území. A to nemluvím o morální kocovině, již budeme mít, kdybychom Ukrajincům nepomohli. Nejpozději do 1. února proto musíme najít řešení, jak obejít maďarské veto a jak na Ukrajinu posílat stabilně miliardu a půl eur měsíčně.
Pokud jde o Gazu, tak to je strašlivě bolavé téma. Když se řekne Hamás – Izrael, tak pro mě to okamžitě nastartuje představu holokaustu. To, co Hamás loni v říjnu udělal, byla další kapitola genocidy židů. Izrael má právo se bránit, zároveň situace nevyhnutelně vyvolává debatu, jak má obrana vypadat a kdo si začal. Je to silně rozdělující téma, které se bohužel stěhuje do Evropy. Nebezpečí radikalizace v zemích, kde žije silná muslimská komunita, je jeden z největších problémů současnosti.
Maďarské zklamání
LN Byť na bilancování svého působení v Evropské komisi máte ještě několik měsíců času, přesto: co považujete za svůj největší úspěch ve službách Unie?
Že nepropadám žádnému úhlu aktivismu, fanatismu či populismu. Snažím se razit střední cesty, protože věci nejsou černobílé. A přiznám, že se trošku obávám toho, kdo to bude dělat po mně, protože razit střední cestu znamená, že vás fackují z obou stran. Tohle tady zažívám celou dobu a stojí mi to za to. Nepatřila jsem mezi halasné přívržence kampaně MeToo. Zároveň jsem se stavěla proti všem, kdo násilí na ženách zlehčovali či zesměšňovali. Moje odpověď byla směrnice proti násilí na ženách vycházející z faktů a dat o této trestné činnosti, mimochodem z dat velmi alarmujících. Oponovala jsem fanatickému tlaku digitální svět zregulovat tak, že se některá slova nebudou smět říkat a svobodné názory prezentovat.
Na rozdíl od USA a částečně i Británie si pořád ještě Evropa drží rozumnou míru potírání různých negativních jevů, svobody jsou opravdu na prvním místě. To si myslím, že je výsledek mé neviditelné, mravenčí, nevděčné práce za celých těch deset let tady.
A naopak – vidíte něco, co se vám nepovedlo?
LN
Nepovedlo se mi přivést maďarskou vládu a maďarskou politickou reprezentaci k demokracii. A ani nemohlo, protože to je v rukou maďarských občanů. Pro mě jako pro komisařku, která má ochraňovat právní stát, je ale naprosto zásadní, že vládní garnitura, která vyhraje volby, si nevezme všechno. „Vítěz bere vše“prostě nesmí zafungovat. A pan Orbán vzal vše. Vliv na média, akademické svobody, teď chce zákon, který je hodně ostře namířen proti neziskovkám. Tohle je něco, co mám nárok kritizovat, protože to jde proti principu právního státu, který tady chráním.
Trošku se obávám, kdo to bude dělat po mně. Protože razit střední cestu znamená, že vás fackují z obou stran.
LN Říkáte, že Orbán vzal všechno. Ještě ale přece zbývá ona uvolněná židle v čele rady…
To by byl paradox. Nicméně maďarské předsednictví přijde v době, kdy se patrně nebude nic zásadního dít. Předsednická země každopádně nesmí zohledňovat své zájmy. Musí být nestranným moderátorem a vyjednavačem, takže si myslím, že to bude i dost velká zátěž pro Viktora Orbána. Jestli mu ještě na něčem záleží, tak je to jeho osobní reputace coby politika, který zvládá své řemeslo. To sehraje svoji roli.