V království slev

Důvodem vysokých cen mohou být i výprodeje

VČesku je draho i ve srovnání s bohatšími zeměmi. To už je banální konstatování. Zároveň se ale v České republice prodává obrovský podíl spotřebního zboží ve slevě. Víc než jinde. Jak je to možné? Přece nemůžeme nakupovat draze a zároveň levně? Nebo ano?

Nejprve pár čísel. Podle marketingové agentury NielsenIQ, která dělala průzkum ve velkých řetězcích, se prodává 66 procent zboží ve slevách. U potravin je to 70 procent a u některých základních potravin ještě víc. Nákupy ve slevách přitom rostly v posledních letech. Kvůli vysoké inflaci, kterou nevyrovnal růst mezd. Kromě chudších tak začala ve slevách kupovat i střední třída.

Na první pohled byly slevy pro mnohé domácnosti záchranou. Jenže podnikání není žádná charita a také jí ani nemá být, obchodníci to nedělají pro něčí pěkné oči, tady jde o zisk. Jinde, než by člověk čekal. Každého asi nejprve napadne, že je to boj o zákazníka. V tom případě by ale bylo jednodušší zlevnit trvale. Takhle lidé kolují mezi různými obchody se štosem slevových kartiček a nikdo nemá zákazníky jisté.

Část obchodníků ale sází na to, že si kvůli slevám nikdo nakonec nedokáže pořádně zapamatovat ceny zboží, a tak kromě věcí ve slevě nakoupí i něco dražšího. Něco, co by, kdyby se cenovky tolikrát neměnily, za tu cenu nekoupil. Výdělek tak může být větší a neomezuje ho tolik konkurence. Navíc jako bonus obchodníci dostávají údaje o zákaznících, protože ti se „dobrovolně“nechávají špehovat slevovými a věrnostními aplikacemi.

Tady platí doslova, že sleva není zadarmo. Nehledě na to, že „lov“zlevněných věcí včetně základních potravin vytváří obří společenskou ztrátu. Užírá čas a energii, kterou by v normální zemi člověk věnoval dětem, práci nebo svým koníčkům a výsledkem by nakonec byla lepší a bohatší společnost. U nás ale místo toho obchází prodejny a hledá trvanlivé mléko „v akci“a obchodníci se smějí.