Co jsou zdroje síly a slabosti

Amerika uměla prosazovat cíle, dnes už to jde obtížněji

Co je ta síla, která hýbe národy? táže se Tolstoj v eseji na konci románu Vojna a mír. „Jak dokážou jednotlivci (měl na mysli Napoleona) přinutit celé národy, aby jednali podle jejich přání?“Politický teoretik Robert Dahl nabízí jednoduchou odpověď. A má takovou moc nad B, že dokáže přimět B dělat něco, co by B jinak nedělalo. Velká mocnost dokáže přimět jiné entity dělat, co je v jejím národním zájmu, a setřást podobné tlaky z jiných stran.

Historik Niall Ferguson začíná novou esej pro Bloomberg touto citací a zabývá se otázkou, jak je to s Amerikou. V dnes již nechvalně proslulé eseji amerického poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana pro prestižní časopis Foreign Affairs, která šla do tisku pár dní před 7. říjnem, jsou definovány zdroje americké síly. Podle něj to je „bidenomika“(více státních zdrojů na domácí inovace a průmysl), posílení aliancí, reforma mezinárodních institucí, jako je Světová banka nebo OSN, a ekonomický a technologický náskok před nepřátelskými mocnostmi, jako je Rusko, Írán a Čína. Byl to elegantní článek okamžitě pohřbený událostmi v Izraeli (mimochodem v něm Sullivan chválil Bidenovu administrativu za to, jak stabilizovala Blízký východ).

Americe se přestává dařit v tom, že „přesvědčí B, aby dělalo něco, co by jinak nečinilo“. Pamatuje si ještě někdo úprk z Afghánistánu? Ukrajina mizí z amerického veřejného prostoru a pomoc pro ni uvadá. Spojenci Íránu dokonce útočí na americké cíle. A jak odpoví Amerika na případnou čínskou blokádu Tchaj-wanu?

Zatím dobrý

Americká moc už není, co bývala. Během obou světových válek, pak za války studené i za války proti terorismu Amerika nejen bohatla, ale měla spoustu pák, jak transformovat své bohatství v moc.

Tím, že se USA staly největší světovou ekonomikou – podle britského ekonoma Anguse Maddisona se to stalo už v roce 1872 –, měly zdroje na armádu, námořnictvo a bezpečnost, se kterými se nemohl nikdo měřit. Amerika se rozhodla tuto sílu plně využít až ve 40. letech. Teprve tehdy začala vydávat na obranu více než evropské mocnosti.

Je ještě Amerika největší ekonomikou světa? Přepočteno na dolary stále jasně vede. Čína je dosud o třetinu menší. Pokud měříme paritou kupní síly (PPP), dohnala Čína Ameriku už v roce 2016 a vloni už byla o pětinu větší.

Být druhý přes PPP je problém, protože většinu zdrojů na obranu Čína nekupuje na světovém trhu. A čínské lodi i jaderný arzenál jsou daleko levnější než předražené americké ekvivalenty. Ano, samozřejmě, kvalita je asi stále podřadná. A ropa i polovodiče se stále cení v dolarech. A silný dolar v kombinaci s nízkým růstem v Číně znamená, že Čína přepočteno přes dolary zaostává. Takže – „zatím dobrý“. Jsou tu ale další věci, ve kterých Amerika v posledních letech oslabuje pilíře své moci.

Za prvé je tu migrace. Amerika vynikala v dovozu talentů ze světa. Víc než polovinu amerických startupů zakládají imigranti. Čína s tím nemůže soupeřit. Jenomže vše kazí vlna ilegální migrace, která v roce 2023 převýšila americkou porodnost. Ilegální migrace snižuje kvalitu dováženého lidského kapitálu.

Další problém je vláda práva, což bývala americká přednost. Podle různých žebříčků se ale Amerika v poslední době propadá.

Třetí problém je vzdělání. V 19. století měla Amerika lepší středoškolské vzdělání než zbytek světa. Nyní je daleko za Hongkongem, Singapurem nebo Estonskem a Irskem.

Pak je tu veřejné zdraví. Američané se lépe stravovali a žili déle než jiné národy. Dnes má americká armáda problém najít fyzicky zdatné jedince. Tolik je rozšířena obezita a návykové látky. Jen čtvrtina amerických dospělých je objektivně v dobrém stavu, aby mohli třeba narukovat.

Dnes má americká armáda problém najít fyzicky zdatné jedince. Tolik je rozšířena obezita a návykové látky.

Nic si nenalhávat

Samozřejmě Amerika vede v inovacích. Síly odstrašení dosáhnete nejen nejlepšími zbraněmi, ale také kvalitou zpravodajských informací. Definičním znakem druhé studené války ale je, že Čína představuje výzvy v mnoha klíčových doménách: umělá inteligence, kvantové počítače, hypersonické střely a informační válka (TikTok). Čína také dovede masově vyrábět drony a rakety.

Pak jsou tu samozřejmě často zmiňované fiskální věci. Náklady na obsluhu amerického státního dluhu se dnes blíží celkovým výdajům na obranu. Samozřejmě ale platí, že USA mohou využívat dolaru jako mezinárodní rezervní měny. Američané by si ale neměli nalhávat nic o efektivitě ekonomických sankcí a exportních kontrol. Kdyby fungovaly, už je na Kubě a v Íránu demokracie a Rusko by prohrálo na Ukrajině.

A nakonec je tu legitimita americké „soft power“doma i ve světě. Amerika musí být považována za pozitivní a příkladnou pro spojence a přátele, ale stejně tak ji musí vnímat i sami američtí občané.

Pořád je ale možné, že konfrontace s Čínou bude oddálena do doby, až patologie čínského režimu podlomí jeho sílu, jako se to stalo Sovětskému svazu. Může to být i osud Číny, která čelí obrovským demografickým a fiskálním problémům.