Skvělá zpráva z Haagu
Globální justice může odsuzovat, ale také očišťovat. Mezinárodní soudní dvůr řeší podnět proti Izraeli
Země, kde mnohde nejde několik hodin denně elektřina, kde celé čtvrti terorizují zločinecké gangy, podala u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu žalobu na Izrael, tedy „jedinou demokracii na Blízkém východě“s „nejmorálnější armádou na světě“, že se v Gaze dopouští genocidy na Palestincích. Jihoafrická republika si zkrátka dovolila hodně.
Tak by se daly shrnout reakce českých zastánců Izraele na sociálních sítích na čtvrteční zahájení soudního slyšení v Haagu. I řada českých politiků pak převzala hlavní izraelský argument, že jelikož se Izrael stal v říjnu terčem bezprecedentního útoku palestinského Hamásu, vše, co se děje následně, je jen legitimní a zcela legální obrana.
Kdo však ve čtvrtek a v pátek poslouchal celkem šest hodin jihoafrické argumentace a jejího izraelského vyvracení, mohl si uvědomit, že co se týká obvinění, že Izrael porušuje Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, je realita složitější.
Tlachání bezvýznamných ministrů
Jihoafričtí právníci například zdůraznili, že (kromě toho, že JAR zvěrstva Hamásu odsoudila) i sebevětší zrůdnosti spáchané palestinskými teroristy nedávají právo Izraeli porušovat mezinárodní právo. Tým JAR poukazoval, že v rámci války už Izrael pozabíjel o tisíce více civilistů než teroristů, že denně izraelské bomby usmrtí v průměru sto dětí a zmrzačí stovky dalších.
V Haagu zazněla i argumentace, že řada izraelských politiků a příslušníků armády pronášela v uplynulých třech měsících nenávistné protipalestinské výroky, které jsou podle JAR porušením té části úmluvy, která zakazuje podněcování ke genocidě.
Už před koncem roku ostatně řada izraelských expertů varovala, že právě rasistické výlevy židovských činitelů mohou být největší slabinou Izraele. Úvahy se nesly v tom smyslu, že obviňovat armádu z cílené fyzické genocidy je absurdní, velkým problémem mohou ale být proklamace o srovnání Gazy se zemí, o shození jaderné bomby tamtéž, o vypuzení Palestinců, mezi nimiž prý stejně nejsou žádní nevinní, kamsi do Afriky nebo sliby biblické
pomsty či plány opětovného usazení židovských kolonistů v Gaze.
V Haagu skutečně mohli členové soudu vidět i videa natočená samotnými Izraelci, kde tu vojáci skandují výzvy k vypalování palestinských vesnic, tu se radují, že armáda právě zlikvidovala 30 obytných domů. I když autory některých výroků byli izraelský prezident, premiér a další členové vlády, izraelský tým se v Haagu snažil soudce přesvědčit, že šlo o bagatelní incidenty, o projev zoufalství z řádění palestinských teroristů, a nikoli o oficiální politiku státu. Pokud by prý zaznělo skutečné podněcování, bude ho Izrael trestat.
Kdy a jak ICJ rozhodne, není jasné: hledání postoje k samotné genocidě může být na měsíce i léta, práce soudců nakonec může vyústit i v závěr, že se Izrael nedopouští genocidy, ale například „jen“válečných zločinů. V řádu týdnů se ale očekává reakce soudu na požadavek Jihoafričanů, aby ICJ nařídil Izraeli předběžná opatření, zejména zastavit útoky na Gazu a umožnit zásadní rozšíření humanitárních dodávek.
Premiér Netanjahu už o víkendu avizoval, že jeho země se nenechá ICJ ve své politice v Gaze zastavit – a není důvod mu nevěřit. Jednak ICJ nemá žádné donucovací prostředky, a jednak Izrael
už před dvaceti lety ignoroval nález ICJ, podle kterého měl zastavit budování stovek kilometrů zdí a plotů na okupovaném Západním břehu Jordánu. Zatímco Izrael argumentoval, že bariéra je ochranou proti teroristům, ICJ namítl, že tím, že není stavěna na izraelské hranici, ale často hluboko na okupovaném území, zabírá židovský stát nad rámec deklarovaných obraných účelů další palestinská území.
Ale Američané zabíjeli Iráčany
Izraelský tým zajímavě argumentoval i tím, že daleko hůř než Izraelci v Gaze si před několika lety počínala Američany vedená koalice, když v rámci boje proti Islámskému státu pozabíjela bombardováním tisíce civilistů
v iráckém Mosulu, a nikdo za to USA nepranýřoval tak jako dnes mezinárodní veřejnost Izraelce. Ponechme stranou, že i tehdy bylo americké válečné tažení kritizováno, stejně jako třeba nedávná kampaň Saúdské Arábie v Jemenu s desítkami tisíc mrtvých, která se rovněž těšila podpoře USA a Británie. Za předpokládané válečné zločiny ale v rámci této „spravedlnosti vítězů“nikdo ze západních činitelů skutečně souzen nebyl, natož aby byl potrestán.
V tom je nakonec bez ohledu na výsledek asi největší přínos dění v Haagu. Ukazuje, že i státy, které možná jsou, ale možná se jen prezentují jako etalon demokracie, humanity a morálky, se mohou ze svých postupů zodpovídat, byť někdo nemůže unést, že z podnětu nějaké africké země (ostatně z iniciativy Gambie ICJ právě řeší i kauzu údajné genocidy v Myanmaru).
Ty státy, které mezinárodní právo dodržují, se bezesporu nemají ze strany patnáctičlenného, vskutku globálního týmu soudců (k němuž byl pro kauzu Gazy přibrán i renomovaný soudce izraelský) čeho bát. Takže nakonec mohou tuto ukázku světové spravedlnosti ocenit i příznivci Izraele.
Práce soudců nakonec může vyústit i v závěr, že se Izrael nedopouští genocidy, ale například „jen“válečných zločinů